Varufakis opakuje své kritické poznámky na adresu úsporných opatření, která nedávno přijala řecká vláda v čele s premiérem a šéfem Syrizy, Tsiprasem. „Další údajně záchranný balíček v podobě drastického snižování důchodů, a naopak zvyšování daní přinese jen další neštěstí a utrpení. S největší pravděpodobností navíc utlumí jakýkoli hospodářský růst. Neřekl bych však, že jsme byli oklamáni někým zvenčí, ale sami sebou,“ tvrdí Varufakis a dle svých slov se „směje“ tomu, jak německá kancléřka Angela Merkelová, ministr financí Wolfgang Schäuble, investoři z Goldman Sachs a mnozí další straší jeho mateřskou politickou stranou Syriza a přirovnávají ji ke komunistům.
Schválený záchranný balíček považuje Varufakis za diktát a signál toho, že byly pohřbeny ideály a principy demokracie. „To není žádná pomoc, ale naopak nás tím uvrhnou do absolutního otroctví. De facto balíček změnil Řecko v protektorát. Euroskupina nemá žádnou demokratickou legitimitu, a přesto vydává rozkazy státům. Dělá závažná rozhodnutí, aniž by k tomu měla nějaké oprávnění. Samotné založení tzv. euroskupiny znamená pomalé umírání demokracie. Kdo je vlastně v současné Evropě nejdůležitější – lidé, nebo banky?“ rozčiluje se Varufakis, ale zároveň hájí šéfa Syrizy a svého přítele Tsiprase, jenž příslušnou dohodu stvrdil svým podpisem.
„Co mohl jiného dělat? Drželi mu u hlavy pistoli, a to není příliš dobrá vyjednávací pozice. Neustále mu vyhrožovali, že když nebude souhlasit s podmínkami dohody, zůstanou řecké banky i nadále zavřené. Napřímo mu řekli, že jej zničí,“ vysvětluje Varufakis, ale přesto přiznává, že byl jeho rozhodnutím do jisté míry zklamán. „Dva dny před referendem jsem měl projev před mnoha tisíci lidmi. Jejich reakce mě pozitivně nabily a povzbudily k dalšímu boji. Jenže jsem pak přišel na sídlo vlády a tam panovala naopak poraženecká nálada. Všichni vypadali, jako by snad ano v referendu bylo prostředkem odmítnutí vlastní zodpovědnosti. Naprosto ztratili bojového ducha. A když Tsipras podlehl tomu diktátu, byl to pro mě skutečně ten nejsmutnější moment za celé měsíce,“ říká Varufakis tichým hlasem.
Jednání mezi Řeckem a věřiteli považuje bývalý řecký ministr financí za finanční válku. Stejně přiznává, že věděl o tom, že se jisté síly snaží o jeho odchod z funkce a udržení Řecka v eurozóně za každou cenu. „Něco takového mi naznačoval můj německý protějšek Schäuble od samého počátku. Já jsem se snažil myslet vždy o jeden tah dopředu než druhá strana. Šlo o finanční válku, ve které nepotřebujete tanky ani děla. Stačí vám mít banky,“ poukazuje Varufakis a potvrzuje, že uvažoval se svými lidmi o zavedení paralelní měny. „Něco takového však není snadné a proveditelné bez pečlivé přípravy. Chtěli jsme tak posílit naši pozici, protože mi bylo jasné, že dříve či později nám zavřou banky, aby nás mohli vydírat,“ říká Varufakis.
