Režisér Igor Chaun připomíná, že 12. června tohoto roku vstoupil v platnost migrační pakt Evropské unie. Přičemž za nejdůležitější považuje na migračním paktu to, že se východoevropským zemím podařilo vnutit princip povinné solidarity, proti kterému dlouho bojovaly. A to s pokutou půl milionu korun za odmítnutého migranta.
„Marně někteří politici varují, že spolu s progresivismem a umělým zeleným zdražením tohle všechno zničí průmysl, konkurenceschopnost i životní úroveň. Jako by to elity prosazující tuto politiku nevěděly. Jenže právě to je cílem této politiky. Snížení životní úrovně vyspělého Západu, jeho deindustrializace, rozrušení národních států a jejich historie masovou migrací, pokles porodnosti. Zkrátka společenský a hospodářský rozklad v naší části světa,“ říká Chaun.
Není to jen konspirace?
Kdyby Česká televize dnes přestala existovat, byla by to škoda?Anketa
A jako druhé vysvětlení nabízí, že u elit vítězí ideologie nad jejich zájmy, tedy že elity jednají z přesvědčení, např. postnárodního humanismu nebo klimatického katastrofismu. „A toto přesvědčení vede k týmž důsledkům, jaké zde popisujeme, aniž by přitom šlo o jakékoli spiknutí. To je vůbec nejnebezpečnější varianta, protože je nejodolnější vůči argumentům,“ varuje s tím, že takovým elitám nejde o bohatství národa, ale o maximalizaci kontroly.
Tímto pohledem se pak dívá na současnou situaci: „Homogenní, národně soudržná společnost se silnou střední třídou je nejobtížněji ovladatelná. Má společnou identitu a jazyk, díky nimž se snadno mobilizuje. Má ekonomickou nezávislost, díky níž není vydíratelná. A má historickou paměť, díky níž rozpoznává vzorce manipulace.
Naproti tomu fragmentovaná společnost, rozdělená etnicky, kulturně, ekonomicky i genderově, tuto schopnost ztrácí. Skupiny spolu soutěží o zdroje a o přízeň státu. Nikdo nemluví společnou řečí. Politická mobilizace je téměř nemožná. To není nová myšlenka. Je to staré jako Řím. Rozděl a panuj.
Nemastní, neslaní politici
Věnuje se také otázce, proč jsou politici prosazující zájmy těchto elit tak „bezpohlavní“. „Aby elita nemusela řídit každou vládu přímo, potřebuje pomocí selekce a socializace zajistit, že na klíčových postech budou lidé, kteří nemají silnou národní identitu, protože ta je překážkou. Lidé, kteří jsou formováni v nadnárodních strukturách, ať už je to Brusel, takzvané think-tanky, Davos nebo akademická půda. Lidé, kteří jsou vydíratelní nebo loajální skrze kariéru, financování a společenský status. A konečně lidé, kteří upřímně věří v hodnotový rámec, jenž jim byl vštípen.
Tento poslední bod je zcela zásadní. Nemusí jít o vědomé agenty. Stačí, že jsou produktem systému. Fiala věří, že dělá správnou věc. A právě to ho dělá spolehlivým. Vědomý agent by byl naopak nebezpečný, protože by mohl přeběhnout,“ vysvětluje Chaun.
Věnuje se také tomu, proč je používána zrovna migrace a deindustrializace. Připisuje to tomu, že průmyslová střední třída je hrozbou pro oligarchii. „Má ekonomickou nezávislost, organizuje se v odborech, volí nacionálně i sociálně. Margaret Thatcherová ji rozbila zcela vědomě, a to je historicky zdokumentováno,“ poukazuje režisér.
Migraci pak vysvětluje tím, že ta jednak vytváří tlak na mzdy, ale také na závislost na státu. A přináší nové voliče, kteří nevyrůstají v tradici státu, jsou na něm ale závislí a budou volit toho, kdo jim dává. A zároveň narušují sdílenou identitu, která by umožňovala odpor, a také se kvůli nim dá ospravedlnit rozšiřování státního aparátu.
Není to jedna organizace
Chaun upozorňuje, že se nejedná o organizaci, která by měla jednoho šéfa. „Jde o celý ekosystém vzájemně propojených zájmů,“ říká s tím, že finanční elity či velké nadace, jako BlackRock či OSF financují think-tanky, politiky, neziskové organizace i akademickou sféru. Nadnárodní instituce, jako je Světové ekonomické fórum (WEF), Evropská unie nebo Organizace spojených národů, pak poskytují platformu a legitimitu a média se dle Chauna starají o tzv. overtonovo okno, tedy o to, co společnost považuje za přijatelné a naopak nepřijatelné. „Tyto skupiny se přitom neřídí žádným tajným memorandem. Řídí se sdíleným zájmem a sdíleným světonázorem, který se vzájemně posiluje,“ varuje.
Pokud jde o motiv, režisér má za to, že ten je v tom, že suverénní národní státy s prosperující střední třídou jsou jedinou reálnou překážkou globální oligarchické správy. „Cílem je Evropa závislá, fragmentovaná a neschopná odporu,“ říká s tím, že cílem je, aby se u moci udrželi ti, kdo stojí nad úrovní volených vlád.
Největší lež o migračním paktu
Igor Chaun si klade i otázku, zda následky toho, co elity prosazují, tedy masovou migraci, neohrozí i je, tedy chaos a ohrožení práva a bezpečnosti. „Tomu je třeba věnovat pozornost, protože oficiální vyprávění o migračním paktu je možná nejrafinovanější vrstvou celé této konstrukce. Je to vysvětlení falešné,“ říká a vysvětluje, že migrační pakt je prodáván jako odpověď na chaos masové migrace, jako nástroj kontroly. Tím ale prý není, naopak se jedná o klasický politický manévr, kdy se prodává řešení problému, který jste sami vytvořili.
