„Dohoda mezi Řeckem a evropskými autoritami je vlastně výhodná pro obě strany,“ píše Kaletsky. Podle něj se nejedná o novou fázi krize eura, nýbrž o „vyvrcholení dlouhé série politických kompromisů, které napravením pár nejhorších designových vad eura vytvořily podmínky pro ekonomické zotavení celé Evropy“.
Nikdo podle něj nechce rozpad Evropské unie, i přes značně devastující účinky, které má euro na některé ekonomiky. Záchranu ale Kaletsky vidí v kapitalismu. „Velkou ctností kapitalismu je jeho schopnost přizpůsobit se zhoubným podmínkám a udělat z nich výhody,“ píše Kaletsky a připomíná jak vypadaly Spojené státy v době občanské války a i skutečnost, že „Itálie by na tom asi byla lépe, kdyby ji Garibaldi nezačal sjednocovat“.
„Jakmile ale jednou dojde ke sjednocení, neduhy rozebrání politických a ekonomických dohod obvykle předčí zcela očividné zisky z rozpadu,“ píše Kaletsky a dodává, že to je přesně i případ Evropy. Ptát se, zda euro vydrží, je dle Kaletskyho špatně, správný dotaz je, co všechno musíme obětovat, abychom ho udrželi.
Jako „první hřích“ projektu měnové unie považuje Maastrichtskou dohodu, která zakazuje financování schodků rozpočtů jednotlivých zemí Evropskou centrální bankou a vzájemnou podporu národních vlád s jejich dluhy. Prezident ECB Mario Draghi dohodu však obešel, když v lednu začal kvantitativní uvolňování „tak rozsáhlé, že bude financovat celý deficit všech vlád eurozóny (včetně Řecka)“.
Evropské vlády také pochopily základní princip veřejných financí. „Vládní dluhy není třeba nikdy splatit, pokud se dají rozumně prodloužit či odkoupit nově vytvořenými penězi, které vydá věrohodná centrální banka,“ píše Kaletsky. K tomu je však potřeba platit včas úroky, které jsou důležitější než dostát politickým slibům.
„Nyní, když byla Tsiprasova vláda donucena uznat prioritu splácení dluhů a může se těšit neomezené finanční podpoře ECB, nemělo by mít Řecko problém zvládat svoje dluhové zatížení, které není o nic větší než to japonské či italské,“ vysvětluje Kaletsky.
Navíc některé země EU potřebovaly veřejně ponížit radikální řecké politiky. Teď, když už to máme za sebou, není důvod být tak striktní a mohou obecně zvolnit podmínky, které tak dopomohou k ekonomickému růstu nejen v Řecku, ale i v celé Evropě.
Kaletsky také píše, že důležité je si uvědomit, že to, co je na papíře, může v reálu vypadat poněkud jinak. „Rozpočtové cíle nebudou tak striktní, pokud Řecko zvládne realizovat slíbené reformy,“ píše. Tyto strukturální reformy jsou podle něj důležitější než fiskální cíle. „K tomu, rozšíření finanční podpory Řecku od ECB přetvoří finanční podmínky: úrokové sazby klesnou, banky se rekapitalizují a soukromý kredit bude k dispozici poprvé od roku 2010,“ vysvětluje. Toto zlepšení podmínek podle něj vynahradí „zpřísnění rozpočtové politiky“.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
