Co je to za demokracii? Temné zákulisí Chat Control. Sedláčková je v šoku

Tak jsem se konečně dostala zpět do tempa. Asi je to tím, jak se blíží alespoň pár týdnů volna a já získávám naději, že se uvidím s rodinou a stihnu si oběhat doktory a potřebnou péči, jako kadeřnici, kosmetiku a takové ty věci, které žena od jistého věku pro svou pohodu prostě potřebuje. :)

A tak konečně posílám deník ještě v první polovině týdne. To by mě zajímalo, jak z takového „neřádu“ pánové v redakci Parlamentních listů udělají řád. Ale to už nechám na profesionálech.

Rozpálená kancelář a umořená poslankyně

Moje poslanecká kancelář v Olomouci byla rozpálená tak, že uvnitř bylo dost přes 30 stupňů. Venku nám teploměr v autě hlásil 43. Byl to přesně ten den, kdy je horko tak úmorné, že vám mozek nemyslí a cítíte, jak po vás všude tečou čůrky potu, a modlíte se, že je nevidí ostatní. Ač jsem si na sebe vzala lněné šaty a klobouk, nepomohlo to, cítila jsem se stejně jako v sauně. A podle toho jsem asi taky vypadala na schůzkách. Nechala jsem otevřené okno v kanceláři a doufala v proudící vzduch. Dopadlo to tak, že na mě pražilo slunce a různě jsem se v křesle kroutila, aby mí hosté neviděli, že mám nejspíš mezi špeky na břiše mokro.

Anketa

Chcete, aby Andrej Babiš pravidelně jednal s Petrem Pavlem?

Ano, měli by spolu mluvit

Ne, s Pavlem už není o čem mluvit

97%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 5776 lidí

Kdysi jsem prošla opakovaně kurzem etikety s úžasnou dámou - paní Eliškou Haškovou Coolidge. Tehdy jsem si představovala, jak budu jako ona, vždy vyladěná, bezchybná, oděná tak, abych se nemusela stydět, i když potkám královnu. Někdy jsem smutná z toho, že to tak není, ba dokonce že nenosím v létě silonky do sněmovny, že se občas nestihnu skoro upravit, že nosím tenisky častěji, než bych chtěla… Svádím to na nedostatek času. Myslím si, že žena prostě potřebuje alespoň hodinu na to připravit se, včetně nachystání outfit a vyžehlení a úpravy vlasů tak, aby budily dojem koruny krásy. Ale já se na rovinu přiznám, že upřednostním 40 minut spánku navíc a vstávám 20 minut před tím, než musím vyrazit. Stěží tak stíhám sbalit vše potřebné, svačinku a make-up nahazuji většinou v autě.

Mezi mými hosty v poslanecké kanceláři byli například pánové z Jeseníku, kteří za nás budou kandidovat. Pán, který nám ale fandí, a přiznal se k tomu, že nás nevolil, protože se dle průzkumů bál, že neprojdeme. Jiný muž z umělecké branže, který se mi přišel svěřit s pravděpodobným podvodem bývalé vlády, a byl by rád, kdybychom to dokázali řešit. Nečeká už žádnou spravedlnost, po dvou letech to dávno vzdal. Ale chtěl by, aby se vědělo, že se na bývalém Ministerstvu kultury děly podivné věci. Převzala jsem od něj materiál, který prokazuje podivnosti s udělováním dotací, a zanesla ho našemu náměstkovi na Ministerstvo kultury. Jak jsem byla překvapená, když ho to vůbec nevyděsilo, ba dokonce ani nepřekvapilo. Víte, co mi řekl? „Děkuju, podívám se na to. Takových „kostlivců ve skříni“ se ke mně dostalo už mnoho.“ Jestli se tady přijde na to, že pán měl pravdu, budu rozhodně ta, která to bude tahat na světlo světa. Připadá mi šílené, že se odhaluje jeden podvod za druhým, nebo naprostý amatérismus, ať už se to týká Ministerstva zahraničí a neuvěřitelných projektů Lipavského, nebo prokázaných podvodů s kancelářemi bývalých vládních poslanců, ale našim mainstreamovým novinářům to nestojí ani za zmínku.

