Babičky pláčou kvůli větrným elektrárnám. Poslankyně ukázala řešení

24.06.2026 14:30 | Komentář

DENÍK POSLANKYNĚ Plocha, na níž je možné stavět větrné elektrárny, se díky zásahu Filipa Turka zmenšila na šestinu původního rozsahu, upozorňuje poslankyně Motoristů sobě Gabriela Sedláčková. Poukazuje také na roli Bruselu v celé věci a prostřednictvím ParlamentníchListů.cz zdůrazňuje, že pokud starosta řekne, že si větrné elektrárny v obci nepřeje, může jejich výstavbě zabránit.

Babičky pláčou kvůli větrným elektrárnám. Poslankyně ukázala řešení
Foto: Gabriela Sedláčková
Popisek: Gabriela Sedláčková a její kolegové Motoristé

Anketa

Prospělo prezidentství Donalda Trumpa světu?

hlasovalo: 5617 lidí
Jeden týden jsem opětovně deník vynechala. Je mi to líto, vážně. Nejen kvůli Parlamentním listům, kterým jsem slíbila každý týden deník odevzdat, i kdybych si nebyla zcela jistá jeho kvalitou. Kvalita se totiž v takto názorovém článku, který je navíc tak trochu „sdílením ženských emocí“ hodnotí jen těžko. Ale také kvůli vám, čtenářům.

ParlamentníListy.cz čtou jen čtenáři s alobalem na hlavě

Každý týden, jakmile můj deník PL vydají, přichází mi od vás spousta krásných e-mailů. Třeba i kritických, ale musím plně uznat, že konstruktivně kritických. A já jsem za to velmi vděčná. Když se totiž řekne Parlamentní listy, mainstreamu a „liberálním“ médiím se podařilo jim dát už dávno hnusnou nálepku. Automaticky jsou tak ve velké části společnosti vnímány jako dezinformační médium, a jak jinak, než s tím nejhorším čtenářstvem, které nemá vlastní mozek. Podle mnohých jste burani, hlupáci, dezoláti, samozřejmě pravidelní šiřitelé konspiračních teorií a dezinformací a spíte pouze s alobalem na hlavě. Jak jinak by se totiž dalo vysvětlit, že čtete tak příšerné médium, že ano? A přitom: čím víc PL čtu, čím víc jsem v konkrétní a každodenní interakci se čtenáři Parlamentních listů, tím více si uvědomuji, jak inteligentní lidé je čtou.

A nehodnotím to jen dle povolání (občas mi totiž píšete, kým jste, třeba soudcem, právníkem, lékařem, ředitelem školy…), ale převážně vašimi texty, názory, dotazy... Dnes je skoro svátek číst připomínky od někoho, kdo má chuť konstruktivně debatovat, třeba i s někým, s kýmž nesouhlasí. Na sociálních sítích si vás úplně běžně zablokuje kamarád za názor, který otevřeně napíšete. Prostě proto, že s ním nesouhlasí. Nakonec dospějeme možná tak daleko, že nikdo nebude mluvit s nikým. Všichni budeme chrlit své monology, o kterých budeme přesvědčeni, že jsou jediné správné.

Ale nechci zase z něčeho, co začalo pozitivně, přejít ke skepsi, která mě při pohledu na dnešní rozdělenou společnost mnohdy docela potrápí… Chtěla jsem vlastně původně říct prosté: DÍKY! Díky za to, že diskutujete. Díky za to, že nasloucháte. Díky za to, že vám přijde normální sdílet svět s těmi, s nimiž nesouhlasíte. Protože je to normální! A ne, neuděluje se vysvědčení za názor. Tak, jak to nyní předvádí na sociálních sítích opozice. Protože názor má být různorodý! Říká se tomu diverzita. A uznání toho se nazývá demokracie. Omlouvám se, že zrovna vám opakuji takto přirozené věci… Vím, že zrovna u vás, milých čtenářů Parlamentních listů, to není tolik zapotřebí. ??

Screen X

Aktuálně jsem tak plná toho, co se nyní děje. Ano, myslím tím veřejnou debatu o veřejnoprávních médiích a šílené obstrukce ve Sněmovně, ale také kompetenční žalobu pana prezidenta. Tedy se mi už těžce popisuje, co se odehrálo v posledních 14 dnech. Zmůžu se pouze na to vám shrnout to nejdůležitější. I když: možná ne to nejdůležitější, ale to, co ve mně zarezonovalo.

