Pro úvod svého pravidelného přehledu mediálních zajímavostí našel Petr Žantovský inspiraci ve spřízněných sdělovacích prostředcích a nestačil se přitom divit. „Hned dvojí ohodnocení zaslouží v těchto dnech mediální duet Právo a Novinky.cz, o nichž víme, že zpravidla přinášejí tytéž obsahy, aspoň v těch podstatných segmentech. Neočekávali bychom tedy, že redakční politika obou může být až dramaticky rozdílná a vede na jedné straně k cenzuře, na druhé k propagandě,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Jde mu o nenápadný, ale zásadní článek Michala Mocka s titulkem „Essen platil za nocleh uprchlíka až 9400 eur“, který otiskl deník Právo minulou sobotu. „Pojednává o tom, jak úžasným byznysem je ‚dobromilství‘ vůči migrantům v zemi našich západních sousedů. Mocek čerpá z deníku Bild a popisuje docela odporný obchod s dobrem, jaký známe třeba z takzvaných vyloučených oblastí – cikánských čtvrtí v Ústí nad Labem i jinde,“ připomíná mediální odborník.
Pohled za líbivou fasádu humanitárních frází na internetu chyběl
Podle zmíněného textu podnikatel, nepochybně napojený na radnici, inkasuje dotace na ubytování jednoho migranta ve výši více než 650 eur měsíčně, což dle nynějšího kurzu činí přes 18 tisíc korun. K tomu je nutné přičíst další náklady na jídlo, čištění, péči a bezpečnostní služby ve výši téměř 1150 eur na osobu, tedy přes 32 tisíc korun. „Jeden migrant tedy stojí tamní erár přibližně 50 tisíc korun měsíčně. Tomu se říká kšeft, no neberte to! Jedna jediná firma, podle Mockova článku, si tak vydělala na nelegální migraci zhruba 225 tisíc eur měsíčně, tedy v přepočtu 6 milionů a 300 tisíc korun,“ poznamenává Petr Žantovský.
„Měl jsem v úmyslu tento článek v naší rubrice vyzdvihnout jako příklad velmi dobré novinářské práce, která se dívá za líbivou fasádu humanitárních frází a nahlíží pod ekonomickou pokličku problému. Jenomže když jsem článek potom hledal na serveru Novinky.cz, nepochodil jsem,“ přiznává mediální analytik, že při svém pátrání po internetové verzi ocenění hodného článku nebyl úspěšný.
Po Dienstbierovi je vyhnali, tak se lidé z Hate Free přesunují o dům dál
Místo něj tam se stejným datem vydání, tedy minulou sobotu 4. února, našel věru kormutlivý článek o tom, kterak zhruba dvě tisícovky lidí ve Vídni protestovaly na demonstraci organizované muslimskými spolky a nesly transparenty „Miluji svůj hidžáb“. „Demonstrace byla prý reakcí na to, že rakouská vláda zavádí nové zákony, mezi nimiž má být také zákaz zahalování na veřejnosti. Je vskutku podivné, jak stejný nebo téměř stejný vydavatel vypouští do světa dva různé pohledy na něj. Na jedné straně pravdu o kšeftařské podstatě migračního pokrytectví, na druhé straně dobromilské barvotiskové obrázky ukřivděných slečen bez tváře. Pak se v tom má jeden vyznat, že...“ konstatuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Další příklad věru čítankového pokrytectví nám přináší naše vláda právě v přímém přenosu. „Zatímco ministr pro lidská práva Jan Chvojka po zásluze a chvályhodně učinil přítrž vykrádání jeho ministerského rozpočtu pod nálepkou Dienstbierova projektu Hate Free, už se nám ‚frýhejťáci‘ uhnízdili o dům vedle, totiž na školství, kde panuje někdejší Dienstbierova blízká kolegyně Kateřina Valachová, která byla před příchodem do čela školství náměstkyní ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu ČR. Jak napsala MF Dnes, spolek Hate Free prý bude ‚učit školy, jak zvládnout žáky‘. ‚Frýhejťáci‘ nás už oblažili několika věru objevnými zjištěními. Například, že některé děti se perou, další hází na zem jiným dětem penál, hádají se. A v podstatě za to mohou učitelé, kteří neumějí s dětmi komunikovat,“ poukazuje mediální odborník.
Neukázněné žáky budeme hýčkat a autory receptu budeme ještě cálovat
Chybu podle jejich zjištění tedy nedělají rodiče, kteří své ratolesti někdy neúměrně rozmazlují, nýbrž pedagogové, kteří jsou na suverénní a arogantní drahoušky v lavicích krátcí. „Protože kdyby jim jednu vlepili, půjdou sedět, a když jen zvednou hlas, utrží posměch žáků – a stížnost rodičů. Takže ‚frýhejťácký‘ recept je prostý: naučíme učitele dobře mluvit s dětmi. Projdou školením o takzvané ‚peer mediaci‘, tedy řešení sporů vrstevníky, a tato mediace se následně zavede do škol, samozřejmě i s příslušnými ‚odborníky‘. Pochopitelně, že to celé bude mít na starosti příslušná dobromilská organizace financovaná z onoho rozpočtu Hate Free,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
„Mnohdy si zoufám nad četbou dalších a dalších nesmyslů vypadávajících z otevřených hlav našich – zejména socdemáckých, ale nikoli jenom těch – vrchnostů, ale co je moc, to je moc. Takovéto blbce z nás už dlouho nedělali. Neukázněné žáky budeme hýčkat a ty, co je takto budou hýčkat, budeme ještě cálovat z veřejných zdrojů. Jak je vůbec možné, že jsme se bez ‚peer mediace‘ až dosud obešli, a to od časů Marie Terezie až po dnešek,“ podivuje se mediální analytik nad tím, co se současná vládní garnitura v resortu školství chystá napáchat.