Celý rozhovor v angličtině je vám k dispozici ZDE
Samotné uzavření bank vnímá osobně jako akt agrese a nepřátelství. „Byl to bez velkého přehánění válečný akt. Sjednocení Evropy a vytvoření eura mělo národy dostat dohromady a zabránit budoucím válečným konfliktům. Je tragédie, že nakonec euro způsobilo mezi národy nevraživost. Rozumím tomu, že Němci a další Evropané neslyší rádi zmínky o posílání dalších peněz Řecku. Přitom ty peníze jsou určeny jen na záchranu BNP, Société Générale, Deutsche Bank a dalších bank. Já a mnozí další takové peníze nechceme a nikdy jsme je ani nechtěli!“ zvyšuje hlas viditelně emocemi nabitý Varufakis a rezolutně odmítá také názor předsedy sociálních demokratů Sigmara Gabriela. Ten prohlásil, že by němečtí pracující neměli platit za sliby řecké vlády. „Nevěřil jsem svým uším. V Berlíně jsme spolu přátelsky debatovali jako bratři. A on pak říká takové lži.“
Varufakis nesouhlasí ani s názorem, že by řecká vláda nesplnila sliby, ve kterých se zavazovala poskytnout pomoc těm nejpotřebnějším. Redaktor německého magazínu mu vyčítá, že vláda poskytla bohatým podnikatelům daňové úlevy a nevyužila ani 200 miliard eur uložených ve švýcarských bankách. „To je blbost. Nevím, kdo šíří podobné nesmysly. My jsme navrhovali celou řadu opatření, ale vyjednavači zastupující Trojku nám vše zamítli. Neměli jsme šanci prosadit jakýkoli náš návrh. Od samého počátku chtěli docílit svržení naší vlády,“ tvrdí Varufakis a přiznává, že při vstupu do politiky měl velká očekávání. „Bylo pro mě velmi nepříjemným překvapením, jak jsou vlivní politici lhostejní k dopadům svých konkrétních rozhodnutí.“
„Všichni neustále omílají mantru, podle které si jihoevropské národy žily nad poměry a měly by být pracovití a skromní jako Němci. To zní všechno skvěle, ale kdo byl zodpovědný za všechny ty půjčky? BMW Bank, Mercedes-Benz Bank. Říkali nám, abychom si ty peníze vzali a užívali si je. Tady máte úvěr, nepotřebujete vlastní peníze! Bankéři přece tušili, jak to dopadne, ale ovládala je chamtivost,“ kritizuje bývalý řecký ministr financí a dodává, že možná druhé straně ani o ukončení krize nejde. „Tahle krize slibuje pro jednu stranu příliš velké zisky, než aby se toho nepokusila využít ve svůj prospěch. Je nestydaté podobným způsobem zneužívat humanitární katastrofu. Jde o psychologickou válku na všech úrovních. Kdybych se soukromě bavil s šéfem euroskupiny Dijsselbloemem nebo Schäublem, pak si mohu být jistý, že o deset minut později se vše objeví na internetu. Samozřejmě v takové formě, abych byl zdiskreditován,“ tvrdí Varufakis.
Ten také tvrdí, že jednání jsou často vedena velmi nevybíravým způsobem. „Já jsem vždy zůstal v klidu, ale např. ministr financí Německa, Schäuble, je znám svými nevychovanými a hrubými způsoby. Jednou jsem byl svědkem, jak fyzicky napadl prezidenta Evropské centrální banky, Maria Draghiho, i šéfa euroskupiny, Dijsselbloema. Vůči mně si to nikdy nedovolil, byl ke mně naopak laskavý. Mám ho dokonce rád a myslím si, že on si mě také váží. Ví přesně, co chce a nesnaží se to nijak skrývat. Jeho cílem je autoritářská Evropa. Když jsem mu řekl, že chceme dělat jinou politiku, odvětil, že jisté smlouvy musí být dodrženy. Poté jsem se ho zeptal, jestli tedy vůle voličů nic neznamená. Na to už mi neodpověděl nic,“ vzpomíná Varufakis.
Vstupu do politiky i přesto Varufakis nelituje úplně. „Přijde na to. Někdy lituji, jindy zase ne. Vše má však mnoho společného s mými kořeny. Během občanské války strávil můj otec čtyři roky v zajateckém táboře, protože se odmítl vzdát komunistických idejí. Byl vychováván v duchu francouzské revoluce. Můj strýc byl zase v době vlády junty uvězněn a odsouzen k smrti. No a moje matka zase levičáky z duše nenáviděla. Když byla členkou radikální pravicové teroristické organizace, dostala za úkol špehovat mého otce. A tak se spolu seznámili,“ vypráví Varufakis příběh své rodiny. Německo sice nyní v očích Řeků nemá dobrou pověst, ale on sám se učil německy od své matky již jako malé dítě. „Poslouchal jsem pak pod přikrývkou Deutsche Welle a uctíval Willyho Brandta. Později jsme trávili každé léto v jižním Německu a Rakousku.“
Varufakis coby zastánce „teorie her“ uznává, že jej Schäuble jako „starý pragmatik“ překonal. „V této hře jsem byl bezmocný a on proti mně vystupoval jako po zuby ozbrojený gladiátor. Můžete být mazaný jako liška, ale když soupeř sedí v tanku a vy se díváte do ústí jeho děla, pak vám ani ty nejsilnější argumenty nepomohou. Schäuble reprezentuje Německo a jeho země Evropě vládne. To jsou pádné argumenty, nikoli moudrost či znalosti,“ svěřuje se Varufakis. Budoucnost je z jeho pohledu nejistá. Nevylučuje nové volby, a dokonce ani rozpad Syrizy či další bouřlivé nepokoje. „Ale já se nevzdávám. I když sovětské tanky v roce 1968 rozdrtily pražské jaro v Československu, touhu lidí po svobodě se jim zničit nepodařilo. Bitva pokračuje. Zrovna nedávno jsem byl v Německu a spousta lidí ke mně přistupovala na ulici a říkali mi, že jsem jim dodal kuráž. Díky tomu teď věří, že pozitivní změny v Evropě jsou možné,“ uzavírá Varufakis.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
