Jeden spočívá v jejím systémovém drobení a oslabování, ve vytváření stínových čertů na zdi, v kádrování levice na „demokratickou“ a „nedemokratickou“, v doublespeaku hýřícím vzletnými frázemi o sociální spravedlnosti a současném oportunismu zákulisních dohod s pravicí. V „manažerském“ ojebávání všech, kdo s touhle kamarillou nemají a nebudou chtít mít nic společného.

Jedna část takové levice jsou „koně chovné“, střídající se v lukrativních pozicích a užívající si spokojeného života v dlouhé opozici, a „koňům tažným“ nezbývá než beckettovsky doufat v příchod Godota, který by měl změnit jejich životní osudy. To, že jejich pán Pozzo je slepý a opírá se o němé, dojde až příliš pozdě.

Takováto levice je odsouzena do bezvýznamnosti stejně jako se to stalo Občanskému hnutí a Unii svobody, vytvořené kdysi jako „lidské tváře“ tehdy neudržitelné pravice. Nyní je hrozba voličské bezvýznamnosti nejen před Sobotkou, ale i před přestárlými, frázemi opletenými komunisty. Dnes nabývá oportunismus a neschopnost jiných podob než před čtyřiceti lety, v době okresního tajmeníka Pláteníka. Nežijeme v Dietlových seriálech, ale v 21. století.