„Mám strach, sami se podívejte, jak to vypadá," uvedla pro naši redakci Mirka a spolu s tím poslala i fotografii. „Samozřejmě jsem si přímo nefotila ty muslimy, ale prostředí, aby i čeští čtenáři viděli, že se to tu kompletně mění a že to jde do krajních mezí," doplnila dále. Jak je z fotografie patrné, jednoho muže doprovází čtyři ženy a dvě děti. Nikdo z Rakušanů se prý do společné herny neodvážil.
- téma ISLÁM
Příběh zcela koresponduje i s dalšími, které naše redakce před časem uveřejnila.
„Otvírám v sedm hodin, to už tam čekaly rodiny, nahrnuly se dovnitř a neodcházely ani v noci. Někdy máme nonstop, někdy ne. Teď už nemám ani hodinu, zavřel jsem. Umíte si snad představit, že vám v obchodě bude sedět padesát lidí? Co si s tím počnete, co s nimi chcete dělat?“ řekl ParlamentnímListům.cz v říjnu pan Jorg, který v Německu dlouhá léta provozoval bistra.
„Do Rakouska jsem odjela v lednu a čas pobytu mohl být klidně i na dva roky. Má Alma mater by jistě nesouhlasila, a proto ji ani nechci jmenovat. Zato bych chtěla říct, že běžní Rakušané se opravdu děsí přílivu uprchlíků. On to vlastně už ani není příliv, jako spíš vlna tsunami. Je to stejné v Maďarsku, Slovinsku, jenomže například Rakousko a Bavorsko je jiné v tom, že jde o cílovou destinaci. Jde o místa, kde ti uprchlíci zakládají rodiny. Nejednou se mi stalo, že za mnou šli a mluvili na mě jejich řečí. Ten strach si neumíte představit, jakoby si ze mě dělali legraci, ale copak to je legrace někoho takhle sledovat, jít za ním? A kde se dovoláte? Nikde. Když jsem řekla na koleji, že bych to chtěla oznámit, mávli nad tím rukou. Takže jsme přestali chodit večer ven, aby se nám něco nestalo. Zároveň jsem si koupila pepřový sprej," přiblížila nedávno studentka Kateřina, která se ze strachu rozhodla opustit studium v Rakousku.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový