Chemická apokalypsa. Válka, která zničí Evropu, je mnohem blíže, než si myslíme, obává se Martin Koller

27.03.2018 19:44

ROZBOUŘENÝ SVĚT MARTINA KOLLERA Bezpečnostní analytik Martin Koller nemohl protentokrát v komentáři pro ParlamentníListy.cz ignorovat téma biologických zbraní, o kterých se poslední týden hodně mluví. Zejména poté, co se celý svět učil vyslovat název „novičok“. Nejpodstatnějším „výbuchem“ ale podle něj byl výbuch mediální propagandy v západních zemích.

Chemická apokalypsa. Válka, která zničí Evropu, je mnohem blíže, než si myslíme, obává se Martin Koller
Foto: ČT
Popisek: Martin Koller

Anketa

Starostové a nezávislí chtějí, aby Senát projednal podání ústavní žaloby na Miloše Zemana za velezradu. Kvůli postupu v ,,kauze Skripal". Podporujete tento krok?

hlasovalo: 15242 lidí

V zahraničí se objevila nová publikace Biologická bezpečnost v Putinově Rusku, která varuje před ruskými biologickými, případně genetickými zbraněmi. Autoři Zilinskas a Mauger tvrdí, že Rusko má arzenál chemických a biologických zbraní a vyvíjí další, což vše utajuje. O jiných zemích se nezmiňují.

Shodou okolností se kniha objevila v době, kdy je Rusko bez důkazů (jako obvykle) obviňováno z diletantského pokusu o likvidaci dvojitého agenta, kterého přitom mělo šest let ve vězení, než ho poslalo jeho britským zaměstnavatelům.

Zcela náhodou se objevuje v době, kdy se poslední islámští teroristé v Sýrii a jejich američtí a turečtí spojenci opět začali v médiích ohánět chemickými zbraněmi, které údajně používá syrská armáda. Velký povyk jako obvykle vyústil nikam, ale pomáhal zakrýt brutální turecký úrok na kurdskou enklávu v Afrínu na území Sýrie, kde vojáci členského státu NATO vraždí civilisty, včetně dětí. Kurdové se naivně domnívali, že jejich dlouhodobý vstřícný vztah k USA, již od osmdesátých let minulého století, povede k tomu, že se jich Američané zastanou proti Turkům. Stejně jako „spolehliví“ američtí spojenci na ně kašlou demokraté a bojovníci za svobodu a lidská práva v EU. Velmoc není nikdy přítel malého státu, nebo národa, pokud se jí to nehodí, a na vděk či morálku v politice mohou Kurdové zapomenout.

Můžeme si připomenout roky 1938 a 1939 v naší historii, a později 1968. Velmocem se nedá věřit, protože mají tendenci řešit problémy násilím a na menší státy a národy, včetně spojenců, neberou v rozhodujících situacích ohled. Kdyby Kurdové žili v demokratické EU bojovníků za lidská práva (pokud se to hodí a pokud to vynáší), zjistili by to už dávno.

Syřané jsou na rozdíl od Kurdů v jiné situaci a po dalších nepodložených výmyslech propagandy NATO a EU na téma chemických zbraní se jich rázně zastalo Rusko, což samozřejmě popudilo všechny, kteří se snaží prodlužovat válku v Sýrii donekonečna, pravděpodobně z humanitárních důvodů a v souladu s prvním bodem listiny lidských práv a svobod na téma práva na život.

Neochota prezidenta Putina podlehnout nátlaku a s tím spojené posilování Ruska samozřejmě vyvolává čím dále tím hysteričtější reakce v EU. Národ, či spíše národy Ruska se postavily za svého prezidenta ve volbách, které doslova zesměšnily propagandu NATO i EU. Politické reprezentaci EU začíná docházet, že Rusko nezničí svými sankcemi, i když nějaké škody nadělají, a Putin s Čínou za zády a podporou občanů nehodlá kapitulovat. Zároveň logicky rostou obavy myslících občanů EU z neustálého posilování vojsk NATO kolem ruských hranic, což nelze chápat jinak, než jako vojenskou provokaci a přípravu k válce.