70 % lidí preferuje konzervativní názory

Ale ještě na chviličku zpět do mé poslanecké kanceláře. Dorazil za mnou také sociolog Vojtěch Bednář. Znáte ho? Pokud vám jeho jméno něco říká, pravděpodobně ho budete znát jako občasného komentátora z Primy CNN. Mě tam mnohokrát velmi zaujal. Očividně jsem ho něčím zaujala také, objednal se totiž ke mně do kanceláře na schůzku. Přinesl mi jednu ze svých knih, která učí, jak si prosadit svoje. A dal mi mnoho cenných rad. Podle pana Bednáře preferuje 70% lidí konzervativní názory a přibližně stejný počet řešení konstruktivní cestou nad konfliktní. Bohužel, žijeme ve světě, kde se přepálenému neoliberalismu povedlo označit konzervatismus za extrémismus a v tomhle prostředí se kombinace obojího hodně špatně realizuje v praxi.

Já se ale nevzdávám. Vždycky jsem raději hledala příležitosti, než výmluvy, a tak s panem Bednářem chci spolupracovat pravidelně a onu správnou cestu najít. V úterý byl prý úplněk ve znamení kozoroha, který, jak jsem se dočetla, přináší silná témata jako disciplína, kariéra, zodpovědnost a budování pevných základů. Prý je to jedno z nejideálnějším období, jak nastavit svou mysl na úspěch. Tak třeba to mělo být znamení, že s radami pana Bednáře mi to půjde snáz. Protože víte co? Číst na sociálních sítích neustále dokola jen pomluvy, agresi, hejty, to člověka prostě nenakopne. Říkám pořád všem kolegům ve sněmovně: každý politik by se měl povinně alespoň jednou týdně od sociálních sítí odstřihnout a vyrazit do ulic a mluvit s lidmi. Pak se totiž dějí neuvěřitelné věci. Zjišťujete, že vás lidi docela mají v oblibě, že s vámi nakonec i souhlasí a jsou vlastně rádi, že se na scéně objevil někdo, kdo říká to, co si spousta lidí myslí, ale necítí zastoupení v médiích.

EMFA

Minule jsem vám popisovala, jak jsme pozměňovacími návrhy upravili DSA - legislativu přepadající k nám z Bruselu, kterou nelze odmítnout, maximálně upravit k obrazu svému (a to samozřejmě zdaleka ne tak, jak bychom si přáli, prostě jen tam, kde nám EU dala mantinely). V současnosti mě čekají pracovní prázdniny, protože totéž musíme vykonat s legislativou s názvem EMFA. Ta se významně dotkne fungování médií a podpoří ta “správná”, včetně jejich upřednostnění při šíření jejich obsahu. Systém má finančně podporovat „demokratická média se zaměřením na investigativní žurnalistiku“ a média veřejnoprávní. Toto „známkování“ má být zkombinováno s algoritmy sociálních sítí a vyhledávačů.

Dokážete si představit, že necháme na legislativě vzniklé v Bruselu hodnocení médií a dopustíme, aby sociální sítě „ta správná média“ více prodávaly - rozumějte: budou jejich zprávy ukazovat všem. Naopak - u těch „špatných médií“ budou jejich dosah potlačovat. Přijde vám to nedemokratické? To je zajímavé, protože cílem EMFA podle EU je prý chránit nezávislost médií a zajistit pluralitu informací. Tak ráda používám větu, kterou jsem kdysi slyšela od jednoho britského herce, totiž že: „ti největší demokraté jsou naprosto nedemokratičtí ve svých požadavcích na demokracii.“

A tak budeme muset v pracovní skupině zase pořádně máknout, abychom přišli na to, jak další evropské nařízení jeho implementací přetavit v co nejvíc „suverénní a národní věc“. Ve skupině pracuji s poslancem za ANO Ondrou Babkou, s nímž sedím v mediálním výboru, ale také například s Liborem Vondráčkem, s nímž jsme zvyklí pracovat vedle sebe. Věřím, že se nám podaří udělat změny rychle a efektivně, tak, jako jsme to dokázali u DSA. I když nás to stálo mnoho desítek hodin jednání.

Chat Control… aneb my všichni jsme podezřelí

Anketa

Chcete, abychom od roku 2035 dávali na zbrojení alespoň 3,5% HDP?

