„Tak nám slavná Rada České televize zvolila nového generálního ředitele,“ zahajuje Petr Žantovský úvodní téma tohoto Týdne v médiích, kterým nemůže být nic jiného než dramatická a komplikovaná volbu nového šéfa české veřejnoprávní televize. Poté, co patovou situaci vyřešil svým odstoupením Milan Fridrich, se novým generálním ředitelem s podporou deseti hlasů stal Hynek Chudárek, dosavadní ředitel obchodu ČT. Podobně i Fridrich je vysoce postaveným manažerem ČT, a proto jsou podle Žantovského oba tak trochu strůjci dnešního stavu České televize, v dobrém i špatném. Volba mezi těmito dvěma muži je podle mediálního analytika spíše nepodstatná, neboť oba garantují jakousi kontinuitu a velkých změn se nejspíš nedočkáme. 

„Jan Souček udělal řadu chyb a hlavně byl ve svých činech velice nedůsledný,“ vrací se Žantovský ještě jednou k osobě bývalého ředitele ČT. Souček do funkce přicházel s příslibem velkých změn, který se mu nepodařilo dodržet. To se mu stalo osudným. „Nicméně Souček je minulost a budoucnost má jméno Chudárek. Oni to hoši udělali tak jako šalamounsky,“ vrací se mediální analytik k rozuzlení volby nového generálního ředitele. Výsledek, kdy si nově zvolený generální ředitel vybral svého finálového soka jako svou příští pravou ruku, označuje Žantovský za signál toho, že kontinuita vedení ČT nebude přerušena. 

Co se bude doopravdy s novým managementem v České televizi dít, zatím neumí odhadnout nikdo. Dosti netradiční načasování volby nového ředitele těsně před parlamentními volbami ale podle Žantovského přináší otázku, jak se nová ČT bude chovat v období do otevření volebních místností 3. a 4. října 2025. Příští parlamentní volby podle mediálního odborníka mohou přinést změnu paradigmatu: „Máme jakousi vidinu, že to, co tady dnes prožíváme, počínaje zvýšenou mírou cenzury a konče velice podivuhodnou zahraniční politikou a zejména katastrofální ekonomickou politikou, by se mohlo mírně změnit.“ Mírně proto, že jsme součástí nadnárodních struktur a z našeho členství v Evropské unii vyplývá většina našich povinností. Podle Žantovského se premiér Petr Fiala chová vůči Bruselu jako poslušný žák a je otázka, zda v tom bude pokračovat i jeho nástupce. Pokud by sestavoval příští vládu například Andrej Babiš a navíc by ji opřel i o některé pozůstatky vlády dnešní, šlo by prý o změnu pouze kosmetickou. 

Co by se stalo, kdyby Andrej Babiš sestavil novou vládu sám s podporou koalice pod vlajkou SPD a také se souhlasem hnutí Stačilo!? Petr Žantovský poznamenává, že taková jednobarevná vláda by měla svá pro, ale i proti. Mediální analytik připomíná jednobarevnou Zemanovu vládu, která od roku 1998 vládla díky tzv. opoziční smlouvě uzavřené s Klausovou ODS. „Opoziční smlouva byla docela přísný dokument, který pro ODS garantoval nejenom předsednictví Poslanecké sněmovny, ale hlavně vysoké kontrolní pravomoci vůči plánům a jejich realizaci ze strany sociální demokracie. Tehdejší ministr průmyslu, takzvaný Atomový dědek Miroslav Grégr, by asi mohl vyprávět, jak moc se vzdalovaly jeho představy o resortu od toho, co se nakonec jakožto kompromis projednalo s ODS,“ upozorňuje Žantovský na možná úskalí. Výhodou by naopak bylo, že by taková vláda měla pořád prostor k jednání. Nešlo by o diktát jedné strany, všechny věci by měly být projednány i se stranami a hnutími, které by vládu podpořily.  

Nějaké indicie, jak se v takovém prostředí bude chovat ČT, již nyní máme. Ředitel nemusí uhlídat všechno. „Moc se mi líbí, jak skupina redaktorů horuje na téma své nestrannosti, nezávislosti a absolutní nekontaktnosti vůči politickým subjektům. Tomu může věřit opravdu jen velmi naivní člověk, který tu televizi nesleduje. Já ji sleduji docela pilně a pravidelně, protože je to moje práce, a někdy se nestačím divit. Dejme teď Hynku Chudárkovi šanci ukázat, že to dokáže,“ vyzývá Žantovský. 

Mlčení Hradu i mainstreamu

Předvolební čas nám přinesl oživení různých kauz, zejména pak kauzy Čapí hnízdo, která je neoddělitelně spojená s Andrejem Babišem. Soudy se táhnou už deset let, a proto o této kauze běžný občan ví už naprosto všechno. Otázku, zda šlo o dotační podvod, dnes v Týdnu v médiích proto řešit nebudeme. Jak říká Petr Žantovský, jde o problém v podstatě „banální“, neboť se jedná zhruba o padesát milionů korun předmětné dotace. Zatímco jsme z médií den za dnem krmení touto „starodávnou“ záležitostí, mediální analytik Žantovský si všímá, že z veřejného diskurzu i z našich médií se trochu vytrácí mnohem aktuálnější kauza Bitcoin, ve které jde o jednotky až desítky miliard korun. Žantovský poznamenává, že chování některých médií v kauze Bitcoin vypadá, jako kdyby chtěla tuto kauzu „vyleštit“, což je ale nemožné. 

