„Na první pohled byla Charta 77 skutečně bezmocná. Proti mocenskému a bezpečnostnímu aparátu tehdejšího československého státu postavila jednoduchou úvahu: stát je povinen dodržovat mezinárodní smlouvy týkající se lidských a občanských práv, stejně jako hospodářských, sociálních a kulturních práv, k jejichž plnění se zavázal,“ poznamenal Pospíchal ve svém komentáři. Vzpomíná také na následující tvrdou reakci státní moci.
Původní text ZDE.
„Několik dní po zveřejnění Charty 77 byl uvězněn dramatik Václav Havel, jeden ze tří jejích mluvčích. Ostatní dva mluvčí, filozof Jan Patočka a politik Jiří Hájek, byli každodenně zadržování tajnou policií a vyslýcháni. Filosof Jan Patočka v březnu 1977 po mnohahodinovém výslechu zemřel. Řada dalších chartistů byla uvězněna, výčet dalších represí by byl velmi dlouhý. Trvaly až do konce listopadu 1989,“ poznamenal dále Pospíchal.
Charta 77 se podle něj nestala masovým hnutím. „Stovky dalších občanů se svým podpisem k jejímu prohlášení přidávaly, tisíce dalších její činnost podporovaly. Ve zdánlivě beznadějném zápase o všelidské hodnoty a právní stát se nezalekla střetu se všeho schopnou a bezohlednou státní mocí a nepodlehla represím, tlaku, přesile,“ sdělil s tím, že dokázala inspirovat vznik dalších iniciativ.
Jak následně Pospíchal dodává, ty nejpodstatnější hodnoty se neprosadí samy. „Bez ochoty konkrétních lidí riskovat své pohodlí i svoji svobodu je prosadit nelze. Ostatně téměř v každé době se musejí prosazovat proti přesile, proti odporu, proti zbabělosti, proti předsudkům, proti všem, kteří své skupinové či mocenské zájmy snáze prosazují v prostředí útlaku, nesvobody, nerovnosti a bezpráví. K prosazení lidských a občanských nestačí jen mluvit a psát. Je třeba mít odvahu k činům, k občanské neposlušnosti, ke vzdoru vůči silnějším a mocnějším,“ zmínil Pospíchal.
„Zápas o lidská a občanská práva trvá a v některých ohledech je stejně tak naléhavý, jako byl tehdy, byť žijeme v jiné situaci a v jiných společenských a politických podmínkách. Narůstají autoritářské tendence, zesiluje se společenská konfrontace, mizí tolerance, respekt k právům druhých a vědomí, že svět je jen jeden a že naše vlastní práva neuhájíme, budeme-li upírat práva jiným,“ podotkl se slovy, že vše, co souvisí s migračním pohybem v posledních dvou letech, je velkou zkouškou naší demokracie i našeho vztahu k lidským a občanským právům. Závěrem pak vyzdvihl iniciativy, které pomáhají uprchlíkům a spatřuje v nich ozvěnu někdejšího úsilí Charty 77.
„Dnes se vede zápas v mnoha ohledech jiný, ale v nejhlubší podstatě stejný. Dnešní mladší aktivisté nemohou mít naši tehdejší zkušenost, přesto ale díky své intuici, svému vzdělání a své nezastřené lidskosti vědí, že necháme-li trpět a umírat uprchlíky prchající před válkou, necháváme zabíjet vlastní lidská a občanská práva. Těch, kteří nás o ně chtějí připravit, je – jako vždycky – hodně. V této nepokojné době se k tomu ale mnozí z nich otevřeně hlásí, protože mají dojem, že už je dovoleno úplně všechno,“ poznamenal. Jedině odvaha pak podle něj může bránit lidská a občanská práva proti všem úkladům.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
