Jako podmínku k takovému zásahu zmiňuje Doležal situaci, „kdy jsou dané velmoci přesvědčené, že taková země si již není schopna pomoci sama“. I pomoc vedenou dobrými umysly je však možné považovat za diktát, tedy za zásah do suverenity a nezávislosti cizí země.
Doležal připomíná, že dnešní statut Ukrajiny se opírá o tzv. Budapešťské memorandum, které podepsali prezidenti USA, Ruska, Ukrajiny a premiér Velké Británie 5. prosince 1994. Podepsáním tohoto dokumentu se Ukrajina vzdala svého arsenálu jaderných zbrani. Podepsaní zástupci světových velmocí se dle Doležala na oplátku zavázali respektovat nezávislost a suverenitu země. Doležal dochází ve svém textu k přesvědčení, že tento závazek v současné chvíli Rusko porušilo.
Proto je podle Doležala nemožné, aby mohli Rusové usednout ke společnému stolu s těmi, které Ukrajina požádala o pomoc. Celou situaci dokonce přirovnává „k typicky orwellovskému posezení farmářů s čuňaty“. Zároveň zmiňuje, že musí být jasné, že se Ukrajina takových jednání sama zúčastní. V opačném případě by hrozila podle Doležala analogie s Mnichovskou dohodou podepsanou v roce 1938 bez účasti Československa.
V závěru svého zamyšlení zdůvodňuje sepsání svého článku jako vysvětlující text pro jeho angažování se při organizaci výzvy Nepomůžeme-li Ukrajině, zítra nikdo nepomůže nám, pod kterou se dle jeho informací podepsalo přes 1200 lidí. Mezi nimi údajně i „mediálně známé osobnosti“. Doležal vyslovuje přání, aby tato výzva v českých médiích nezapadla.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
