„Nedávno se mě vnučka ptala, jestli mi to nevadí, někde uklízet záchody. Tak jsem vyprávěl, jak jsem na vojně dostal uklízení záchodů a někdo vykonal potřebu a to bylo jak dětská ruka. Taky jsem se s tím porval a záchody jsem vyčistil a od té doby je to jak jízda na kole. Naučíte se to a už vám to nedělá potíže, když vás někdo pošle uklízet,“ zmínil Mohorita, který po revoluci chvíli podnikal a pak dokonce dělal šéfa vnějších vztahů ve Zbrojovce Brno. Když Zbrojovka Brno zkrachovala, byl mimo jiné označován za hlavního tuneláře.  

„Já jsem do Zbrojovky šel s tím, že se nakonec někde usadím. Bylo mi to tak i prezentováno, že se z ní dá udělat strojírenská firma na úrovni. Pořád se jezdilo na veletrhy a dělalo, jak budeme vyrábět zbraně. Ale o to nikdo neměl skutečný zájem, chtěli to prostě jen rozprodat. Už ale pomalu končila ta doba, kdy se daly nahrnout pohledávky a nechat to svalit a vyjít z toho s čistým štítem centrem Brna. Jak velký kšeft z toho byl, to nevím, ale jsem přesvědčený, že to tak chtěli od začátku,“ uvedl s tím, že celou situaci kolem Zbrojovky vnímá tak trochu jako pomstu starých kádrů za jeho roli v roce 1989. Následoval jeho odjezd do Velké Británie.