Před několika dny německá kancléřka Angela Merkelová po z jejího pohledu ne zcela vydařeném summitu G7 v italské Sicílii prohlásila, že se Evropané již nemohou spoléhat na své dřívější spojence. Zdůraznila, že Evropa musí jít svou vlastní cestou. V tom okamžiku přitom ještě ani nevěděla, že se Donald Trump rozhodne vystoupit z Pařížské dohody, která má omezit emise CO2 a navázat tak na Kjótský protokol.
„Jak tomu ovšem nasvědčuje nabitý kalendář kancléřky Merkelové, německá kancléřka by mohla mít i jiné možnosti,“ píše se v New York Times.
V pondělí a úterý Merkelová v Berlíně přivítala velkou indickou delegaci včetně předsedy vlády Narendra Modiho. Ve středu se poté německá kancléřka setkala s předsedou vlády Číny Li Kche-čchiangem.
Načasování těchto státních návštěv vyvolalo spekulace, že by Čína – zjevně ochotnější hovořit o boji s globálním oteplováním a podpoře volného obchodu – mohla v budoucnu nahradit Trumpem vedené Spojené státy, s nimiž evropští lídři nemohou nalézt společnou řeč.
„Trumpovo odklonění z tradiční americké role má velmi destabilizující efekt,“ píše profesor z technické univerzity v Dortmundu Henrik Müller pro Der Spiegel. Jedním z důsledků je to, že si globální ekonomická politika hledá novou cestu. Dvě v pořadí po USA největší ekonomiky, EU a Čína, si hledají nové partnery k řešení mezinárodních problémů.
„Čína vnímá Trumpovo neomalené chování vůči Evropě jako dar, kterého musí využít. Podle některých čínských analytiků by celá situace mohla napomoci Číně konečně uskutečnit svou dlouhodobou vizi o spojenectví mezi Evropou a Čínou v protiváze proti Spojeným státům,“ píše se v NYT.
Přitom ještě před prezidentskými volbami ve Spojených státech v loňském roce „existovala mezi Evropou a Čínou velká názorová propast, zejména v oblasti čínských investic ve strategických a vojenských firmách“, prozradil americkému deníku Björn Conrad z Berlinského think tanku Mercator Institute. „Nyní se situace mění.“
„Je jasné, že v situaci, kdy ztrácíte velmi důležitého partnera, se musíte porozhlédnout někde jinde,“ dodal německý specialista na Čínu.
Podle bývalého německého velvyslance v Číně a Japonsku Volkera Stanzela se Německo tímto ovšem rozhodně nesnaží získat větší globální vliv. Na druhou stranu uvedl, že „zlepšení vzájemných vztahů by jistě pomohlo německým ekonomickým zájmům v Číně“.
Čínská vláda, pečlivě analyzující vývoj ve Spojených státech, se v tomto roce prezentovala jako hlavní stoupenec globalizace a volného obchodu, čímž se vymezila proti Trumpově politice, která by se podle Trumpova plánu měla opírat o protekcionismus a bilaterální vztahy.
Bývalý německý velvyslanec v Číně Stanzel ovšem zároveň poznamenal, že zvyšující se intenzivita vzájemných jednání mezi Německem a Čínou nemusí ještě nutně znamenat nějaké sbližování.
„Naše vztahy jsou dlouhým a velmi frustrujícím procesem s ohledem na to, jak Čína implementuje své reformy. K tomu je potřeba hodně vzájemného kontaktu, což může vést člověka k názoru, že dochází k zlepšování vztahů,“ uvedl bývalý německý diplomat.
Co vy na to, pane Kalousku?
Sbližování Německa s Čínou by mohlo být velmi nepříjemným překvapením pro výraznou část české politické a intelektuální scény. Ta se vyznačuje velmi blízkým vztahem k Německu a současně hlubokým odporem k současnému vedení Číny. Tyto skupiny každý rok vášnivě oslavují Den Tibetu a při každé příležitosti nadšeně vítají tibetského dalajlámu, považovaného za hlavní symbol odporu proti čínské vládě. Když byl před rokem v Praze čínský prezident, vedli proti němu i proti čínské politice v Praze několik protestů.
Mezi nejaktivnější účastníky těchto protestů tradičně patří politici TOP 09 v čele se svým předsedou Miroslavem Kalouskem. Tato strana je přitom součástí Evropské lidové strany a její europoslanci sedí v EP v klubu s CDU kancléřky Merkelové.
Dalšími známými odpůrci čínské komunistické strany jsou politici kolem Strany zelených (nejen její současní oficiální představitelé, ale i ti, kteří se se stranou rozešli, například bývalý předseda Martin Bursík s chotí Kateřinou Jacques). Ti se rovněž s oblibou odkazují na německé tradice zelené politiky.
Rovněž někteří lidovci, třeba ministr kultury Daniel Herman, mají velmi úzké konexe na Německo. Herman přitom vloni na podzim jako první ministr v historii oficiálně na svém úřadě přijal dalajlámu.
Spolupráce Berlína s Pekingem proto může být pro skupiny, které se na odporu proti Čínské komunistické straně profilují, pořádným oříškem.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: fib