Pokud bude pokračovat současný konfrontační kurz nastolený americkými zájmovými korporacemi ve druhém funkčním období prezidenta Obamy, nevyhne se Evropa jaderné válce. V takovém případě je třeba přesvědčit veřejnost v EU, že se bude jednat o válku obrannou a útočníkem je Rusko, bez ohledu na fakt, že Rusko nemá na válce v Evropě, obzvláště proti několikanásobně silnějšímu NATO, zájem. Proto je třeba neustále demagogicky vytvářet v médiích obraz Ruska a jeho prezidenta jako patologických agresorů, kteří jednají zcela nelogicky, a jde jim o vojenskou konfrontaci, aniž by kdokoli vysvětlil proč. Připomíná to nacistickou propagandu vůči „agresivnímu“ Československu koncem třicátých let minulého století.

Již několik let nelze přehlédnout v médiích EU a USA jednostrannou agresivní protiruskou propagandu, která se snaží nalézt nejpřesvědčivější téma. Každý odborník na psychologickou válku potvrdí, že příprava útočné války začínala vždy psychologickou kampaní a propagandou. Mnohdy zdůvodňovanou potřebou obrany, například osmdesátimilionového Německa proti nebezpečnému patnáctimilionovému Československu, kde 23 % obyvatel tvořili nenávistní sudeťáci.

Hlavní současná témata jsou takzvaná okupace Krymu (kterou schválilo tamních 83 % obyvatel jako záchranu před ukrajinskými fašisty, stejně jako Masaryk zachránil Slováky v roce 1918 a 1919 před Maďary), ohrožení pobaltských zemí ruským útokem (který se již několik let nekoná, co by tam Rusové hledali za štěstí, nanejvýš ochranu pronásledované ruské menšiny bez zájmu demokratů a bojovníků za lidská práva), sestřelené dopravní letadlo nad Ukrajinou (na rozdíl od Ruska přineslo téma ukrajinské a NATO/EU válečné propagandě), ovlivňování voleb v USA (které se reálně neprokázalo a v podstatě by nebylo ani příliš úspěšné), hybridní válka proti Ukrajině a EU (přičemž ji provozují právě NATO a EU proti Rusku), počínaje „nezávislým a vyváženým“ programem ohlupování národa válečnou propagandou v ČT24.

Jeden výbuch mediální propagandy za druhým a s nimi rostoucí trapnost a nedůvěryhodnost evropských politiků a médií. Obzvláště ubohé je úslužné televizní mektání dvou bývalých náčelníků českého Generálního štábu. Čím větší počet generálských hvězd, tím větší ochota podlézat cizím zájmům a riskovat osud vlastní země a jejích občanů. Opravdoví obránci vlasti a národa, kteří už jen opakují, co dostali nařízeno z Bruselu, a ještě bez odborných argumentů.

Za druhé světové války se odboje zúčastnily desítky vlasteneckých generálů a několik z nich bylo nacisty popraveno. Někteří současní připomínají normalizačního generála Dzúra, který si bez sovětského a stranického povolení nedošel ani na polní záchod. Mnozí současní generálové sloužili pod jeho velením a rostli jako stranické nomenklaturní kádry. Velitelem pluku v Týně nad Vltavou se rozhodně nemohl stát nějaký nedostatečně ideově pevný soudruh, neřkuli proamerický disident omílající jak papoušek hybridní válku a ruské chemické zbraně. V době druhé světové války jsme zodpovědné, nezištné a vlastenecké charaktery typu Emanuela Moravce viděli se stádem umělců s vytrčenými pravicemi v Lucerně. Podobnost čistě náhodná.