Ředitelka školy prý dosud byla bezradná, spasí ji nový systém
Článek kolektivu reportérů MF Dnes k tomu uvádí svědectví jakési paní, která je ve školství od roku 2003. „To znamená, že její rok narození se zhruba kryje s pozdním samobrežněvím, což vypovídá o její věru úctyhodné profesní zkušenosti. Podle ní je nový systém úžasný a je zárukou bezproblémových perspektiv. Doslova říká, že bez tohoto školení dosud nikdy neuměla řešit vztahy mezi učitelem a rodičem žáka. Nyní to již prý umí. Nu, na místě je otázka, co dělala ve školství, nadto v místě ředitelky základní školy, když nedokázala moderovat spor pedagoga a nějakého naštvaného taťky. Neměla se věnovat něčemu méně společensky rizikovému? Takovou otázku však novináři nepoloží. Zato se však mohou upsat, aby udělali nejnovějšímu dobromilství ‚frýhejťáků‘ za peníze daňových poplatníků bezplatné píárko,“ podotýká Petr Žantovský.
Na závěr si nechal zamyšlení nad novými laureáty novinářské Ceny Ferdinanda Peroutky. „Odnesli si je Petr Honzejk a Vladimír Kučera. O tom druhém jmenovaném se mi nemluví snadno, protože jsme bývalí kolegové, měli jsme společné přátele i redakci, mívali jsme na mnoho věcí podobné názory, Vladimír Kučera byl respektovaným novinářem. Jeho dnešní účinkování v českotelevizním pořadu Historie.cs představuje většinou nudné klábosení lidí, kteří si přitakávají, nad dějinami se tu nevede argumentační zápas, nýbrž panuje svěrákovsky laskavá, ideologicky sjednocená harmonie. Vzdělávací dopad se mi obvykle jeví nulitním,“ konstatuje mediální analytik, jenž se v hodnocení zcela rozchází s Libuší Koubskou, autorkou pochvalného projevu na Vladimíra Kučeru a jeho dílo.
Poslušně slouží prezentaci jednoho povoleného názoru na dějiny
Neshledává v jeho tvorbě totiž nic, co by naznačovalo, jak Koubská tvrdí, jeho „zřetelné přesvědčení, že s temnými stíny minulosti i přítomnosti je třeba se prát“. „Ale možná se špatně dívám, připouštím. Spíše bych ale řekl, že Kučerova Historie.cs poslušně slouží prezentaci jednoho povoleného názoru na dějiny, a to názoru vítězů, neboť jak známo, dějiny vždy píšou – a tedy i vykládají – vítězové. Jenže to neznamená, že poražení vyhynuli a nemají nárok na to být slyšeni, což ale zjevně nepatří k dnešním móresům takzvané demokracie. A to říkám jako ten, kdo v žádném případě nebyl v houfu těch, kdo byli poraženi v onom Velkém Listopadu, od něhož začali mnozí teprve počítat svůj letopočet,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Přesto zmíněné posluhování držitelům jediného povoleného názoru na dějiny není tím, co mu u bývalého kolegy vadí nejvíc. „Co spíše milému Vláďovi Kučerovi občas vyčítám, a už jsem o tom mluvil i v Týdnu v médiích, je jeho moderování pořadu Politické spektrum, kde se tu a tam nevyhne subjektivnímu, někdy dokonce až ironickému vyjádření vlastního názoru na předmět hovoru či jednotlivé mluvčí a jejich postoje. A to by se objektivnímu novináři stávat nemělo,“ zdůrazňuje mediální odborník.
Ještě že máme Honzejka z hlásné trouby zájmů Zdeňka Bakaly
Trochu něco jiného je případ Petra Honzejka. „O něm jsme se dozvěděli, že cenu dostává proto, že ‚potřebujeme novináře, jako je Petr Honzejk, proto, aby nám pomáhali orientovat se v přemíře na nás se valících informací a často cílených dezinformací‘, jak pravila ve svém laudatiu Terezie Kaslová. Mimoděk tak vyjádřila dokonalý antipod smyslu novinářské práce. Ona totiž nemá vykládat realitu, vtloukat nám do hlav vyvolené a povolené interpretace reality, odstrkávat od nás ty informace, které by v nás mohly probouzet pochybnosti o relevanci těch povolených či oficiálních ‚informací‘,“ vysvětluje Petr Žantovský.
„Kaslová nás vrací k leninským časům, které často a upřímně řečeno k smrti nerad připomínám v souvislosti s českou novinařinou. Totiž ono přesvědčení, že novinář je kolektivním agitátorem, propagandistou a organizátorem. Jestli toto považuje paní Kaslová jako manželka ambiciózního, ale fatálně neúspěšného politika Kasla, za zásluhu a hlavní vklad pana Honzejka z Hospodářských novin jakožto hlásné trouby zájmů Zdeňka Bakaly, jehož role v české polistopadové historii bude, jak doufám, ještě podrobena náležitému zkoumání minimálně v kauze severomoravských dolů a bytů, pak se mi zdá, že Peroutkova cena je spíše anticenou. V takovém případě bych ji na místě pořád ještě relativně slušného novináře Kučery asi odmítl. V takové společnosti bych být nechtěl,“ dodává mediální analytik.
Psali jsme:
_636092078554265301.jpg&id=116148)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
