Podpis koaliční smlouvy způsobil, že Jiří Lobkowicz zaplňuje sociální síť X dlouhými příspěvky na toto téma. Zatím publikoval čtyři a vzbudil tím mimořádnou pozornost.
Jeden z příspěvků pojmenoval: „Morálka na papíře, cynismus v praxi.“ Důkladně v něm okomentoval sdělení: „Členové vlády budou v personální politice svých ministerstev respektovat zásadu odbornosti, morální bezúhonnosti a loajality k vládnímu programu.“
Morálka na papíře, cynismus v praxi
— Jiri Lobkowicz (@jirilobkowicz1) November 4, 2025
„Členové vlády budou v personální politice svých ministerstev respektovat zásadu odbornosti, morální bezúhonnosti a loajality k vládnímu programu.“
Na první pohled zní tato věta jako civilizovaný standard moderní demokracie. Ve skutečnosti… pic.twitter.com/oBPduqRSDj
Na první pohled podle něj zní tato věta jako civilizovaný standard moderní demokracie. „Ve skutečnosti však působí jako groteskní parodie, když ji vyslovuje vláda vedená člověkem, jehož vlastní kariéra stojí v přímém rozporu se všemi třemi zásadami, které tato věta zmiňuje,“ napsal Lobkowicz.
Bude Andrej Babiš dobrý premiér?Anketa
Epitaf na hrobu české státní důstojnosti
Na paškál si vzal i morální bezúhonnost. „Když vláda, v jejímž čele stojí člověk obviněný z dotačního podvodu, mluví o morálce, je to výsměch. Je to, jako kdyby pyroman sliboval, že bude chránit lesy. Morální bezúhonnost se nedá deklarovat ve smlouvě – buď je, nebo není. A v prostředí, kde se loajalita k vůdci cení víc než pravda, je morálka jen rekvizitou,“ domnívá se podnikatel.
Vyjádřil se také k slovnímu spojení „loajalita k vládnímu programu“ a přeložil je jako „poslušnost k moci“. „Nejde o loajalitu k hodnotám, k republice nebo k občanům – ale o slepou oddanost politickému marketingu. V systému, který se tváří jako vláda odborníků, ale funguje jako podnikatelský holding, je ‚loajalita‘ synonymem pro strach. Tato věta z koaliční smlouvy je jako maska přilepená na rozkládající se tvář režimu. Formálně zní vznešeně – ale právě svou vznešeností odhaluje cynismus, který za ní stojí. Mluvit o morální bezúhonnosti ve státě, kde se politika stává nástrojem osobního zisku, je urážkou občanů, kteří věří ve službu, nikoli v kariéru. Ve skutečnosti je tento bod symbolem systémové lži: snahy nahradit morální realitu právním textem, charakter marketingem a odpovědnost loajalitou. Je to dokument, který by mohl být podepsán kýmkoli, kdo ví, že slova znějí lépe než činy. Proto by se na tuto větu mělo pohlížet ne jako na projev politické kultury, ale jako na epitaf — nápis na hrobu české státní důstojnosti, kterou oligarchie přetavila v osobní značku,“ domnívá se Lobkowicz.
Nejhorší premiér v historii
V dalším příspěvku vysvětluje: „Nebudu vychovávat své děti v tom, aby si myslely, že Andrej Babiš je přijatelný český vůdce. Nejde jen o politiku, ale o charakter. Babiš není symbolem vedení, ale varováním. Je to podvodník, predátor a zhoubný narcista. Člověk, který zneužil důvěru veřejnosti k upevnění vlastní moci, který se schovává za masku podnikatelského úspěchu, zatímco rozkládá samu podstatu veřejné služby.“
O morální hranici vedení
— Jiri Lobkowicz (@jirilobkowicz1) November 4, 2025
Nebudu vychovávat své děti v tom, aby si myslely, že Andrej Babiš je přijatelný český vůdce. Nejde jen o politiku, ale o charakter. Babiš není symbolem vedení, ale varováním. Je to podvodník, predátor a zhoubný narcista. Člověk, který zneužil důvěru… pic.twitter.com/AC3HUKJokW
Známý šlechtic uvádí, že Andrej Babiš byl – a zůstává – nejhorším premiérem v historii našeho národa. „Ne proto, že by byl nekompetentní, ale proto, že je morálně prázdný. Jeho vliv je jedovatý pro budoucnost našich dětí. Vedení není o populárních gestech, ale o morálním kompasu. Není to o tom, kdo mluví nejhlasitěji, ale kdo stojí pevně, když se ostatní ohýbají. Pokud učíme své děti, že moc omlouvá krutost, nevychováváme občany – vychováváme diváky k úpadku,“ vysvětluje Lobkowicz.
Babišova politická dráha je podle něj příběhem systematického ničení hodnot, které drží společnost pohromadě. Od potlačování disentu až po démonizaci a cílení menšin a imigrantů – jeho administrativa ohrožuje samotné základy právního státu. Bude podporovat atmosféru strachu, cynismu a rozdělení, v níž se zlo pomalu normalizuje a lež se stává jazykem moci.