Jak NATO, tak EU zároveň v bojechtivém protiruském zápalu zcela rezignovaly na bezpečnost Evropy a ochranu proti afroislámské invazi, která je smrtelným nebezpečím. Možná je druhotným cílem propagandy odvést pozornost Evropanů od rostoucí islamizace a afrikanizace a samozřejmě obecně se horšící hospodářské situace. Vzhledem k tomu, že staré odrhovačky zabírají stále méně, navíc jsou v podání takových figurek, jako je britský ministr Johnson doslova zábavné, muselo se najít nové protiruské téma. Tím se staly údajné ruské chemické, biologické, případně genetické zbraně. Povyk kolem nich má přehlušit šok, který bojechtivcům v NATO a EU, ale rovněž mnoha občanům, způsobila nedávná prezentace nových ruských zbraňových systémů. Jedna věc je řečnit, nadávat, cenzurovat pravdu, psát stupidní komentáře a vyhlašovat embarga – a druhá jít do války a nechat zničit Evropu, případně se nechat zabít, nebo aspoň ozářit pro americké imperiální zájmy.

Kdo dříve používal chemické a biologické zbraně

Poprvé použila biologické zbraně americká armáda v devatenáctém století proti indiánům. Rozdávala jim přikrývky nakažené neštovicemi, na něž domorodci neměli vypěstovanou imunitu. K rozsáhlému nasazení chemických zbraní došlo v první světové válce armádami Německa, Anglie a Francie. Způsobilo to obrovský šok a za druhé světové války použity nebyly, přestože vývoj pokračoval v několika zemích. Biologické zbraně nasadili za druhé světové války pouze Japonci v Číně a výsledky jejich výzkumu převzala americká armáda, která má výzkumné centrum ve Fort Detrick. Za druhé světové války vyráběly USA biologické zbraně a dodávali je Britům. K použití naštěstí nedošlo.

Nicméně k nasazení chemických a biologických zbraní v historii došlo i po druhé světové válce. Severní Korea a Čína dodnes tvrdí, že USA použily za války v Koreji biologické zbraně, a dokládají to vzorky. Jedy a infekční nemoci byly použity v USA vyškolenými teroristy proti zemědělství na Kubě a v Nicaragui. Americká armáda použila za války ve Vietnamu vědomě defoliant Agent Orange, který vedl k otravě tisíců Vietnamců a amerických vojáků. Výsledkem byly psychické poruchy a poškozené děti jejich partnerek. Vzhledem k tomu, že minimálně ženy amerických vojáků nasazených při použití Agent Orange s ním nijak nepřišly do styku, je evidentní, že byl porušen genom jejich partnerů. Můžeme mluvit o prvním použití chemických zbraní s pravděpodobným genetickým účinkem. Tyto látky byly americkou armádou a některými spřátelenými diktátorskými režimy používány rovněž v Latinské Americe.

Sovětský svaz epizodně použil chemické zbraně, pravděpodobně za účelem testování, a to proti islámským teroristům v Afghánistánu koncem osmdesátých let. V Jihoafrické republice byly s britskou pomocí vyvinuty biologické zbraně a poté nasazeny antrax a cholera proti teroristům v okolních zemích. Rozsáhlý vývoj a výrobu chemických a biologických zbraní realizoval rovněž Irák. Výrobní kapacity získal od států NATO. Použil je ve válce s Iránem a proti Kurdům a šíitům. Až ve druhé polovině devadesátých let se podařilo donutit Saddáma Husajna, aby zbraně hromadného ničení zničil. Rovněž Libye měla kapacity k výrobě zbraní hromadného ničení, ale vývoj biologických se nepodařilo zahájit. Další zemí, která vyvíjí a vyrábí biologické zbraně, je Severní Korea. Podle některých zdrojů má rovněž určité množství zbraní hromadného ničení Saúdská Arábie.

