„Dovolil bych si s emeritním prezidentem republiky nesouhlasit: Rusko ví, že může i něco ztratit, a už je rozhodnuté to ztratit,“ reaguje na prohlášení exprezidenta Klause Pavel Hasenkopf.
„Za sebe jsem čím dál víc přesvědčený, že rozdělení Ukrajiny bylo domluveno už loni v červnu v Ženevě a od té doby je to celé už jen divadlo pro voliče, aby to polkli – Biden pochopil, že východní Ukrajina je pro Západ jen koule na noze (bylo by hezké ji mít, ale bylo by to za dlouhodobě neúnosnou cenu), a souhlasil, že ho Putin té koule zbaví. Protože kdyby to USA myslely s ochranou Ukrajiny skutečně vážně, tak už na podzim měly na Ukrajině na východních hranicích taky 200 tisíc vojáků,“ dodává.
„Ale ty kecy o strašně ukrutných sankcích, nejukrutnějších z ukrutných, to Putin mohl číst jediným způsobem: bojovat za Ukrajinu nebudeme. Nechci být vyloženě sprostý, ale chování Západu až příliš připomíná dámu, co ze všech sil křičí NE, a přitom sama roztahuje...,“ zmínil závěrem Hasenkopf.
Institut Václava Klause považuje uznání nezávislosti dvou východoukrajinských regionů za překvapivé a riskantní rozhodnutí. Rusko podle něj na sebe vzalo roli toho, kdo porušil minské dohody, i když to byla Ukrajina, kdo znění dohod nectil po celých sedm let od jejich podpisu.
„Dne 21. 2. 2022 podepsal prezident Putin dekrety, kterými jménem Ruské federace uznal nezávislost dvou východoukrajinských regionů, Donbasu a Luhanska. Toto rozhodnutí Ruska považujeme za překvapivé a riskantní. Rusko tímto krokem na sebe vzalo roli toho, kdo porušil minské dohody, i když to byla zejména Ukrajina, kdo znění těchto dohod nectil po celých sedm let od jejich podpisu. To si nelze vyložit jinak než jako výraz frustrace ruské strany z dlouhodobého odmítání Západu jednat s Ruskem o bezpečnostních zárukách,“ píše Institut Václava Klause ve svém stanovisku.
„Rusové se uznáním donbaských regionů a následným vysláním ruských vojenských sil na linie dotyku s Ukrajinou rozhodli riskovat hrozbu tvrdých sankcí ze strany Západu, a celou situaci tím zřejmě vzdálili od nalezení smírného řešení. Je to důsledek přesvědčení Ruska, že tímto činem už asi nemůže nic ztratit. Je smutné, že všechny strany ukrajinského konfliktu nechaly dojít situaci až tak daleko. Jsme přesvědčeni, že vzájemné vyhrožování měly nahradit diplomacie a trpělivé vyjednávání. Jedině tak mohly USA a Rusko najít rozumné a vzájemně přijatelné řešení. To již po včerejším ruském jednostranném tahu bude zřejmě obtížné,“ dodává Institut.
„Rozhodnutí ruského prezidenta Putina je i poškozením těch z nás, kteří jsme se po léta snažili vysvětlovat komplikovanost vnitřní ukrajinské (ale i ruské) politické, ekonomické a národnostní situace i nelehkých historických kontextů. Kteří jsme nepodléhali povrchnímu a snadnému přístupu nahlížet na tamní vývoj prizmatem československých zkušeností s komunistickým Sovětským svazem z roku 1968,“ konstatuje také Institut bývalého českého prezidenta Klause.
„A právě proto, že jsme takové postoje – s nemalými politickými i lidskými náklady – zastávali, máme dnes právo kritizovat rozhodnutí Ruské federace, o němž se domníváme, že bude mít vážné důsledky nejen pro Ukrajinu samotnou,“ uzavírá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: vef
