Reportérka a reportér z portálu Seznam.cz, jejichž osobnosti a renomé necháme v tuto chvíli stranou a budeme je pokládat za standardní, vyhledali ve Švýcarsku žijícího švýcarského občana Andreje Babiše, syna českého premiéra téhož jména. Bez jeho vědomí si nahráli rozhovor s ním, který se odehrál z domovní chodby do otevřených dveří bytu, z nichž ale Babiš jr. do společných prostor nevyšel. Potom však reportérům odpověděl prostřednictvím e-mailů na některé otázky.
Fotogalerie: - Sněmovna bez Babiše
Zájmem reportérů bylo dozvědět se něco více o e-mailu, který před rokem (!) poslal Babiš jr. na Kriminalistický ústav Praha. Psal v něm, že ho někdo „drží na Ukrajině proti jeho vůli a chce po něm, aby dělal věci, které dělat nechce“. Policie se následně informací o údajném únosu Babiše jr. zabývala a od právníků premiéra (Babiše sen.) dostala foto Babiše jr. z Bratislavy, kde byl vyfocen spolu s jeho matkou (první premiérovou ženou) a s tiskovinou aktuálního data. Babiš jr. byl tedy s matkou v Bratislavě, a nikoliv unesen na Ukrajinu, pročež tedy policie celý případ odložila.
V tajně zaznamenaném rozhovoru, který byl zveřejněn, Babiš jr. mluvil ale najednou o tom, že ho na Krym dovezl z Moskvy Petr Protopopov, že se pak ocitl v Bratislavě, odkud autobusem odjel do Švýcarska, a že by v kauze Čapí hnízdo nechtěl být vyšetřován, přestože v té věci nějaké dokumenty podepisoval, ale neví jaké.
Babiš jr. je delší dobu v péči psychiatrů, což by mohlo být překážkou v jeho výslechu trestněprávními orgány, nicméně údajně v nedávné době ještě vlastnil pilotní průkaz. Nyní ve Švýcarsku již nedostává injekce, bere prášky a „je mu fajn“.
Na základě tohoto videomateriálu, doplněného o obsah e-mailových odpovědí Babiše jr. a okořeněného šťavnatou interpretací autorů reportáže, se strhla vlna politických reakcí. To by se ještě dalo chápat, protože opozice cítí krev. Nicméně rozumu odporující je skutečnost, že Poslanecká sněmovna chce hlasovat o důvěře vládě v okamžiku, kdy není absolutně nic vyšetřeno, pouze na základě mediálního ataku na premiéra, který byl v té době mimo území republiky.
CELÁ REPORTÁŽ KE ZHLÉDNUTÍ ZDE.
Celou situaci chce někdo – zřejmě horlivý student dezinformačních technik – opentlit pojmy, které mají negativní konotaci, takže by celé aféře předaly svůj nevábný odér, aniž by věcně jakkoliv souvisely. Proto zcela nesmyslně přirovnává tuto událost nejasných kontur ke skutečné aféře s únosem syna slovenského prezidenta Michala Kováče v roce 1995, který provedla zdivočelá Slovenská informačná služba (SIS). Některými rysy, zejména zbabělým atakem na momentálně nepřítomného premiéra, tato událost však připomíná spíše tzv. Sarajevský atentát z roku 1997.
Nutně vyvstává otázka – na základě čeho se chtějí zpovykaní poslanci orientovat, má-li tato vláda dostat důvěru, či nikoliv? V ruce nemají vůbec nic než pouze investigativně se tvářící bulvární reportáž, v níž i sami autoři v rámci své interpretace příběhu připouštějí, že o tom všem nemusel premiér vědět! Neměli by poslanci, volající v tomto důkazním vakuu po vyslovení nedůvěry celé vládě, dostat – podobně jako Babiš jr. – lepší lékařskou péči, účinnější prášky, aby se mohli cítit fajn, aniž by dělali vnitrostátní škody a mezinárodní skandál?
Nevyvstává však pouze jedna otázka, je jich více, a nepochybně budou přibývat další. A to je dobře, protože neklamnou známkou dezinformačních (hybridních) kampaní je právě absence otázek a současný nadbytek „bezpochybných“ tvrzení.
Například postrádáme časový snímek pohybu Babiše jr. od loňského roku až dodnes. Možná že by se tím leccos vysvětlilo, podobně jako v britské fantasy story o Skripalových a „novičoku“ – když americký analytik dal dohromady časový sled událostí a zjistil, že ty události se prostě nemohly stát tak, jak Britové tvrdili, rozpadla se celá famózní story na prach a od té doby už po ní pes neštěkl.
Podivné je totiž vzhledem k oficiální neprostupnosti ukrajinsko-ruských hranic, že Babiš jr. píše, že je zadržován na Ukrajině, ale pak říká, že je v Moskvě a na Krymu. Nadto by se jeho průvodci, Rusovi Protopopovovi, pobyt na Ukrajině s uneseným Čecho-Švýcarem asi moc nevydařil (pokud se ovšem nehrála úplně, ale zcela jiná hra).
Podivné je i časování kauzy – rok po inkriminovaném e-mailu, několik dní před výročím, kdy se někteří aktivisté budou snažit dostat davy do ulic a rozvášnit je protivládně. Modus operandi barevných revolucí.
