„Kdesi“ v lesích Podkarpatské Rusi, kdysi nejvýchodnější země Republiky Československé, totiž začaly letos v létě fungovat pod hlavičkou tzv. Karpatské Siče výcvikové tábory pro mládež, budoucí novou válečnickou krev. Instruktoři organizace, která vznikla už v časech Masarykova Československa a před svou transformací v dodnes hrůzu znějící organizaci UPA (Ukrajinská povstalecká armáda, pozn. red.) vraždila v letech 1938–1939 Čechoslováky, ale i své krajany Rusíny od Užhoroda přes Toruň a Chust až do Jasini (ještě větších pogromů se pak dopouštěli v bývalé polské Haliči, ležící za pohraničními hřebeny Gorgan), v nich cvičí mladé Rusíny podle toho, co se v rámci tzv. dobrovolnických praporů naučili na Donbasu.
Ve svých propagačních materiálech, ke kterým se redakce ParlamentníchListů dostala, se sami přiznávají k tomu, že je jejich cílem ideologická masáž a nacionalistický výplach mozku ve smyslu banderovských tradic: „... účastníci kurzů projdou rozsáhlým kurzem ideologických lekcí: od základů ideologie, nacionalismu až po historickou exkurzi bojů za nezávislost ukrajinského národa včetně současného stavu geopolitických principů zemí Evropy a světa…,“ praví se v manuálu Karpatské Siče.
To ale není zdaleka všechno: Sičovští organizátoři se sami chlubí, že na své „válečně-ideologické“ tábory, jak je sami titulují, zvou instruktory z mnoha středo- a západoevropských pravicových stran. Pomoc budoucím postbanderovcům a válečníkům od Donbasu je tak vpravdě internacionální – podobně jako byl třeba svého času podporován fašistickou Itálií a nacistickým Německem španělský diktátor Franco. Z jakých zemí se tito ultrapravicoví žoldáci rekrutují, v materiálech Siče není sice ze zřejmých důvodů uvedeno, z rozhovoru s místními horaly i podle výskytu nezvykle vysokého množství vozidel s britskými a hlavně německými registračními značkami v zapadlých vesničkách těsně pod horami, například v Usť-Čorné a Brusturách, lze ale ledacos vytušit. O manévrech a cvičeních pololegálních bojůvek v pustinách Karpat svědčila třeba i přítomnost vojenských aut vystrojených ukrajinskými vlajkami na hřebeni k těmto vesnicím přiléhající poloniny Svidovce na východě Podkarpatské Rusi, které jsme viděli poměrně zblízka sami na vlastní oči. V příručce neobanderovců a Pravého bloku se o tom píše celkem jasně: „… rozvíjení ukrajinských i evropských pravicových stran a hnutí a jejich vzájemné provázanosti a spolupráce mezi nimi…“
Teroristické kurzy s vědomím ukrajinských úřadů?
Možná právě tito ideologičtí souputníci se znaky banderovských trojzubců na rukávech jsou zobrazení na snímcích, jak vedou střelecký a taktický výcvik z útočných pušek AK-47 a AK-74, radí taktiku v pouličních bojích (není bez zajímavosti, že se Karpatská Sič ve 30. letech formovala podle zkušeností bojůvek německých SA a SS, vzniklých původně pro městský boj proti Hitlerových politickým odpůrcům, pozn. red.) a instalují nástražné výbušné systémy.
„Tohle je regulérní diverzní a teroristický kurz,“ potvrdil redakci ParlamentníchListů.cz vojenský expert Jan Střelka. Kdyby si takové akce pořádali u nás nebo kdekoliv jinde v rámci Evropské unie nebo Ruska, okamžitě by podle něj na jeho účastníky vlétla policie nebo se mezi ně aspoň vetřeli agenti tajných služeb. „Je jasné, že o takových podnicích musí být ukrajinské nejvyšší vojenské a politické vedení skrze SBU, ukrajinskou verzi KGB, podrobně informováno,“ míní Střelka.
