Který světový státník je váš nejoblíbenější?Anketa
V posledních desetiletích bylo dle Kirchicka Carterovo „prezidentování“ považováno za období, kdy hrály Spojené státy na mezinárodním poli asi nejslabší úlohu. „Konec sedmdesátých let minulého století byl silně ovlivněn ropnou krizí, nepokoji v Íránu a sovětskými válečnými dobrodružstvími v Latinské Americe a Afghánistánu. V též době vyzval Cartera v boji o prezidentský úřad senátor ze státu Massachusetts Ted Kennedy,“ pokračuje v historické sondě Kirchick.
Obamovo počínání v prezidentském úřadu podle Kirchicka nese společné znaky s obdobím, kdy stál v čele USA Carter. „Oba politici se ujali úřadu v době, kdy byla mezi Američany rozšířena hluboká nedůvěra v politiku. Oba dva se rovněž reprezentovali jako ti, kdo přinesou do věcí veřejných svěží vítr. Oba dva prezidenti země v předvolební kampani strašili Američany tím, co by se stalo, kdyby se moci chopili republikáni," vypočítává Kirchick.
Jak Kirchick uvádí, Carter v roce 1977 akcentoval obavy Američanů z komunismu. Obama zase o 30 let později nemohl opomenout vzrůstající problémy mezi západním a muslimským světem. „Carter i Obama se prezentovali jako obhájci lidských práv. Společné mají rovněž to, že hodlali klást důraz na změnu v zahraniční politice. Jak už to tak ale bývá, realita všedního dne dokáže plány a představy změnit k nepoznání,“ pokračuje Kirchick.
Carterova image podle Kirchicka fatálně utrpěla zejména v listopadu 1979, kdy íránští revolucionáři obsadili americkou ambasádu a zajali desítky amerických diplomatů. Následná operace za jejich osvobození skončila naprostým fiaskem a prezident Carter to musel v televizním projevu konstatovat před celým národem. „Důsledek této akce a následná invaze sovětských vojsk do Afghánistánu stály i za jeho porážkou s Ronaldem Reaganem téhož roku,“ dodává Kirchick.
Carter sice na události ve světě reagoval, ale nepříliš šťastně. Jeho návrhy na zvýšení výdajů o 5 % byly negativně příjímány i mnoha demokraty, kteří ještě měli na paměti podobné navyšování v souvislosti s válkou ve Vietnamu. O mnoho více pochvaly nesklidil Carter ani za svůj projev o stavu unie, ve kterém řekl, že by Spojené státy měly bránit své zájmy v Perském zálivu, analyzuje přičiny Carterových neúspěchů Kirchick.
„Krátce poté se zasadil o uvalení embarga na sovětské obilí a zemědělskou techniku. Rovněž dal Sovětům ultimátum, že jestli se nestáhnou z Afghánistánu, USA se nezúčastní olympijských her v Moskvě v roce 1980. Když jeho hrozbám nevěnovali Sověti pozornost, odhodlal se Carter k financování afghánských povstalců,“ připomíná historické souvislosti Kirchick.
Celý článek v angličtině čtěte ZDE.
„Konzervativci rádi připisují zhroucení komunistického světa a ukončení studené války Carterovu nástupci do prezidentského úřadu Ronaldu Reaganovi. Až příliš zdůrazňuji roli amerického politika a ignorují fakta, že komunistický režim v Sovětském svazu a východní Evropě padl také díky své vlastní slabosti, na kterou kroky v americké zahraniční politice neměly zásadní vliv,“ kritizuje Kirchick přístup republikánů.
„Světové události v době, kdy vedl Spojené státy Carter a Obama, mají skutečně mnoho společných znaků. Také nyní Rusko fakticky napadlo svého souseda, pouze s tím rozdílem, že jde o evropský stát. Moskva navíc nyní zašla tak daleko, že svému sousedovi rovnou zabrala část jeho území a připojila je k Rusku,“ nachází společné paralely Kirchick. Podobná je situace je podle jeho názoru i v oblasti Perského zálivu, kde nyní na území Iráku hrozí vytvořením tvrdě islamského systému.
Dále Kirchick zmiňuje události v Sýrii. „Obamova slabost se projevila i v souvislosti s nepokoji v Sýrii, kde dokonce použil prezident Asad chemické zbraně proti vlastním lidem. Spojené státy sice vznesly vůči takovému bezprecedentnímu kroku mnoho negativních komentářů, Asad se ale u moci nakonec udžel a musel pouze odevzdat chemické zbraně. Jakoby mu Obama vzkázal, že syrské obyvatelstvo může vraždit, ale jen za použití konvenčních zbraní,“ podivuje se Kirchick.
„Oslabení role USA na poli zahraniční politiky se projevilo i v případě bouřlivého vývoje v Egyptě. Americký ministr zahraničí John Kerry se po návštěvě země a jednání s generálem Al Sisim nechal slyšet, že spolu jednali o lidských právech, svobodě tisku a nezávislém soudnictví. Jen co opustil zemi, bylo odsouzeno mnoho demonstrantů právě za to, že požadovali po egyptských politicích to samé,“ píše Kirchick.
Obama přitom podle Kirchicka před nástupem do úřadu hlasitě kritizoval přístup k zahraniční politice a postavení USA, které mu zanechal jeho předchůdce George Bush. V porovnání s ním však jsou na tom Spojené státy ještě hůře, konstatuje americký novinář. „Obama sliboval úplně jiný přístup k diplomacii, díky kterému nebude zapotřebí harašit zbraněmi. To od něj jeho voliči také očekávali a i proto jej zvolili dvakrát po sobě do prezidentského úřadu,“ dodává Kirchick.
Nic z toho se však podle Kirchicka nesplnilo. Zářným příkladem neúspěšných snah v oblasti zahraniční politiky je podle něj izraelsko-palestinský konflikt, kterému přitom Obamova administrativa věnovala obvzlášť pečlivou pozornost. „Přestože tuto oblast pravidelně navštěvují ministři zahraničí a další diplomaté, obě dvě strany jsou ještě více znesvářené, než tomu bylo před nástupem Obamy do prezidentského úřadu,“ odkrývá počínání USA v regionu Kirchick.
„Selhal i další z velkých Obamových plánů, kterým bylo globální jaderné odzbrojení. Ruská anexe Krymu ukázala, že není v silách současných Spojených států zabránit ani takovému zřetelnému zločinu," účtuje Kirchick s Obamou. K tomu je podle něj třeba zmínit i vyjádření bývalého amerického prezidenta Billa Clintona, který pro NBC řekl, že „kdyby Spojené státy nevtrhly za prezidenta Bushe v roce 2003 do Iráku, nikdy by se tam nestalo to, co v Sýrii“. „Jakoby přitom zapomněl na to, že sám v roce 1998 nechal Irák bombardovat a později společně s většinou demokratů Bushův postup v Iráku veřejně schvaloval,“ odhaluje Clintonovu ztrátu paměti Kirchick.
„Můžeme bez přehánění konstatovat, že globální nestabilita je na vzestupu. Zároveň se snižuje víra v to, že mají Spojené státy dostatek síly k tomu, aby opět daly vše do pořádku. Z Washingtonu se místo konkrétních řešení ozývají pouze přátelské fráze, kterým se každý jen směje. Doma i v zahraničí. V kancelářích Bílého domu se s nadsázkou opakuje, že by se v oblasti zahraniční politiky v prvé řadě neměly `dělat hlouposti`. Já bych k tomu přidal, že by Obama už neměl dělat raději vůbec nic,“ zakončuje Kirchick svoji kritickou analýzu.
Psali jsme:
autor: pro
