Applebaumová se narodila ve Spojených státech, ale zároveň je manželkou bývalého polského ministra zahraničí Radka Sikorského. Patří v rámci amerických historiků a publicistů k nejostřejším kritikům současného Ruska a naopak mezi největší zastánce politiky Angely Merkelové a směřování Evropské unie. Před více než třemi lety vystoupila v Knihově Václava Havla a ze zámoří nezřídka komentuje dění ve střední a východní Evropě.
Její komentáře jsou čím dál tím depresivnější. A to zejména od doby, kdy se v Polsku chopila vlády strana Právo a spravedlnost, a naopak Občanská platforma současného prezidenta EU Donalda Tuska odešla do opozice. Její manžel působil v čele polské diplomacie v letech 2007 až 2014. Nakonec však byl nucen odstoupit v důsledku aféry se zveřejněnými tajnými nahrávkami ministrů a podnikatelů.
Ve své velmi obsáhlé eseji Applebaumová srovnává současnou situace v Evropě s tou, která panovala před druhou světovou válkou. V úvodu dokládá rozdělení společnosti v Polsku, které přičítá Právu a spravedlnost a vůbec všem, kdo se stavějí kriticky k Evropské unii a k ilegální migraci. „V roce 1999 jsme na kolaudaci našeho polského domu pozvali desítky přátel. Polovina z nich by k nám na návštěvu dnes už rozhodně nepřišla,“ píše Applebaumová.
Celá esej v angličtině je ZDE.
Právě tito bývalí přátelí se podle Applebaumové dali ke „xenofobní a autoritářské straně Právo a spravedlnost“, které jako manželka bývalého ministra za dnes opoziční Občanskou platformu nemůže přijít na jméno. Vedle toho si stěžuje, že i někteří bývalí přátelé z médíí o ní přestali psát. V této souvislosti o sobě píše jako o „člověku židovského původu“ a naznačuje tím mezi řádky, že hlavním důvodem je jejich antisemitismus.
V této souvislosti zmiňuje také amerického filantropa maďarského původu George Sorose, proti kterému zase stojí vláda Viktora Orbána. Applebaumová však zapomíná uvést, že Soros je velmi neoblíbený i v Izraeli a zrovna v této zemi to bude jen stěží kvůli jeho židovského původu. Její esej jej protkána historickým odkazy. Nejenom na období před druhou světovou válkou, ale například také na tzv. Dreyfusovu aféru z roku 1894.
Tehdy byl důstojník generálního štábu francouzské armády obviněn na základě zfalšovaných důkazů ze špionáže ve prospěch Německa. Byl degradován, ale po čase omilostněn. Jeho případ nicméně hluboce rozdělil tehdejší společnost. Právě s odkazem na tento případ Applebaumová píše o rozdělení společnoti, za které prý můžou v Polsku Právo a spravedlnost, v Maďarsku Fidesz, v Itálii Liga a v ostatních zemích zase další euroskeptické strany, které se stavějí proti přistěhovalecké liberální politice.
Zatímco euroskeptici a kritici migrace jsou podle držitelky Pulitzerovy ceny v podstatě pokračovatelé předválečných sympatizantů Adolfa Hitlera, ona a jí podobní jsou naopak následovníci demokratů, kteří byli v předválečném Německu poraženi. V závěru své eseje Applebaumová varuje, patrně ve spojitosti s volbami do Evropského parlamentu příští rok na jaře, že může být ještě hůř, a projevuje o budoucí vývoj Evropy značné obavy.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