S Radkem Vondráčkem vedeme podvýbor pro svobodu slova

Pod Ústavně-právním výborem vznikl Podvýbor pro svobodu slova. Předsedá mu Radek Vondráček a já jsem byla na první schůzi zvolena jednohlasně místopředsedkyní. Mám z toho samozřejmě velkou radost, protože právě agenda svobody slova je tou, s níž jsem do sněmovny přišla. Ale radost mám také z toho, že právě na podvýborech se dá s opozicí mluvit. Ona tam totiž nemůže ani veřejnost, ani novináři, ani kamery… A tak tam nikdo nehraje komedii pro diváky. Normálně a rozumně se tam diskutuje, a představte si, že když na nás nemíří kamery a nesedí tam naši oblíbenci z Deníku N, našli jsme spoustu témat, na kterých jsme se shodli i s Piráty a se STANem. První schůze byla převážně o tom, že jsme každý předložili agendu, které bychom se na podvýboru mohli věnovat. Je to agenda rozsáhlá, dohodli jsme se tedy, že se podvýbor bude scházet často, ač to není úplně u podvýborů zvykem. Budu vás zde informovat.

Gabriela Sedláčková s Radkem Vondráčkem

Větrníky na petičním výboru

Museli jsme svolat Petiční výbor k akceleračním zónám a výstavbě větrných elektráren. Přišla nám totiž od občanů spousta petic proti větrníkům, za které se postavili starostové obcí (teď myslím ti opravdoví, nikoli ti, co si tak říkají v rámci názvu politického hnutí). Byla jsem oněch petic referentkou, a tak jsem ještě před výborem problematiku komunikovala s vládním zmocněncem Filipem Turkem, s MŽP, s MMR a MPO, kterých se to týká.

Situace není zdaleka taková, jakou bych si ještě před půl rokem představovala, budu k vám upřímná. Doufala jsem, že pozměňovací návrh, který skvěle připravil Filip Turek, projde. Ale co se nestalo?! Jen se pozměňovací návrh nahrál do systému, už zavolala Evropská komise, aby nás informovala, že se k němu nesmíme přihlásit. Pohrozila tak vysokými pokutami, které bychom neuplatili ani v nejkrásnějším snu a bylo hotovo. (Po mnoha hodinách jednání s nimi.) Naštěstí se jen tak nevzdáváme.

Anketa

Myslíte si, že jsou ženy v České republice utlačované muži?

3%
95%
hlasovalo: 3182 lidí
Tříresortní plán schválený bývalou vládou roku 2023 měl téměř 3000 km čtverečních. V rámci resortní spolupráce se podařilo Filipu Turkovi a jeho týmu přibližně šestkrát tyto plochy zmenšit... Z původních 110 AO jich vymezili jen 94, nyní jich dalších 10 odebrali. A především je třeba říct: když starosta řekne, že větrníky v obci nechce, tak jim zamezí.

Uklidnilo mě, že při povolovacím procesu (i když je stavebním záměrem větrná elektrárna) se musí developer domluvit s vlastníky stavebních pozemků. Pokud je vlastníkem stavebního pozemku obec a nebude tam elektrárny chtít, tak tam prostě nebudou.

Akcelerační oblasti jsou oblasti, které byly vytipovány jako nejvhodnější – z mnoha důvodů – k umístění daného zdroje. Ten zdroj tam ale není povinný. Stát tam mohou a nemusí. I v akcelerační oblasti bude vždy probíhat řízení a povolení záměru. Pokud je v obci vymezena akcelerační oblast, starostové mohou podávat připomínky. Mohou je zpřesňovat, reflektovat plány jiných výstaveb apod. Obec je vždy účastníkem řízení. Pokud bude souhlasit a chce na tom získat finanční prostředky, pak může.

Ale stejně?! Není tragédií dnešní doby to, že musíme dělat neefektivní opatření, se kterými nesouhlasíme, abychom oddálili pád, než naši partneři v Bruselu dostanou rozum?

Srdečně děkuji všem starostům, kteří byli mluvit za občany na výboru a nebáli se říci úředníkům do očí, jak jim – a to myslím zcela vážně – babičky pláčou na radnicích, jestli mají svůj dům prodat ihned, než se jeho umístění díky akcelerační zóně znehodnotí, nebo to mají risknout a mohou tam umřít.

Na Slovensku ve stejných šatech s opozicí

Anketa

Který národ více ublížil českému národu?

2%
97%
hlasovalo: 25864 lidí
Pak jsem vyrazila na výjezdní zasedání na Slovensko. Spojila se opozice a koalice a dva výbory – Petiční a Kontrolní – jsme vyrazili jednat s partnerskými organizacemi do Národní rady. Říká se, že na Slovensku jsou ještě mnohem více rozděleni než u nás. Možná, že ano… Ovšem na jednání to poznat nebylo. Lidskoprávní výbor (tedy naši partnerskou organizaci) vede na Slovensku zástupkyně Progresívneho Slovenska. Asi už tušíte, že tam se ideologicky moc nepotkáváme. A přesto?! Paní Plaváková se chovala jako velký profík. Řekla sice svůj názor, ale vždy za ním jasně a zřetelně dodala, že vládní strana bude mít na věc pravděpodobně a logicky názor jiný, a nechala je mluvit. Jednání díky tomu bylo efektivní a přínosné. Jsem myslím ten typ člověka, který dokáže ocenit profesionální jednání druhého, i když by to byl můj největší nepřítel. A jsem moc ráda, že toto mohu prohlásit o všech proběhlých jednáních v Bratislavě.