Dodnes se americkým politikům nepodařilo jednoznačně vyvrátit informaci, že měli v době první války v Perském zálivu připraveny na bojišti nervově paralytické bojové látky, které zasáhly část jejich a spojeneckých vojáků. Minimálně u části z nich se jedná o tzv. syndrom války v zálivu. Dále nelze přehlédnout zamoření životního prostředí v Iráku, Bosně, Kosovu a Srbsku americkou podkaliberní leteckou a tankovou municí, jejíž jádra jsou vyrobena z ochuzeného uranu. Jeho vyzařování je zanedbatelné, ale při průniku pancířem vznikají silně jedovaté plyny, které se usazují na zasažené technice. Ochuzený uran je toxický, a pokud se dostane do styku s podzemními vodami, v podstatě otráví celý okolní terén a ekosystém. I zde byl zjištěn velký počet poškozených dětí. Jak známo z Japonska, jaderné záření a spad mohou poškodit lidský genom. Můžeme tedy konstatovat, že genetické zbraně opakovaně použila armáda USA. Kromě toho nejsou žádnou novinkou pokusy CIA a americké armády na vlastním obyvatelstvu a vojácích různými dávkami syntetických drog, především LSD. Výsledky ovšem byly nejednoznačné. Jenže od té doby uplynulo čtyřicet let.

Inspekce, realita a propaganda

Když se podíváme na chemické a biologické zbraně, dostaneme se k zjištění, že byly zakázány mezinárodně dohodami. V devadesátých letech se v Rusku konala inspekce NATO a v USA ruská inspekce. Ruské chemické a biologické zbraně byly zničeny s americkou pomocí. Neprokázalo se porušení dohod ani jednou stranou. Nicméně zůstala velká nedůvěra a později se již inspekce nekonaly. Důvodem byl názor obou stran, že ta druhá má kapacity k výrobě válečného množství biologických zbraní a některé prostory nebyly inspektorům zpřístupněny. Problém je v tom, že v Rusku je chemický a biologický výzkum státní, takže je přehlednější, ale samozřejmě ho lze zamaskovat v rozlehlých oblastech.

V USA je výzkum státní, ale je mnohdy maskován v soukromých firmách a neziskových organizacích, v obou případech plně dotovaných státem. Autoři knihy o ruských chemických a biologických zbraních uvádějí, že Rusko se chová netransparentně a neumožňuje zahraničním inspektorům přístup do svých laboratoří. Tomu se po třiceti letech negativních zkušeností s USA a NATO nelze divit. Zároveň opomínají uvést, že při kontrolách v USA nebyly ruským inspektorům zpřístupněny sklady amerických binárních zbraní v Pine Bluff a některá výzkumná pracoviště společnosti Pfitzer. Tak trochu to připomíná výsledek mezinárodní inspekce hledající izraelské jaderné zbraně v Dymoně. Izraelci prostě celý provoz dočasně zazdili a tak schovali celou podzemní část. Američané i Rusové mají nezměrně lepší možnosti tajný výzkum maskovat.

Laboratorní množství různých kultur nemocí se vyskytuje nejen v USA a Rusku pro lékařské a vědecké účely a je legální. V podstatě lze konstatovat, že jak Rusko, tak USA mají v současnosti kapacity k laboratornímu vývoji a průmyslové výrobě chemických a biologických zbraní. Propaganda NATO a EU se však samozřejmě zaměřuje pouze na Rusko, zatímco o USA mlčí. K tomu je třeba dodat, že chemické zbraně lze v podstatě vyrobit i doma a referenční vzorky má většina současných moderních armád. Ruské tvrzení, že chemickou bojovou látku v laboratorním množství by mohla vyrobit i česká armáda, je fakt. Nikdo není stoprocentně spolehlivý a důvěryhodný, pokud jde o zájmy státu a zájmových skupin, což je v USA v podstatě totéž.

Jak je to s ilegálním americkým skladem výzbroje v Přáslavicích? Nejsou zrovna tam nějaké ilegální bojové prostředky? Když mohou USA rozvážet vězně po mučírnách spojeneckých zemí, proč ne chemické či jiné zbraně po skladech spojeneckých zemí? Při neomezené podlézavosti politické reprezentace a armádních špiček některých evropských spojenců, žádný problém skladovat i jaderné hlavice.