„Když už se tedy ti novináři tak starají o čistotu podnikání pana Babiše, měli by se taky starat o čistotu rozhodování našich soudů. Protože Vrchní soud, který při odvolání tu kauzu vrátil zpátky na městský soud, který před časem zprostil oba obžalované jejich obvinění, podle trestního řádu nemá právo určit, jaký rozsudek má vynést podřízený soud nižšího stupně,“ říká k práci Vrchního soudu mediální odborník. Vrchní soud tak ale učinil. Vydal závazné stanovisko a městský soud je povinen akceptovat argumentaci Vrchního soudu. „Že to je politická objednávka, to vidí každé malé dítě. Mě na tom velmi rozčiluje, že se naše režimní média chovají výběrově, účelově, používají dvojí metr, a zatímco pokračují ve štvanici na jednoho, konkrétně Andreje Babiše, podle všech průzkumů pravděpodobného vítěze voleb, zavírají oči před kauzami těch druhých. Těch, kteří nám teď vládnou, a kteří si teď režimní média ochočili,“ konstatuje Žantovský. Připomíná kauzy Dozimetr, Kampelička, Miliony pro barmské ženy a další.

Bitcoin podle něj představuje pomyslný vrchol kauz vládních stran. „Za normální situace by kauza Bitcoin vedla v jakémkoli normálním státě automaticky a ihned k rezignaci a pádu celé vlády. A první, kdo by ji k tomu měl vyzvat, byť neformálně, by měl být prezident. Ten se ale tváří, že o tom nic neví a že se ho to vlastně netýká a že k tomu nemá pravomoci,“ dodává mediální odborník. Prezident má ale neformální možnost, kterou jeho předchůdci Havel, Klaus i Zeman často používali a dokázali často v dobrém nebo ve špatném ovlivnit řadu věcí. „Mlčení a strkání hlavy do písku po vzoru pštrosa není důstojné hlavy státu,“ dodává Žantovský. Mainstreamová média se podle něj pokusí kauzu Bitcoin zasunout zcela pod koberec a dál tlačit „protibabišovskou“ vlnu v domnění, že to vládní koalici pomůže vyhrát volby. Oživení Babišovy kauzy ale podle mediálního odborníka vládě nijak nepomůže. Normální člověk už prý na mediální lep znovu nesedne.

Bez pádu vlády to nebude možné...

V podobném duchu je i poslední příspěvek tohoto Týdne v médiích. Zůstaneme u tématu politické strany versus česká justice. Obvodní soud v Praze 7 zatím nepravomocně rozhodl o tom, že Ministerstvo vnitra porušilo práva hnutí SPD, když ho zařadilo do zprávy o extremismu za rok 2022. Zdaleka to nebylo poprvé, SPD se ve stejné zprávě objevilo už v roce 2020. Petr Žantovský podotýká, že zmínky o hnutí jsou i v loňské zprávě o extremismu. Případ rozhodně není u konce, protože rozsudek, který je zdánlivě ve prospěch žalující strany SPD, není definitivní. Zástupce Ministerstva vnitra prohlásil, že se resort vůči rozsudku odvolá. „Nicméně je tady naprosto zjevné, že státní instituce, zde Ministerstvo vnitra, vede za naše veřejné peníze, z našich kapes politický boj vůči nějaké politické straně, zde SPD. To je něco tak nepřijatelného a tak nepatřícího do žádné demokracie, ani do té takzvaně liberální, že jsme si to od konce komunismu vůbec neuměli představit, že by soudy rozhodovaly nebo ministerstva vynášela nějaké verdikty a nějaká obvinění vůči politickým subjektům ve prospěch nějakého jiného subjektu, zde tedy vládních stran,“ uvádí Žantovský. Považuje to za důkaz toho, že v Česku nepanuje liberální ani žádná jiná demokracie, ale spíše čistá elitokracie jedné politické struktury, která všechny, kdo s ní nesouhlasí, obviňuje z kdečeho.

„Je to smutný konec 35letého vývoje po převratu v roce 1989 a atmosféra dnešní doby velmi silně připomíná atmosféru konce 80. let, kdy byl pád socialismu již zřetelný. I tehdy panovala totální většinová nedůvěra obyvatel vůči vládnoucí struktuře, neochota s ní spolupracovat, nedůvěra vůči její ideologii a očekávání správného okamžiku změny,“ říká mediální analytik. Změna tehdy nastala i proto, že na ní byl většinový zájem. Zatímco jinde, například v Rumunsku, byl převrat krvavý, u nás byl takzvaně sametový. „Kdo zná mezinárodní kontext a vnitřní dohody mezi skupinou kolem Václava Havla a tehdejší komunistickou věrchuškou, samozřejmě nemá iluze, na druhou stranu, ta atmosféra napříč celou společností k tomu zcela jednoznačně vedla. Také proto se tehdy nikdo příliš neprotivil myšlence, že bude prezidentem velice nestandardně v komunistickém parlamentu zvolen člověk, kterého v této zemi znalo pár desítek lidí,“ vrací se Žantovský k událostem roku 1989.

Havel podle něj sice nebyl pro většinu lidí dlouholetá autorita, ale byl symbolem. „A já myslím, že se chýlíme k okamžiku, kdy by měl nějaký takový symbol znova nastat a měl by změnit atmosféru v této zemi. A to bez pádu této vlády zcela určitě nebude možné,“ uzavírá Žantovský.

Psali jsme:

„Nevěřil jsem svým očím.“ Temné zákulisí volby ředitele ČT odhalil Žantovský

Žantovský překládá z bruselštiny, co chystají. Čistý Orwell

Zákulisní rejdy. Analytik čte, co vypustil mainstream k Moravcovi

Petr Žantovský: Ondřej Kašina - 200 klíčů od Atlantidy