„Alkohol a svoboda. Naše drahá vláda uvažuje o tom, že omezí naše chlastání – daněmi, zákazem reklamy atd. atd. Tohle téma – svoboda – je pro mě dost důležité, takže dovolte, prosím, malý příběh. Což se ode mě ostatně asi čeká!“ poznamenal úvodem Jaroš. 

Následně vzpomněl na svá studia ve Švédsku před 20 lety. „Chtěli jsme se bavit, byli jsme švorc a nákup pití byl pro nás velký problém. Restaurace byly šíleně drahé. Takže jsme logicky chtěli kupovat pití v normálních obchodech. Ale ve Švédsku se tehdy nedal koupit alkohol v supermarketu, dokonce ani normální pivo tam nesměli prodávat – myslím nic nad 3,5 procenta. Alkohol se dal koupit jedině ve speciálním státním obchodě se sexy názvem Systembolaget,“ dodal Jaroš s tím, že se tvořily fronty, neboť obchodů bylo málo a doba jejich otevření byla omezená. 

„Jednoho dne jsme v rámci školy měli diskusi ve švédském Riksdagu, tedy parlamentu (studoval jsem tam politiku, tak proto). Besedovali jsme s poslankyněmi za sociální demokracii, což je strana, která ovládala Švédsko prakticky od doby, kdy přestali jezdit na vikinské výpravy. Jeden z nás mezinárodních studentů položil kousavou otázku. ‚Paní poslankyně, vy tady ve Švédsku furt říkáte, že jste nejvyspělejší demokracie na světě.‘ (Tohle mimochodem byla pravda, docela nás všechny žralo, že se Švédi furt vytahovali, takovým tím svým zdvořilým způsobem, ale vytahovali.) ‚Ale jak je možné, že takhle omezujete vlastní občany? Třeba nakupovat alkohol je tady peklo.‘ A na odpověď té poslankyně nikdy nezapomenu. Ta chytrá paní se usmála a řekla: ‚Máte pravdu, my svým občanům nákup alkoholu záměrně ztěžujeme. My jako Švédsko jsme totiž součástí tzv. severského alkoholového pásu, spolu s Ruskem a Finskem. Kdybychom nechali naše lidi volně pít, tak by všichni chlastali jako duhy a švédská ekonomika by se nikdy nedostala tam, kde je. Proto omezujeme život našich občanů, aby se nám všem žilo líp‘,“ vypráví Jaroš. A dodává, že toto je pro něj strašně důležitá věc. 

„Jakou míru svobody chceme a do jaké míry necháme stát, aby nás chránil před sebou samými a určoval, co je pro nás dobré?“ zeptal se. 

„Shodou okolností to samé prožívám i dnes jako stará troska nad hrobem. Zase žiju v zemi s tou samou filozofií. Máme tu jeden jediný obchůdek s alkoholem, který se jmenuje nenápadně – QDC (Qatar Distribution Company). Do tohoto obchůdku můžeme jen my cizinci. Musíme na to mít speciální povolení – tzv. Liquor Permit. Je to plastová kartička, a abych ji dostal, musel s tím souhlasit můj zaměstnavatel. Tedy váš šéf vám musí podepsat, že můžete ve volných chvílích trošku chlastat. Mimochodem, do QDC musíte nahlásit i svůj plat a každý měsíc můžete utratit za alkohol maximálně 10 procent svého platu. Nejdřív jsem myslel, že tady ti koumesové nějak spočítali, že kdo prochlastá 10 procent svého příjmu, tak už začíná být nefunkčním alkáčem, ale pak mi došlo, že je to čistě opatření proto, aby tam lidi nenajížděli s dodávkami, nekupovali alkohol na palety a neotvírali si tajné bytové restaurace. Takže jednou za čas jedu do QDC a koupím nějakou tu ohnivou vodu, ale ne moc,“ míní Jaroš a dodává, že tato opatření vskutku fungují.