Můžeme připomenout obrovský podvod ze strany USA a Británie z hlediska údajných iráckých chemických, biologických a jaderných zbraní. Nejvíce se angažoval britský premiér. Uvedené zbraně byly pod mezinárodním tlakem zničeny již za vlády Saddáma Husajna a žádné se nenašly, ani po válce nehledaly. Vítězní spojenci dobře věděli, že žádné neexistují. Nicméně jako propagandistické téma NATO a EU a důvod k útočné válce posloužily neexistující irácké zbraně hromadného ničení přímo skvěle.

Chemická a biologická válka již možná vypukla

Za vlády prezidenta Clintona byl proveden test teroristického útoku biologickými zbraněmi v New Yorku. Hodnocení bylo katastrofální, protože především ve výškových budovách s ventilačním systémem se spory šířily neuvěřitelnou rychlostí. Z tohoto hlediska je zajímavý další nápad eurokomisařů a byrokratů, kteří chtějí od roku 2020 zakázat stavbu domů s otevíracími okny, takže větrání bude zajišťovat ventilační systém. Bude to samozřejmě skvělý kšeft pro lobby výrobců ventilací a klimatizací a logicky vzroste spotřeba předražené elektřiny.

Nicméně nelze přehlédnout, že se rovněž zvýší možnost teroristického, či státně teroristického útoku na obyvatelstvo zamořením ventilačních systémů chemickými, nebo biologickými zbraněmi. Některé z nich mohou být do ventilace uloženy předem a obaly otevřeny na dálku i signálem přes mobil. Z tohoto hlediska je třeba si připomenout fenomén takzvaných chemtrails, neboli letounů, které nad Evropou cosi rozprašují, nebo rozstřikují. Celá záležitost je sice doložena fotografiemi, které ovšem nemusí být reálné, ale stále nikdo neví, co se vlastně do vzduchu aplikuje, což je za dobu několika let téměř podezřelé. Doufejme, že to je ruská propaganda.

Již antrax, sněť slezinná, má vysokou mortalitu a je schopna udržovat se v půdě i desítky let. Viry africké eboly jsou z velké části smrtelné, zvláště v případě, že není po ruce rychlá a specializovaná pomoc. Nejnebezpečnější skupinu biologických zbraní by měly tvořit geneticky upravené mutace virů antraxu a takzvaného marburgu. Zde nelze přehlédnout možnosti kombinace genetického inženýrství nejjednodušších organismů a zároveň jejich masové produkce. V podstatě jednoznačnou biologickou zbraní jsou geneticky upravené potraviny. O tom, zda jsou, či nejsou bezpečné, se již dlouho vedou spory. Nicméně mnoho zemí jejich produkci a prodej zakázalo.

Z tohoto hlediska nelze přehlédnout snahu USA prosadit právě tyto produkty na evropský trh pomocí transatlantické smlouvy TTIP, kterou stále prosazuje kancléřka Merkelová, kterou lze sotva považovat za vlasteneckého politika, a samozřejmě mnoho zkorumpovaných eurobyrokratů v Bruselu. TTIP se již podařilo obejít smlouvou CETA s Kanadou, kterou v Bruselu odhlasovali bez velkého odporu. V USA konzumují geneticky upravené potraviny převážně chudší společenské skupiny. V Evropě, především v rozkradených zemích na východ od německých hranic, kde je značný počet lidí pohybujících se kolem hranice chudoby, lze rovněž předpokládat cenový dumping. Kromě zisku z prodeje lze očekávat rovněž likvidaci konkurenčního evropského zemědělství s rostoucí potravinovou závislostí na USA a v neposledním případě nelze vyloučit možnost zneužití geneticky modifikovaných potravin proti obyvatelům Evropy.

Mimo upravených virů a potravin je otázka využití genetiky jako zbraně poměrně složitá. Vyšší organismy nelze v současnosti upravovat sériově. Jedná se o laboratorní výzkum a testy. Navíc genetické změny nejsou rychlé, ale zbraň by obvykle měla působit rychle. Je však možné ovlivňovat genom pomocí některých hormonů. Nicméně to je dosud možné pouze v zárodečném období lidského vývoje. Nebezpečné je to, že v rámci genetických mutací dochází ke kombinacím biologických druhů, vektory zprostředkovávající přenos genů jsou v řadě případů patogenní a mohou z infekčních virů vytvářet nové patogenní organismy, navíc rezistentní vůči antibiotikům.

