„Tak nám slavná Rada České televize zvolila nového generálního ředitele,“ zahajuje Petr Žantovský úvodní téma tohoto Týdne v médiích, kterým nemůže být nic jiného než dramatická a komplikovaná volbu nového šéfa české veřejnoprávní televize. Poté, co patovou situaci vyřešil svým odstoupením Milan Fridrich, se novým generálním ředitelem s podporou deseti hlasů stal Hynek Chudárek, dosavadní ředitel obchodu ČT. Podobně i Fridrich je vysoce postaveným manažerem ČT, a proto jsou podle Žantovského oba tak trochu strůjci dnešního stavu České televize, v dobrém i špatném. Volba mezi těmito dvěma muži je podle mediálního analytika spíše nepodstatná, neboť oba garantují jakousi kontinuitu a velkých změn se nejspíš nedočkáme. 

„Jan Souček udělal řadu chyb a hlavně byl ve svých činech velice nedůsledný,“ vrací se Žantovský ještě jednou k osobě bývalého ředitele ČT. Souček do funkce přicházel s příslibem velkých změn, který se mu nepodařilo dodržet. To se mu stalo osudným. „Nicméně Souček je minulost a budoucnost má jméno Chudárek. Oni to hoši udělali tak jako šalamounsky,“ vrací se mediální analytik k rozuzlení volby nového generálního ředitele. Výsledek, kdy si nově zvolený generální ředitel vybral svého finálového soka jako svou příští pravou ruku, označuje Žantovský za signál toho, že kontinuita vedení ČT nebude přerušena. 

Co se bude doopravdy s novým managementem v České televizi dít, zatím neumí odhadnout nikdo. Dosti netradiční načasování volby nového ředitele těsně před parlamentními volbami ale podle Žantovského přináší otázku, jak se nová ČT bude chovat v období do otevření volebních místností 3. a 4. října 2025. Příští parlamentní volby podle mediálního odborníka mohou přinést změnu paradigmatu: „Máme jakousi vidinu, že to, co tady dnes prožíváme, počínaje zvýšenou mírou cenzury a konče velice podivuhodnou zahraniční politikou a zejména katastrofální ekonomickou politikou, by se mohlo mírně změnit.“ Mírně proto, že jsme součástí nadnárodních struktur a z našeho členství v Evropské unii vyplývá většina našich povinností. Podle Žantovského se premiér Petr Fiala chová vůči Bruselu jako poslušný žák a je otázka, zda v tom bude pokračovat i jeho nástupce. Pokud by sestavoval příští vládu například Andrej Babiš a navíc by ji opřel i o některé pozůstatky vlády dnešní, šlo by prý o změnu pouze kosmetickou. 

Co by se stalo, kdyby Andrej Babiš sestavil novou vládu sám s podporou koalice pod vlajkou SPD a také se souhlasem hnutí Stačilo!? Petr Žantovský poznamenává, že taková jednobarevná vláda by měla svá pro, ale i proti. Mediální analytik připomíná jednobarevnou Zemanovu vládu, která od roku 1998 vládla díky tzv. opoziční smlouvě uzavřené s Klausovou ODS. „Opoziční smlouva byla docela přísný dokument, který pro ODS garantoval nejenom předsednictví Poslanecké sněmovny, ale hlavně vysoké kontrolní pravomoci vůči plánům a jejich realizaci ze strany sociální demokracie. Tehdejší ministr průmyslu, takzvaný Atomový dědek Miroslav Grégr, by asi mohl vyprávět, jak moc se vzdalovaly jeho představy o resortu od toho, co se nakonec jakožto kompromis projednalo s ODS,“ upozorňuje Žantovský na možná úskalí. Výhodou by naopak bylo, že by taková vláda měla pořád prostor k jednání. Nešlo by o diktát jedné strany, všechny věci by měly být projednány i se stranami a hnutími, které by vládu podpořily.