Nejprve poeticky připomněla atmosféru doby, kdy exprezident zemřel: Byl advent. Sněhový kožich Evropy trhaly teplé cyklóny. Stromy zdobily girlandy hitchcockovských vran. A do této hororové atmosféry posléze přišel v neděli ráno ještě děsivější zážitek, z něhož se prý doslova „splašily zvony“.

„Zemřel, zemřel. Desítce egyptských ran vyrovná se ta jedna. Havel zemřel,“ vzpomíná básnířka.  „Soused – rváč a cynik – sedl si na schody a vzlykal – co si teď počneme sami. Raději by vrátil hokejové zlato… Cítil se jako viník,“ vzpomíná na pocity z prosince 2011.