Jako minimálně podivné se jeví sbírání genetických vzorků obyvatel jižních postsovětských republik americkými vědeckými a samozřejmě neziskovými organizacemi. Podle některých odborníků se může jednat o snahu vyrobit biologickou zbraň účinnou pouze proti určité rasové skupině. Zde nelze přehlížet, že bez ohledu na všemožnou ideologickou propagandu se lidské rasy a dokonce i skupiny z medicínského hlediska liší, stejně jako se liší muži a ženy.

Jaderné, chemické a biologické zbraně hromadného ničení jsou v současnosti podstatně efektivnější, než genetické. Mohou být na území nepřítele dopraveny v malém množství tajně a dokonce tam lze určité množství i tajně vyrobit. Infekce se může za příznivých podmínek šířit, především mezi obyvateli měst, velmi rychle. Taková epidemie by samozřejmě vytvořila krizovou situaci a zvýhodnila útočníka. U chemických zbraní vzniká nevýhoda z hlediska potřeby velkých objemů, což je z hlediska klasických vojenských operací diskvalifikuje. Nicméně pro teroristické útoky, především v budovách, jsou vhodné, protože působí okamžitě.

Biologické zbraně mají prodlevu několik hodin až dnů, podle inkubační doby kdy se mohou šířit nepozorovaně. Lze je považovat za vysoce účinné, přičemž žádný stát nemá připravené léky nebo jejich dostatek proti masové epidemii. Ostatně přetrvává podezření, že některé americké vakcíny aplikované vojákům za války v Perském zálivu na ochranu proti iráckým chemickým a biologickým zbraním měly na některé z nich opačný nebo zdravotně závadný účinek. Tím jsme opět u onoho syndromu války v zálivu, jehož existenci americká vláda dlouhodobě popírá.

Nelze si dělat iluze. Biologickými zbraněmi, včetně geneticky upravených kombinací, které jsou neléčitelné se stoprocentní mortalitou, mohou reálně disponovat Rusko i USA, a nejen tyto dvě velmoci. V příznivých podmínkách mohou vylidnit větší prostory než jaderné zbraně, pouze trochu pomaleji. Problém je v tom, že bezpečnostní atmosféra v Evropě je napjatá k prasknutí a mezi Ruskem a USA panuje naprostá ztráta důvěry, daná ruskými negativními zkušenostmi.

Lze uvést rozšiřování NATO na východ, které bylo porušením veřejně prezentovaných slibů reprezentace jak USA (James Baker 9. února 1990), tak Německa (Genscher 30. ledna 1990), agresi vůči Srbsku, podporu islámského terorismu v Čečensku a Sýrii, vytvoření protiruské nacionalistické vlády na Ukrajině a objektivně nepodložené ekonomické útoky a sankce, takže se Rusku nelze divit.

Situace je pomalu horší než v dobách studené války a připomíná karibskou krizi. Problém je v tom, že v současnosti Rusko nemá kam ustoupit, takže válka je na spadnutí. Poté se uvidí, kdo má jaké zbraně. Na základě historických zkušeností je vysoce pravděpodobné, že současné propagandistické tažení EU a NATO proti ruským chemickým, biologickým či genetickým zbraním je povykem zloděje, který volá chyťte zloděje, a připravuje se k zahájení velké loupeže, zvané válka na účet Rusů i Evropanů.

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Martin Koller

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zkušený novinář Milan Syruček byl přítomen ve Štrasburku, když začala střelba na vánočních trzích. Zde jsou jeho poznámky pro PL

12:31 Zkušený novinář Milan Syruček byl přítomen ve Štrasburku, když začala střelba na vánočních trzích. Zde jsou jeho poznámky pro PL

REPORTÁŽ Spisovatel a novinář Milan Syruček navštívil tento týden Evropský parlament ve Štrasburku, …