„Nenávist a podněcování války zvládne každý idiot,“ řekl předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt a sklidil obrovský potlesk. Stalo se na pietním místě v Pohořelicích, kde je pohřbeno skoro tisíc lidí z takzvaného Brněnského pochodu smrti. Začala Pouť smíření.

Smíření či podvolení

Do Pohořelic jezdí z Brna autobusy co půl hodiny. Účastníci sudetoněmeckého sjezdu tam však byli sváženi vlastními. Z centra města se ještě musí kolem vlakového nádraží za křižovatku. Tam stojí památník odsunu. Bytelný kovový kříž a pod ním pamětní desky. „Po ukončení druhé světové války v roce 1945 přišlo o svůj život mnoho německy mluvících obyvatel z Brna a okolí. 890 obětí je zde pohřbeno. Vzpomínáme,“ píše se na té v češtině. I ty desky někdo pomaloval červenou barvou evokující krev. Ve tvaru hákového kříže.

„My sudetští Němci a naši čeští přátelé jsme na straně statečných a já vám za to moc děkuji. Jsme proti těm idiotům, protože ti zmizí. A právě těm statečným, co chtějí žít v míru, patří budoucnost,“ znělo pokračování překladu Posseltových slov. „Děkuji vám,“ řekl pak sám Posselt česky. Poté všichni položili věnce a květiny ke kamenným křížům, které na místě stojí.

Akce, jíž se zúčastnilo na dva tisíce lidí, navštívili například německý ministr vnitra Alexander Dobrindt (CSU), bavorská ministryně sociálních věcí Ulrike Scharfová (CSU), některé z dětí – dnes již staří lidé – zachráněných Nicholasem Wintonem a jeho syn Nick, bývalý hokejový brankář Dominik Hašek či bývalý místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček (tehdy ČSSD). A právě jeho jsme se zeptali na usmíření či podvolení.

Anketa

Který národ více ublížil českému národu?

Rusové

1%

Němci

97%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 9591 lidí

„Když se někdo není osmdesát let po válce schopen bavit se svými sousedy, tak s ním je něco špatně. To bychom mohli vyčítat Švédům rok 1648 a tak dále. Žijeme prostě ve společné Evropě, Česká republika je dvaadvacet let členem Evropské unie, je zde volný pohyb osob. Pokud jde o sudetské Němce, tak kdo se chtěl vrátit, už se dávno vrátit mohl, ale já nikoho takového neznám. Dnes žije víc Čechů v Německu než Němců v Česku. Takže není potřeba se čehokoliv bát. Jde o to, mít dobré sousedské vztahy s Německem, Polskem, Slovenskem i Rakouskem,“ sdělil a dodal: „Jako politická karta je to pořád na stole, ale z důvodů, že komunisté, SPD, Rajchl a další nemají žádné jiné téma. Všimněte si, že neustále straší. Jednou to jsou uprchlíci, pak Ukrajinci, teď sudetští Němci a bude někdo jiný. Stále straší, vyvolávají nenávist a pak se staví do role ochránců českého národa.“

Slova nesmířených

Jako při každé akci doprovázející sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně byli i v Pohořelicích odpůrci. Pán v koncentráčnickém mundůru, co nesl nad hlavou přeškrtnutou nacistickou svastiku a nad ní přeškrtnuté portréty Posselta a bývalého ministra kultury za KDU-ČSL Daniela Hermana, se představil jako Štěpán z Šumavy.

„Jde o podvolení. Ale hlavně mě štve ta negace, kterou předvedla celá opozice. Polovina politické garnitury s pěnou u huby obhajovala sudetoněmecký sjezd. To je pro mě nepřijatelné a pohybuje se to na hraně kolaborace a vlastizrady, která by měla být trestně stíhaná. Je to tím, že zde po válce zůstala německá menšina. Hodně Němců bylo odsunuto, ale dost jich tady zůstalo. Připravují půdu pro Západ a od roku 1989 to jede na plné pecky. Německá menšina se infiltrovala do zdejší politické garnitury a to je tragédie. A ještě mají tu drzost nás vlastence nazývat hnědokošiláčema, náckama, což jsou oni sami,“ řekl a dodal: „Brno tím bylo vždy šmrncnuté. Tady hrají prim ODS, TOP 09, STAN a samí takovíhle ksindlové.“

V koncentráčnickém mundůru s číslem 1859 přišla i Magda Rybářová, kterou doprovázel chlapík naopak v uniformě Jednotky umrlčí lebky, SS-Totenkopfverbände, což byla organizace odpovědná za správu nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů. Jen ten „hákáč“ měl přelepený. Dozvěděli jsme se tak zajímavý příběh.

„Podívejte se do seznamu zavražděných v Mauthausenu a tam najdete mlynáře Jindřicha Křivánka od Moravan. Chtěli jeho mlýn, poslali ho do koncentráku, nosil kamení a pak ho nechali pro zábavu roztrhat psy. Tři dny umíral. To byl náš pradědeček,“ doplňovali se oba a pokračovali: „Proto jsme tady, abychom ho v tichosti uctili. Tady se hraje na pietu, ale spíše to považujeme za politickou akci, kterou organizují někteří čeští politici propojení s organizovaným zločinem, vzpomeňte na kauzy jako Dozimetr či Bitcoin, a brněnská radnice. Ti se na tom neštítí honit politické body. Navíc do toho jdou peníze českých daňových poplatníků.“ Ona prý trpí mezigeneračním přenosem traumatu.

Fotogalerie: - Pouť smíření

Nespočet lidí se pak vydal na opravdovou pouť přes Pohořelice dál a dál, až do Brna. Je to bezmála třicet kilometrů.

Psali jsme:

Pavlova záštita není jen gesto. Jana Bobošíková popsala, proč je to vážné

V Brně šla Pouť smíření. Kolem ní křik, potyčky a nacistický symbol

„Kdyby tu nebyli, tak bychom nebyli.“ Zpověď vlajkonošky sovětských osvoboditelů z Brna

„Kdo tě platí, zm..?!“ Pšenák si přišel do Brna pro konflikt