„Musíme být připraveni na to, že Babiš a jeho koaliční vláda povedou naši zemi s krutostí a chaosem. Jeho styl vlády není vedením, ale ovládáním. Bude využívat autoritářské taktiky známé z dějin represivních režimů: umlčovat, trestat, ovládat. Stát se promění v nástroj osobní vendety, v zbraň proti lidem a institucím, které by ho měly kontrolovat. Bezohledná rozhodnutí jeho administrativy zničí ekonomickou stabilitu a vrhnou dlouhý stín na prosperitu naší země. Ohrozí živobytí rodin, oslabí důvěru, která je základem každé společnosti. Každé velké gesto Babiš dělá pro efekt, ne pro výsledek. Pod falešnou vlasteneckou vrstvou se skrývá slabý vyjednavač, který bere loajalitu jako páku a oběť jako divadelní roli. Je to mistr inscenace, který mění povinnost ve spektákl a pravdu v nástroj propagandy,“ rozepsal se Lobkowicz.
Babišovým hlavním cílem prý není služba republice, ale křížová výprava proti její ústavě – proti systému, který mu klade hranice. Touží po moci bez odpovědnosti, po loajalitě bez důvěry, po obdivu bez respektu.
„Tento boj není jen o politiku, ale o duši národa. O to, zda budeme schopni svým dětem ukázat, že pravda, čest a spravedlnost nejsou archaické ideály, ale základ svobodného života. Odmítnout Babišovu éru neznamená odmítnout jednoho muže – znamená to obnovit víru v to, že české vedení může být opět věcí cti, nikoli cynismu,“ uzavírá příspěvek.
Babiš a historické osobnosti
V dalším okomentoval záběr z podpisu smlouvy, a především portrét v pozadí. „Jiří Kristián kníže z Lobkowicz (1842–1908), 1883–1907 nejvyšší maršálek Českého království a člen poslanecké i panské sněmovny Říšské rady, můj pradědeček na obraze se dívá na tento podpisový akt této fašistické koaliční vlády s odporem a studem za náš národ,“ napsal šlechtic.
Jiří Kristián kníže z Lobkowicz (1842–1908), 1883–1907 nejvyšší maršálek Českého království a člen poslanecké i panské sněmovny Říšské rady, můj pradědeček na obraze se dívá na tento podpisový akt této fašistické koaliční vlády s odporem a studem za náš národ. pic.twitter.com/IqvtRJTjgi
— Jiri Lobkowicz (@jirilobkowicz1) November 3, 2025
A alespoň prozatím své úvahy ukončil postem věnovaným srovnání Andreje Babiše a zesnulého prezidenta Václava Havla.
Havel vs. Babiš: Morální autorita a narcistická moc
— Jiri Lobkowicz (@jirilobkowicz1) November 4, 2025
Když Václav Havel v devadesátých letech mluvil o „moci bezmocných“, nešlo o poetickou frázi. Šlo o etickou tezi: že skutečné vedení vyrůstá z pravdy, nikoli z dominance. Že síla autority pramení z odpovědnosti, nikoli z touhy… pic.twitter.com/OayXtDQvgq
Píše v něm, že Andrej Babiš představuje moc bez morálky – moc bez vnitřních hranic, bez empatie, bez víry v cokoliv, co nelze spočítat v procentech. Stát vnímá jako systém řízení, kde se občan stává zdrojem zisku a loajalita měnou.
„Havel byl bytostně empatický – jeho autorita vyrůstala z pochopení utrpení druhých. Babišův svět je naopak světem egocentrické uzavřenosti. Nezná slitování, protože nerozumí zranitelnosti. Jeho charisma je studené: směs paternalismu, dominance a výhrůžky. Kde Havel budoval mosty, Babiš staví zdi. Kde Havel naslouchal, Babiš křičí. Kde Havel pochyboval, Babiš útočí,“ vyjádřil se bývalý politik.
Babiš podle něj vybudoval oligarchickou republiku, kde se moc a kapitál slévají do jednoho organismu. Média, úřady, justice, veřejné zakázky – vše se stává součástí systému loajality. Stát se mění v podnik s jedním vlastníkem, demokracie v účetní položku. Havel reprezentoval morální vertikálu: Člověka, který stojí vzpřímeně i v bouři. Babiš zosobňuje psychologickou horizontálu: Člověka, který se plazí za mocí, dokud ji neovládne.
„Česká politika dnes stojí mezi dvěma archetypy: mezi Havlem – svědomím, a Babišem – egem. Jeden mluví o zodpovědnosti, druhý o poslušnosti. Jeden buduje důvěru, druhý strach. Volba mezi nimi není jen otázkou politiky, ale otázkou identity: Chceme žít v republice občanů, nebo v říši loajálních zaměstnanců? Budoucnost České republiky závisí na tom, zda si z Havla ponecháme jen bustu, nebo i princip. Protože Havel nás učil, že moc má sloužit pravdě. A Babiš nás učí, že když pravdu ztratíme, zůstane nám už jen moc,“ vyjádřil se Lobkowicz.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 9 čtenářů)
Souhlasíte s tvrzením, že Andrej Babiš byl – a zůstává – nejhorším premiérem v historii našeho národa?
autor: Naďa Borská
mravní bahno
