Putna si jako podklad pro svoje „kázaní“ vzal knihu proroka Jeremiáše, kterou charakterizoval jako knihu o ohrožení, hroucení dosavadních jistot či knihu úzkosti. „Úzkosti, kterou zažívá obležený Jeruzalém, i úzkosti, kterou zažívá sám prorok. Zažívá ji, protože musí říkat národu hrozné věci; a protože národ mu nevěří,“ vysvětloval.

Moment, kdy Jeremiáš křičí do tváře svého národa výroky o nadcházející pohromě a nikdo mu nevěří, se dle Putny objevil v historii lidského rodu nejednou. „Znovu a znovu v dějinách upadají říše, jsou dobývána města, elity národů jsou pobíjeny či odvlékány do zajetí, mrtvoly těch obyčejných nikdo ani nepočítá, a přitom se náboženský establishment zabývá jen sám sebou, svými tradicemi a svou společenskou prestiží – a tomu, kdo volá: Běda!, se nadává, že ruší pořádek a dělá zbytečné problémy, ba vůbec, že je trapná hysterka,“ proklamoval historik.