Podivné je, že reportéři Babiše jr. označují za „hlavního svědka“ v kauze Čapí hnízdo a umně vyvozují, že jeho „zmizením“ chtěl premiér zablokovat celé vyšetřování. Věc nemá jeden, ale dva háčky. Ve stejném právním postavení k celé kauze, jako je Babiš jr., jsou totiž také premiérova dcera a premiérův švagr (tehdy to byl bratr premiérovy družky). Pointa je v tom, že klíčovým bodem v kauze údajného dotačního podvodu a.s. Čapí hnízdo je spor, zda tato firma byla malá či střední, která by na dotaci měla právo. Určujícím prvkem nejsou podle judikatury Soudního dvora EU jen formální dokumenty, ale i neformální vztahy mezi statutáři firem (v tomto případě Čapího hnízda a Agrofertu). Ty však mohou být doloženy pouze výpověďmi a pak – po individuálním posouzení – mohou být považovány za skrytou formu „ovládání“, což by bylo překážkou pro přiznání dotace.
V současné době, po mnoha uskutečněných kontrolách Čapího hnízda v minulosti a po Babišově vstupu do politiky, se tento zcela tuctový případ stal pákou, jejíž pomocí chtějí poražení ve volbách Babiše svrhnout. Hájí se přitom krásnými slovy, ale jsou profláknutí tak, že jim nikdo nevěřil už před volbami, proto prohráli a neumějí to unést (a jejich sponzoři jsou s jejich neúspěchem hrubě nespokojeni, ale oni nic jiného než se motat v politice neumějí, proto tolik nervozity). Nicméně důkazní situace v kauze Čapí hnízdo je tak slabá a nicotná, že sázka na Babiše jr. je asi jednou z jejich posledních nadějí. Z toho lze možná dedukovat, že výslechy Babišovy dcery a švagra ani ono neformální ovládání Čapího hnízda Agrofertem nepotvrdily.
Další otázka je – lékařským tajemstvím zahalený, nikoliv však hermeticky zakrytý, jak by se slušelo – zdravotní stav Babiše jr. Držitel pilotního oprávnění, který podepisuje něco, čemu nerozumí? Tuší, že šlo o záležitosti kolem Čapího hnízda, ale dělá ze sebe blbého? Tak raději nemocného? Politováníhodně psychicky, aby se na něj nemohlo útočit z humanitárních důvodů?
Situaci trochu projasňuje jeho vyjádření, že na policii vyslýchán být nechce. Nikoliv tedy, že policie ho neumí najít, on se jí vyhýbá. Kdyby totiž chtěl něco závažného policii nahlásit, třeba o podvodu, jistě by si cestičku našel, třeba znovu kostrbatě e-mailem přes kriminalistický ústav. (Mimochodem, proč by člověk vlastnící pilotní průkaz, tedy nutně gramotný, posílal nějaká oznámení zrovna na Kriminalistický ústav Praha, aniž by tím co sledoval? Jistěže sledoval, především rychlé ověření autenticity, ale sám pánbůhví proč.)
Tím se dostáváme k finální pointě. Tou je modus operandi hybridních ataků, který se v posledních letech opakuje jako přes kopírák.
1. Něco se stane a někdo je téměř v ten samý okamžik osočen. Nikoliv obviněn, celý proces se totiž koná výlučně v mimoprávním prostoru, protože ve střetu se střípkem práva by se zcela rozpadl.
2. Rychle po osočení jsou politiky přijata opatření, proti nimž se osočený nemá jak bránit, protože se vše odehrává v mimoprávní rovině.
3. Každý, kdo proti tomuto postupu protestuje a chce pro osočeného právní proces, je okamžitě nařčen ze sympatií, nadržování, posluhování a přijímání úplatků od osočeného.
Celý tento postup se vyznačuje podprahově velmi agresivní rétorikou. Například na závěr oné reportáže se objeví titulek: „Dozvíme se, kdo mu předložil k podpisu dokumenty, na jejichž základě byl spáchán dotační podvod?“ On byl skutečně spáchán podpod? Autoři toho titulku už o tom zřejmě rozhodli, takže státní zástupce, obhájci a soudci si mohou vzít volno! Nemohli by ještě tito samozvaní inkvizitoři zrovna sdělit, kdy má Babiš nastoupit do vězení?
Též se ozývají různí přicmrndávači s hláškami, že Babiš nás vede na východ. Nu, ideje právního stavu ve společnosti, zejména zřízení soudů, tedy vložení rozhodnutí sporu dvou do rukou třetího, to vše má kořeny před desítkami staletí právě na východě, chcete-li, v Orientě. Mnozí marně plácají cosi o křesťanských a židovských a řeckých a římských kořenech Evropy. No jo, ale všechny tyto společnosti právě vyhledávaly spravedlnost a ctily právo a zřizovaly soudy!
Naopak ze zámoří k nám pronikají móresy považující jednání za slabost a soudy za zbytečnou ztrátu času hegemona, který je sám četníkem, žalobcem, soudcem i katem. Odtud se zřejmě inspirují mnozí, jimž Babiš není po chuti (což může být), ale rozhodli se proti němu bojovat „volným stylem“ (což už v civilizaci hodné toho jména být nemůže).
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Schneider