Ano

96%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 13351 lidí

V úterý mi v chatu přistál obrázek se šokujícím hlasováním ohledně specifického systému hlasování v Europarlamentu, které se mělo týkat tzv. Chat Controlu. Kdož jste mě sledovali už dříve, v rámci Společnosti pro obranu svobody projevu, nejspíš víte, že jsem proti Chat Controlu vždycky bojovala. Plošné skenování elektronické komunikace považuji za nehorázný zásah do osobních svobod. Jsem si samozřejmě vědoma široce diskutovaných témat spojených s dopady digitálních technologií na děti, ale nemůžeme používat přeci slovo BEZPEČNOST jako kouzelnou mantru, při které pokaždé klidně slevíme z našich nároků na SVOBODU. Jak, že to říkal Benjamin Franklin? „Ti, kteří by byli ochotni se vzdát svobody výměnou za chvilkové bezpečí, si nezaslouží ani svobodu ani bezpečí.“

Ochranu dětí samozřejmě zajišťujeme mnoha již dávno fungujícími nástroji, jako například cíleným vyšetřováním v on-line světě, uživatelským hlášením, vyhledáváním veřejných materiálů, ale také třeba částí legislativy DSA, o které jsem zde psala minule. Vždy je třeba upřednostnit práva a svobody občanů (samozřejmě včetně dětí!) nad jednotlivými zájmy bezpečnostního průmyslu, které vycházejí z ojedinělých případů. Opravdu chceme, aby se ke každému občanu přistupovalo s presumpcí viny? Opravdu chceme, aby s námi státní aparáty automaticky nakládaly jako se zločinci nebo pedofily? Já tedy rozhodně ne!

Ale tak se bohužel díky hlasování Evropského parlamentu nyní děje. Může za to vychytralý trik.

Poté, co Evropský parlament v březnu zamítl prodloužení dočasné výjimky z pravidel EU o ochraně soukromí (Chat Control 1.0), využila centristická frakce EPP a předsedkyně EP Roberta Metsola svého vlivu k vyvíjení tlaku na Radu k vynucenému obnovení tohoto hlasování. Jejich myšlenka byla dostatečně „vyčůraná“ na to, aby se podařila. Hlasování naplánovali na poslední den před letní přestávkou Parlamentu. Pak je samozřejmě velká pravděpodobnost, že ve Štrasburku nezbyde dostatek poslanců, kteří Chat Control zastaví. A tím obejdete jednoduše demokratické rozhodnutí, které se odehrálo už před pár měsíci.

Strategie fungovala podle plánu: ve čtvrtek 9. července hlasovalo proti prodloužení pouze 276 poslanců Evropského parlamentu, což je méně než 361 potřebných k zastavení prozatímní výjimky, která nyní zůstává v platnosti do roku 2028. To znamená, že poskytovatelé rychlých zpráv, jako je například WhatsApp, mohou, nebo spíše jsou důrazně povzbuzováni, prohledávat soukromou korespondenci a hledat materiál týkající se možného zneužívání dětí po dobu dalších dvou let.

Bohužel se obávám, že to je jen krůček k tomu, aby vstoupil v platnost Chat Control 2.0, který je již léta předmětem nemalých kontroverzí. Ten totiž nařizuje skenování soukromých zpráv, včetně obrázků a videí, a to i v šifrovaných aplikacích pro zasílání zpráv.

Ve vyspělé svobodné společnosti se ale přeci musíme naučit chránit děti, aniž bychom s každým občanem zacházeli jako s podezřelým!

Velmi mě rozčílilo, že pro tento „vyčůraný systém hlasování“ hlasovali v úterý i naši vládní europoslanci. Sic ve čtvrtek hlasovali proti prodloužení výjimky Chat Controlu, vlastně v úterý umožnili tento trik dopustit. Jak správně poznamenal kyperský poslanec EP: „Co je to za demokracii, když jsme nuceni hlasovat o stejné otázce znovu a znovu, dokud nedosáhnou požadovaného výsledku?“ O to jsem byla ve čtvrtek raději, že si zachovali zdravý rozum, a neřekli svobodě hlasité NE. Ale nestačilo to.

Naše vláda v tomto musí mít jasný a jednotný postoj - tvrdě hájící svobodu, tvrdě tlumící autoritářské záměry Bruselu. Aktuálně tak připravuji vydatné podklady pro koaliční a vládní jednání, aby Motoristé s koaličními partnery a premiérem tyto otázky jasně vyjednali. Pevně věřím tomu, že i pan premiér považuje každodenní hromadný dohled nad životy našich občanů jen tak z plezíru za naprosto nepřípustný!

Nejprve výjimka pro nezletilé. Poté výjimka pro sexuální trestné činy. Pak terorismus. Později nenávist nebo dezinformace. Nakonec jakákoli kategorie, kterou politická moc definuje jako veřejné riziko, zajistí každodenní ohrožení svobody a soukromé komunikace.