Senátoři, kteří se rozhodli iniciovat obžalobu prezidenta republiky Václava Klause z velezrady, podle Matějky vyslyšeli hlas těch lidí, kteří by snad byli rádi, aby byl Klaus pověšen co nejvýš. Co lze říci o těch, kteří odpověděli na výzvu této části davu? Najdeme tam neúspěšného prezidentského kandidáta, který se podle Matějky nesmířil s tím, že v prezidentské volbě neskončil první, druhý, ale dokonce ani třetí. Po boku mu stojí Eliška Wagnerová, která při posuzování Lisabonské smlouvy nevzala v potaz státní suverenitu. "Eliška Wagnerová, pro kterou je pojem státní suverenita, soudě podle postoje k Lisabonské smlouvě, jen synonymem pro toaletní papír," píše doslova Matějka.

Jednotky lidské malosti

Výčet dle jeho názoru tragických postav tím však zdaleka nekončí. Nesmíme zapomínat na Miroslava Antla, u něhož autor připomíná, že byl komunistickým prokurátorem a po revoluci rezignoval na post náměstka policejního prezidenta, když byl přistižen opilý v autě. Další z předních postav Senátu Alena Gajdůšková (ČSSD) stáhla svou kandidaturu na členství v KSČ až v prosinci 1989. Vedle ní Matějka připomíná např. i Františka Bublana (ČSSD), jenž byl podle autora flanďák, chartista a měl svůj podíl i na známém zásahu na CzechTeku.