S kolegyní Ester Weimerovou ze STANu jsme si naprostou náhodou vzaly do Bratislavy stejné šaty. Zjistily jsme to až před hotelem a zcela vážně chvíli přemýšlely, zda se jít převléknout, nebo to zvládnout s noblesou. Nejenom, že by módní paparazzi nejspíš řekli, že to je faux pas, ale také jsme věděly, že budeme na všech fotkách vypadat spíše jako hostesky nebo družičky než poslankyně. Ale dohodly jsme se, že to prodáme! Mimochodem: byl to skvělý icebreaker do začátku každé oficiální debaty.

Stejné šaty

České, nikoli evropské pivo pro pana prezidenta

Anketa

Který z lídrů vládní koalice si vede nejlépe?

hlasovalo: 14516 lidí
Je toho mnoho dalšího, co se událo, ale je ještě jedna – ne zcela pracovní věc, kterou bych ráda vypíchla. Pan prezident Václav Klaus slavil 85. narozeniny. To se tak prostě občas uděje. Že „prezident v důchodu“ slaví, a vzhledem k jeho kariéře je logické, že se na jeho oslavě sejde spousta zajímavých a významných lidí. Bývalí a současní politici, umělci, profesoři… Jakou jsem měla radost, když jsem byla pozvána! Vždyť kdyby ne, přišla bych o našeho předsedu s kytarou!

Dlouho jsem přemýšlela nad dárkem. Pan prezident si jistě pořídí všechno, co chce, nejspíš je toho málo, co ještě nikdy nedostal. Vzpomněla jsem si na to, že kdykoliv navštívil můj bar, dával si tam klasický ležák. A málokdo to ví, ale můj tatínek má minipivovar a vaří v něm ležák dle původní české receptury. Poprosila jsem tedy tátu, jestli by nešlo stočit ležák do lahví pro pana prezidenta. Udělal to pro mě a výjimečně stočil ležák do čtyř skleněných lahví. Připravila jsem pro pana prezidenta i speciální pivní etiketu, vložila piva do košíku jako Karkulka a vyrazila si odpočinout na jeho narozeniny do Občanské plovárny s tou nejlepší možnou náladou.

Společnost byla výtečná. Pohoda, pozitivní nálada, skvělá obsluha, krásné prostředí, spousta lidí, které jsem dlouho neviděla… Lidí, kteří nesoudí. Živá voda. Dokonce zúčastnění novináři mi do ucha špitali, jak mají pana prezidenta rádi. Udělala jsem však jednu chybu. Zveřejnila jsem z narozenin jednu fotografii. Byla jsem na ní já, Vláďa Pikora, Petr Macinka a Filip Turek. Napsala jsem k tomu nevinný a tak trochu vtipný text: „Motoristé sobě na party našeho pana prezidenta“. A to se strhla mela! Přibližně 1500 nechutně urážlivých komentářů, které přibývají na mém Facebooku nejspíš doposud.

české pivo

Logicky ty urážky psali spíše voliči opozice. Jak je tedy možné, že právě ti ve veřejném prostoru tvrdí, že ti hrubí a neslušní jsme právě my? Hledala jsem – mezi 1500! komentáři – jediný hejt, který by byl relevantní. Krom urážek mého vzhledu? Sexuality? IQ? Homofobních vtipů? Jeden. Jeden ze všech. Soucítím s každým z těch stovek komentujících. A budu se za ně modlit. Nic jiného – zdá se – už nezbývá.

 

JUDr. Jan Holásek, LL.M. byl položen dotaz

Domluvy a pomluvy

Já jste také toho názoru, že politici by se měli být schopni domluvit a ne se pomlouvat, hlavně veřejně. Nemyslíte, že jako hlupáci jak tvrdíte vypadáme i tehdy, když prezident v zahraničí vládu pomlouvá? To se podle mě nedělá. Ať vysloví svůj názor, tady.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Diskuse obsahuje 25 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Uživateli nejlépe hodnocený komentář

Fakt by mě zajímalo, Uživatel se přihlásil ke kodexu Dobré DiskuseAch jo (bls1) , 24.06.2026 14:50:11
kolik lidí by v roce 1989 chodilo na demonstrace, kdyby "tu troubu strašně rozhicovali" a viděli výjevy z dnešní doby.

|  5 |  0

Další články z rubriky

Zeptejte se Pavla. Babiše rozesmál novinář

16:28 Zeptejte se Pavla. Babiše rozesmál novinář

Premiér Andrej Babiš, který se ve čtvrtek účastní v Polsku Konference k obnově Ukrajiny, se krátce v…