Podle autora článku na České pozici, kterou dlouhodobě financuje Andrej Babiš a nyní ji přičlenil ke svému budovanému mediálnímu impériu, by neměla zapadnout vzácně kritická reflexe ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Ten označil iniciativu Východní partnerství za významný nástroj k prohloubení spolupráce s postsovětskými zeměmi, který však byl nekvalifikovaně používán. Pokládá za nezbytné kriticky zkoumat, jaké procesy v oněch zemích vlastně podněcujeme, zda ve skutečnosti nepodporujeme oligarchizaci, růst nerovností, jaké jsou jejich sociálně-ekonomické dopady.

Když mizí opoziční hlasy, zvoní demokracii umíráček

Schneider dále cituje ústavního právníka Hanse Kelsena: „Demokracie předpokládá vzdělaného občana. Ten však nikdy není ve většině. Demokracie se tudíž nikdy nemůže projevovat právem většiny, ale jedině ochranou menšiny."

Když disentní hlasy přestává být slyšet, o to více zní podle autora umíráček demokracie. „Vzněcovat nenávistné vášně totiž umí každý oposum. Tlumit napětí a dosahovat usmíření, to je pro člověka nejdůstojnější umění a úděl... Umění diskutovat, to je zřídka se vyskytující esence současnosti. Snaha nepřipustit zveřejnění protivného názoru je pak projevem zbabělců bojících se vést diskuzi," píše.

Celý článek Jana Schneidera najdete ZDE.

Kritickou reflexi jakéhokoli dění, tedy i toho na Ukrajině, je podle Schneidera nutno začít hledat o generaci či dvě dříve. Dostáváme se tak do šedesátých let, kdy americký prezident Dwight Eisenhower pronesl varování před vzrůstající mocí vojenskoprůmyslového komplexu. K tomu přidává citát amerického novináře, žijícího v Česku, Erika Besta: „Vypadá to na klasický recept: Podněcuj nepokoje a vytvoř krizi, nakupuj, dokud na ulicích teče krev, a prodávej, když je krize zažehnaná a investoři se začínají vracet. A použij k tomu cizí peníze."

Architekti současného napětí se nechovají důstojně

Prvním krokem byl podle bezpečnostního analytika slib Západu daný Sovětskému svazu v době rozpouštění Varšavské smlouvy, že NATO si dobere pouze východní Německo a zůstane stát. Nicméně nyní prý ťuká na hranice Ruska. Navíc s alarmující snadností prý vyvodily militaristické kruhy závěr o nutnosti dozbrojení NATO z potyček na Ukrajině už v době, kdy byly ještě relativně nicotné.

Architekti současného napětí se podle Schneidera nestarají o svou důstojnost, když se ženou za svým cílem. Autor to dokládá na několika příkladech. Zmiňme třeba tvrzení britského velvyslance a americké velvyslankyně při OSN, že nedávné sestřelení ukrajinských vrtulníků je důkazem, že proruským povstalcům poskytlo výcvik a výzbroj Rusko. „Pokud tedy tito vysocí reprezentanti nemektají nesmysly, pak by z toho vyplývalo, že kromě Ruska to nikdo jiný na světě neumí, což by bylo poněkud trapným, nicméně oficiálním přiznáním britské a americké totální neschopnosti," konstatuje Schneider v článku na České pozici.

Novějším momentem v množství vyjádření k ukrajinské krizi je podle analytika „úlet" polského ministra zahraničí Radosława Sikorského, který navrhuje opustit iluzi, že vojenský konflikt v Evropě je nemyslitelný. „Evropa by si tedy měla uvědomit Sikorského děsivé řeči jako vážný důsledek svého alibistického živoření v politické pseudokorektnosti. A Sikorski by si zase měl přečíst Bertolta Brechta, aby se upamatoval," píše Schneider a na závěr přidává vlastní doporučení, jak krizi řešit.

„Jedinou rozumnou a důstojnou cestou je totiž tvrdý konflikt vyjednávací (diplomatický i zpravodajský). A jestliže chceme dojít míru, musejí být slyšet disentní hlasy a nesouhlasy. Protože budou-li potlačovány, budou mít pré váleční štváči. A to se dobře pozná i v médiích."

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.