„Podstata paktu ale není v deportacích ani v ochraně hranic. Ty zůstávají na papíře, protože není migranty kam vracet, pokud mateřské země nespolupracují. Podstatou je princip povinné solidarity, tedy mechanismus, jak rozdělit důsledky jedné národní politiky na všechny ostatní,“ varuje režisér. Vrací se k výroku Angely Merkelové: Wir schaffen das. Který podle něho byl jasnou politickou volbou, motivovanou stárnoucí populací a drahou pracovní silou.
„Ať už šlo o záměr, nebo o fatální omyl, výsledek je týž. Německo otevřelo dveře a importovalo miliony lidí. A když se ukázalo, že náklady převažují přínosy, tedy kriminalita, paralelní společnosti, sociální zátěž a kulturní napětí, nastal druhý krok: socializace ztráty,“ popisuje režisér s tím, že se jedná o vysoce nemorální princip, kde zisky mají jen někteří, ale ztrátu nesou všichni. V tomto případě levnou pracovní sílu získaly podniky, politici se mohli plácat po zádech, jak jsou humánní, a obyvatelé dostali účet a následky migrace.
Proč právě střední Evropa
Chaun zmiňuje i to, že země střední Evropy na migrační vlně vinu nenesou, naopak Maďarsko se ji snažilo zastavit a Česko i Polsko migranty odmítaly. „Přesto mají být zataženy do mechanismu, který trestá ty, kdo se chovali zodpovědně, ve prospěch těch, kdo způsobili chaos,“ konstatuje a vysvětluje: „Z hlediska naší úvahy to dává dokonalý smysl. Střední Evropa je totiž posledním regionem, který si uchoval národní soudržnost, relativní kulturní homogenitu a historickou paměť s instinktivní nedůvěrou k nadnárodnímu diktátu, prověřenou zkušeností se sovětským blokem. Právě proto je terčem. Pakt není o tom rozdělit migranty rovnoměrně. Je o tom rozpustit poslední ostrovy odporu a vnutit i sem to, co už proběhlo na Západě. Aby nezůstal žádný funkční protipříklad. Protože úspěšný národní stát, který odmítl masovou migraci a přesto prosperuje, je nejnebezpečnější věc, jaká může existovat. Je to živý důkaz, že to jde jinak.“
To, že má Česko dočasnou výjimku kvůli migraci z Ukrajiny, považuje Igor Chaun za pouhý odklad a hlavně za past. „Vytváří dojem, že systém je vstřícný a flexibilní. Uspává ostražitost, šíří přesvědčení, že nás se to netýká. A po zmírnění ukrajinské krize přijde řada na nás, ještě s amorální pokutou půl milionu korun za každého nepřijatého uprchlíka. Přitom bychom naopak měli za každého takového uprchlíka finance dostávat, protože jsme celou situaci nezpůsobili,“ říká s tím, že v mezičase si všichni na princip povinné solidarity zvyknou. „Až dojde k jeho plnému uplatnění, nebude se debatovat o tom, zda je legitimní. To už bude dávno vyřešeno. Debatovat se bude jen o číslech,“ konstatuje.
Že to podepsal Rakušan?
Dle Igora Chauna nezáleží na tom, že pod migračním paktem je podpis Víta Rakušana. „Mohl to být kdokoli jiný. Nejde o jednotlivce, jde o typ politika, formovaného nadnárodními strukturami, bez silné národní vazby, vykonávajícího takzvanou hodnotovou politiku bez ohledu na zájmy vlastního voliče. Podpis je jen formální akt. Skutečné rozhodnutí padlo jinde a dříve, v prostředí, které tyto lidi na jejich místa dosadilo právě proto, aby takové dokumenty podepisovali bez výčitek,“ argumentuje.
Nezvratný proces. Nebo ne?
Na závěr se Igor Chaun věnuje otázce, zda je proces nezvratný. „Odpověď není jednoznačná, ale není ani beznadějná. Nevratnost předpokládá, že systém je dokonalý a uzavřený. Není ani jedno,“ říká.
„Západní Evropa skutečně prochází hlubokým únavovým syndromem. Dekády prosperity bez existenciální hrozby vedly ke ztrátě instinktu přežití na civilizační úrovni. Společnost, která nikdy nezažila skutečnou ztrátu, si nedokáže představit, že by ji mohla utrpět. To je historicky opakující se vzorec,“ říká s odkazem už na arabského autora ze 14. století, který podobný proces popsal.
„Přesto ani na Západě není situace homogenní. Rostoucí volební výsledky národně konzervativních stran ve Francii, Německu, Itálii nebo Nizozemsku ukazují, že část obyvatelstva procitá. Overtonovo okno se začíná pohybovat i opačným směrem, a to poprvé od sedmdesátých let,“ pokračuje s tím, že východní Evropa má výhodu v tom, že je v ní zažitá nedůvěra vůči propagandě, která se navíc předává. Navíc její střední třída ještě není tak stará, takže není unavená. A její národní identita nebyla narušena „desetiletími multikulturního experimentu.“
„Není to tedy otázka geografie, ale paměti. Civilizace, která si pamatuje, za co platila, brání to jinak než ta, která to zdědila jako samozřejmost. Nevratný není proces. Nevratný může být jen bod, za nímž demografická a kulturní změna dosáhne kritické úrovně, po níž není koho už lidsky a duševně mobilizovat. Do tohoto bodu jsme na většině území střední Evropy ještě nedospěli. Ale okno se zavírá. A čas není na naší straně,“ říká s odkazem na demografii a absenci zkušeností s nepohodlím.
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Centrum pravidel a procesů ParlamentníListy.cz
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Souhlasíte s Igorem Chaunem?
