„Fenomén Zeman. Rok od druhé inaugurace. Proč lidem nevadí aféry prezidenta a jeho okolí?“ uvedl Marek Wollner téma. „Celkově je šestý rok ve funkci hlavy státu. I přes viditelné zdravotní potíže a řadu problémů jeho osobně i jeho spolupracovníků se mu podařilo neztratit přízeň voličů. Jakým kouzlem vládne, že si může skoro všechno dovolit?“ ptal se ještě Wollner. Začátek reportáže sestával ze záběrů inaugurace protnutých vybranými příznivci Zemana, kterých se zřejmě ptali, proč volili Zemana. „Prostě, vážím si ho,“ sdělila postarší paní. „Protože je pravdomluvnej, všichni jsou jenom voblbováci. Nikdo jinej mu nesahá pod kotníky,“ svěřil se další senior. „Není takovej vokatej jako ty ostatní,“ sdělila další tázaná.

Nejdříve přišla na přetřes kauza s ovlivňováním soudců, se kterou přišel bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. „Vnímám to jako vážné ohrožení soudcovské nezávislosti a jako příklad něčeho, co nás řadí spíše na východ Evropy než její západ,“ podělil se o názor Jiří Přibáň, právní filozof na Univerzitě v Cardiffu.

„To je právě síla Miloše Zemana, on jak se vyjadřuje velmi srozumitelným jazykem i tím vystupováním, působí jako normální člověk, tak si vyvolává tu emotivní důvěru. Ta podpora je kolem padesáti procent. Zajímavé je, že je relativně stabilní. Že i při největších kauzách klesla na tři měsíce o trošku, potom se vrátila. To je dost podobné, jako má třeba Donald Trump, podporu 40–45 % po celé to prezidentsví a je to vlastně úplně nezávislé na tom, co dělá,“ okomentoval prezidentovo vyjadřování a popularitu Daniel Prokop, sociolog z FSV UK. „Je to horší, už se nemusí na nic ohlížet a popouští uzdy, abych tak řekl. A říká a dělá věci, které by se třeba neodvážil,“ dodal k tomu bývalý premiér a senátor Petr Pithart. Nemohly chybět ani záběry na potřásání si rukou mezi Zemanem a Putinem.