„Bylo to strašné. Se sousedkami jsme stály na ulici a říkaly si, co se děje. Pak začali Rusové bombardovat Lvov. Tak jsem s dětmi odjela k vám,“ říká Emílija, která žila nedaleko ukrajinského Užhorodu. Bavíme se kousek od Úřadu městské části Praha-Řeporyje.

U nás za kolejemi

Za desatero odbočkami na Plzeň, za desatero odbočkami na supermarkety a za desatero autobusovými zastávkami ze stanice metra Luka se nachází země, kde žije svérázný a dost unikátní lid. Mnozí „etnologové jej nazývají Řeporyjci“. Jedním z nich jsem i já. Promiňte, nechal jsem se unést, ale prostě tady rozděleni Dalejským potokem takhle žijeme. Vládne nám  současný starosta Pavel Novotný. Byl zvolen demokratickou cestou a je známý tím, že pracoval v bulváru, ukazoval zadek a s nikým se moc nepáře. Sere Rusa i Číňana. Je to tlučhuba v haškovském stylu. Díky němu jsme chvalně či nechvalně nejznámější obec  v Česku. Nutno dodat, byť jsem ho nevolil, že pro obec dělá mnohé...

Kauza učitelek, které přešly koleje se staženými závorami s třinácti dětmi, je celkem známá. Vše kolem našeho starosty je známé. A za těmi kolejemi jsem si povídal s uprchlíky z Ukrajiny. Měl jsem je v merku už dřív, protože skromně nakupovali v bývalé hospodě, dnes ve vietnamských Potravinách u České koruny.