„Vývoj atomové bomby byl jedním z největších vědeckých počinů všech dob. Tato zbraň byl způsob, jak dosáhnout svého cíle s pomocí jediného letadla a několika miliard dolarů. Zpočátku si ani samotní Japonci nebyli jistí, co se vlastně v Hirošimě událo. Mnoho japonských generálů odmítalo tvrzení Spojených států, že město zasáhl zcela nový typ bomby. Domnívali se, že jde pouze o jeden z dalších konvenčních útoků. Proto také odmítli jakékoli úvahy o kapitulaci. Japonci byli připraveni pokračovat dál s tím, že dojde k dalším obětem na životech. Tuto tezi potvrdily i nedávné výzkumy,“ objasňuje Friedman.
„Kritici bombardování Hirošimy tvrdí, že Japonci by se vzdali i bez toho. Přitom se tak nestalo ani po bombardování Toky 9. března 1945, při kterém zahynulo na 100 000 jeho obyvatel a zničeny byly desítky kilometrů čtverečních města. Japonský průmysl byl sice značně ochromen, ale k jeho úplnému zničení by bylo potřeba mnoho dalších měsíců. Zmínit musíme sebevražedné nálety kamikadze na Okinawě, které americké armádě i v tuto dobu přinášely značné ztráty. My dnes víme, co se nakonec stalo, ale tehdejší americký prezident Harry S. Truman se musel rozhodovat s přihlédnutím k tehdejším podmínkám,“ upozorňuje Friedman.
Celý text v angličtině najdete ZDE
Friedman zmiňuje dva všeobecně přijímané názory obhajující bombardování Hirošimy. „První z nich říká, že nikdo v té době nemohl vědět, k čemu se Japonci nakonec rozhodnou. Dokonce i podle tehdejších záznamů je zřejmé, že to nevěděli ani oni sami. A za druhé, doktrína a realita války se rozvíjela po celá staletí. Hirošima byla pouze jejich důsledkem. Odpůrci bombardování Hirošimy by měli vysvětlit, jak by se tedy mělo čelit nacistickému režimu v Německu a imperiálnímu v Japonsku,“ poukazuje Friedman.
„Jestliže se chceme podobným způsobem zabývat Hirošimou, tak je to morálně ospravedlnitelné pouze v kontextu odsouzení několika set let trvajícího vojenského vývoje. Ten jistě můžeme odsoudit, ale nejsem si jistý, co to přinese. Z logiky věci vše nevyhnutelně k bombardování Hirošimy směřovalo od samého začátku. V průběhu času se stalo rozlišování mezi vojenskými a civilními cíli neudržitelné. Každá válka začíná v továrně při výrobě zbraní a končí s vojákem na frontě. Hlavní tepny války tedy byly ve městě,“ konstatuje Friedman.
V současné době máme dle jeho názoru tendenci nazývat události či osoby z minulosti za jasné zlo. „Často však při této snaze popíráme fakt, že každé takové údajné či jen domnělé zlo je až reakcí na určitý čin. Morální poučení z událostí v Hirošimě je tedy dle mého názoru dvojí. Tím prvním je to, že vojenská doktrína je stejně jako všechny jiné věci nelítostně logická. Druhým poučením je skutečnost, že při konfrontaci s tehdejším Německem a Japonskem bylo jakékoli moralizovaní o mravní čistotě nemožné. Bylo prostě nutné zničit zlo. Prezident Franklin D. Roosevelt si tuto logiku uvědomoval. Výběr byl jasný a spočíval ve vojenské doktríně a potřebě postavit se krystalickému zlu. Jeho následovník Truman měl výběr ještě omezenější,“ soudí Friedman.
Bombardování Hirošimy tedy dle mínění Friedmana bylo logickým vyústěním vyplývajícím z historie. „Nemůžeme při zpětném pohledu vědět, co by Japonci nakonec udělali či neudělali. Nicméně kdybych byl v tehdejší situaci a věděl to, co vím dnes, uvažoval bych podobně jako oba prezidenti. Logika toho všeho byla neúprosná, ale neskonale pravdivá. Bombardováním Hirošimy bylo dosaženo kapitulace Japonska a záchrany Asie před obrovským zlem,“ uzavírá Friedman.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