V Rachově, centru kdysi nejvýchodnějšího okresu československé Podkarpatské Rusi, zase visí obří plakáty s fotkami padlých obyvatel města. Pod nimi svíčky a typické pohřební řeckokatolické věnce. Fotit místní patrioti nedovolují, ale dobrou místní „gorilku“ nabídnou. Kdo ví, možná nebude trvat tak dlouho a svým mrtvým rodákům začnou tady i jinde na Podkarpatské Rusi lidé stavět přímo pomníky nebo i celá muzea. Tak jako na popud místního poslance ukrajinské Dumy v asi 100 kilometrů vzdálené Koločavě, kde památka na oběti potomků nechvalně proslulého Nikoli Šuhaje, padlých v „internacionální“ pomoci Afghánistánu, již stojí. Náborové letáky zvoucí do armády nebo do tzv. dobrovolnických praporů, které nepodléhají armádnímu velení a podle řady vojenských expertů NATO spíše, než bojují, na východní Ukrajině drancují, už nyní visí na mnoha místech západní Ukrajiny, mimo jiné na centrálním autobusovém nádraží v Užhorodě.
Fotogalerie: - Teroristické kurzy neobanderovců
_636082605903636696.jpg&id=115858)
Fašističtí masoví vrazi ukrajinskými bohy
Karpatská Sič a jejich následovníci, banderovci z UPA, jsou prostě dnes na Podkarpatské Rusi a v bývalé polské Haliči doslova za bohy. V posledních letech se třeba na budově penzionu Nikoly Šuhaje v Koločavě, umístěném v bývalé tamní československé četnické stanici, objevila pamětní deska hlásající, že právě zde bylo v letech 1938–1939 velitelství oblastní jednotky Karpatské Siče (její příslušníci povraždili po okolních vesnicích v březnu 1939 ještě před svým zničením maďarskými okupanty desítky Čechoslováků). Na místech bojů a zastřelení sičovců během nepovedeného pokusu o puč 14. března 1939 v Chustu, po němž měl podle dochovaného hlášení vojenského styčného orgánu plk. Karla Lukase, umučeného v roce 1949 při výslechu Státní bezpečností „pro Čechy pogrom ve stylu bartolomějské noci“, visí i dnes květiny.
Ještě větší šílenství se kolem banderovců a sičovců ovšem děje v částech Ukrajiny, patřících až do roku 1945 Polsku: počty nových bust i celých pomníků Stěpana Bandery, figurujícího na seznamu válečných zločinců, jdou do desítek. Jako houby po dešti vznikají i menší pamětní desky na místech bojů banderovců a sičovců proti sovětskému režimu, který skončil až v polovině 50. let. V ukrajinském Zborově, proslaveném vítězstvím československých legionářů proti rakousko-uherské přesile za 1. světové války, je místní muzeum, věnované – jak jinak – banderovským bojůvkám, jejím akcím a lokálním hrdinům. Na jeho výstavbu, jak hovoří pamětní deska i jeho správce, přispěl i bývalý český prezident Václav Havel. Přitom mezinárodně známé bitvě z roku 1917 je tu věnován toliko jeden panel a dvě stěny malé místnosti. A ve Lvově, kdysi po Varšavě a Vilniusu třetím největším městě předválečného Polska, je hned na hlavním náměstí naproti radnici podzemní banderovská hospoda, kam vás pustí, jen když dveřníkovi v uniformě UPA a ozbrojenému pistolí a německým samopalem řeknete fašistický pozdrav. Zato se ovšem při čekání na jídlo, pojmenované třeba „mše polního gauleitera“, kterým je obyčejný boršč, lze pobavit scénkou sehranou personálem na téma „likvidace hlídky rudoarmějců“.
Ukrajina je prostě rozdělená. Žije válkou, ale v takovém stavu nemá šanci ji bez tlaku Západu proti Rusku vyhrát.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Petr Blahuš
