Česko-německý spisovatel a žurnalista Tomáš Krystlík, autor článků a esejí zaměřených na otázky československých dějin, česko-německých vztahů a vysídlení německého obyvatelstva ze Sudet po druhé světové válce, se pro ParlamentníListy.cz vyjádřil k výrokům režiséra Petra Zelenky. Ten v interview pro DVTV s moderátorkou Danielou Drtinovou o svém novém filmu Ztraceni v Mnichově mimo jiné prohlásil, že Mnichov nebyl tragédií a diplomaticky to bylo velké vítězství. Kdybychom to prý dokázali pochopit tím tvůrčím diplomatickým způsobem, tak bychom se z něj mohli radovat dodnes. „Nebyl to jediný jeho výrok odporující českým bludům o vlastní historii, padly i další,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Tomáš Krystlík.

Na úvod se věnuje Zelenkovu tvrzení, že Beneš za zády československého vyslance ve Francii jednal s Francouzi o možnosti odstoupit československé pohraničí Německu již v květnu 1938. „Ano, navrhl tajně Francii a Velké Británii přes svého zvláštního vyslance, ministra Nečase, odstoupit část pohraničí Německu s tím, že by k nim Československo přidalo i Němce z vnitrozemí, ale až v polovině září 1938. Beneš dobře věděl, že Američané a Britové souhlasili na mírové konferenci po první světové válce v Paříži s meziválečným územním rozsahem českých zemí teprve tehdy, až svůj požadavek přeformuloval na ‚dočasné zachování historických hranic‘ českých zemí. Nyní toho hodlal využít a zbavit se částí území. Představoval si, že Francie a Velká Británie přijmou onen plán za svůj a vnutí ho Německu,“ vysvětluje Tomáš Krystlík.

Čeští historici pomíjejí, že vojáci své bojové pozice opouštěli s úlevou

Podle režiséra Zelenky prezidentu Benešovi záleželo na tom, aby Československo tenkrát neprohrálo válku po boku Německa a aby se nepřipojilo k Německu. „Válka v roce 1938 hrozila, ale pouze lokální československo-německá; evropská nebo světová byla v nedohlednu, protože Francie tehdy již několik let signalizovala, že na pomoc nepřijde. Evropský konflikt, kde by se ČSR ocitla ve ‚válce po boku Německa‘, byl v té době nonsens. Nicméně ‚připojení ČSR k Německu‘ představovalo v té době jedno z netradičních řešení, jak čelit tlaku všech sousedů ČSR s výjimkou Rumunska na odstoupení území: buď se spojit do federace s Německem a nedat nic Polákům a Maďarům, nebo se spojit do federace s Polskem a Maďarskem a nedat nic Německu,“ přibližuje Tomáš Krystlík tehdejší možnosti řešení.