Co na to Kalousek? A bojovníci za Tibet? Jdou zvěsti o převratné změně mezi Německem a Čínou

07.06.2017 10:12

Rozšiřující se propast mezi Německem a Spojenými státy by nemusela být nutně až tak velkým problémem. O pozornost se hlásí Čína.

Co na to Kalousek? A bojovníci za Tibet? Jdou zvěsti o převratné změně mezi Německem a Čínou
Foto: bundeskanzlerin.de
Popisek: Angela Merkelová, německá kancléřka
reklama

Před několika dny německá kancléřka Angela Merkelová po z jejího pohledu ne zcela vydařeném summitu G7 v italské Sicílii prohlásila, že se Evropané již nemohou spoléhat na své dřívější spojence. Zdůraznila, že Evropa musí jít svou vlastní cestou. V tom okamžiku přitom ještě ani nevěděla, že se Donald Trump rozhodne vystoupit z Pařížské dohody, která má omezit emise CO2 a navázat tak na Kjótský protokol. 

 

„Jak tomu ovšem nasvědčuje nabitý kalendář kancléřky Merkelové, německá kancléřka by mohla mít i jiné možnosti,“ píše se v New York Times

 

V pondělí a úterý Merkelová v Berlíně přivítala velkou indickou delegaci včetně předsedy vlády Narendra Modiho. Ve středu se poté německá kancléřka setkala s předsedou vlády Číny Li Kche-čchiangem. 

 

Načasování těchto státních návštěv vyvolalo spekulace, že by Čína – zjevně ochotnější hovořit o boji s globálním oteplováním a podpoře volného obchodu – mohla v budoucnu nahradit Trumpem vedené Spojené státy, s nimiž evropští lídři nemohou nalézt společnou řeč. 

 

„Trumpovo odklonění z tradiční americké role má velmi destabilizující efekt,“ píše profesor z technické univerzity v Dortmundu Henrik Müller pro Der Spiegel. Jedním z důsledků je to, že si globální ekonomická politika hledá novou cestu. Dvě v pořadí po USA největší ekonomiky, EU a Čína, si hledají nové partnery k řešení mezinárodních problémů. 

 

„Čína vnímá Trumpovo neomalené chování vůči Evropě jako dar, kterého musí využít. Podle některých čínských analytiků by celá situace mohla napomoci Číně konečně uskutečnit svou dlouhodobou vizi o spojenectví mezi Evropou a Čínou v protiváze proti Spojeným státům,“ píše se v NYT. 

 

Přitom ještě před prezidentskými volbami ve Spojených státech v loňském roce „existovala mezi Evropou a Čínou velká názorová propast, zejména v oblasti čínských investic ve strategických a vojenských firmách“, prozradil americkému deníku Björn Conrad z Berlinského think tanku Mercator Institute. „Nyní se situace mění.“

 

„Je jasné, že v situaci, kdy ztrácíte velmi důležitého partnera, se musíte porozhlédnout někde jinde,“ dodal německý specialista na Čínu. 

 

Podle bývalého německého velvyslance v Číně a Japonsku Volkera Stanzela se Německo tímto ovšem rozhodně nesnaží získat větší globální vliv. Na druhou stranu uvedl, že „zlepšení vzájemných vztahů by jistě pomohlo německým ekonomickým zájmům v Číně“. 

 

Čínská vláda, pečlivě analyzující vývoj ve Spojených státech, se v tomto roce prezentovala jako hlavní stoupenec globalizace a volného obchodu, čímž se vymezila proti Trumpově politice, která by se podle Trumpova plánu měla opírat o protekcionismus a bilaterální vztahy. 

 

Bývalý německý velvyslanec v Číně Stanzel ovšem zároveň poznamenal, že zvyšující se intenzivita vzájemných jednání mezi Německem a Čínou nemusí ještě nutně znamenat nějaké sbližování. 

 

„Naše vztahy jsou dlouhým a velmi frustrujícím procesem s ohledem na to, jak Čína implementuje své reformy. K tomu je potřeba hodně vzájemného kontaktu, což může vést člověka k názoru, že dochází k zlepšování vztahů,“ uvedl bývalý německý diplomat. 

 

Co vy na to, pane Kalousku?

 

Sbližování Německa s Čínou by mohlo být velmi nepříjemným překvapením pro výraznou část české politické a intelektuální scény. Ta se vyznačuje velmi blízkým vztahem k Německu a současně hlubokým odporem k současnému vedení Číny. Tyto skupiny každý rok vášnivě oslavují Den Tibetu a při každé příležitosti nadšeně vítají tibetského dalajlámu, považovaného za hlavní symbol odporu proti čínské vládě. Když byl před rokem v Praze čínský prezident, vedli proti němu i proti čínské politice v Praze několik protestů.

 

Mezi nejaktivnější účastníky těchto protestů tradičně patří politici TOP 09 v čele se svým předsedou Miroslavem Kalouskem. Tato strana je přitom součástí Evropské lidové strany a její europoslanci sedí v EP v klubu s CDU kancléřky Merkelové.

Dalšími známými odpůrci čínské komunistické strany jsou politici kolem Strany zelených (nejen její současní oficiální představitelé, ale i ti,  kteří se se stranou rozešli, například bývalý předseda Martin Bursík s chotí Kateřinou Jacques). Ti se rovněž s oblibou odkazují na německé tradice zelené politiky.

Rovněž někteří lidovci, třeba ministr kultury Daniel Herman, mají velmi úzké konexe na Německo. Herman přitom vloni na podzim jako první ministr v historii oficiálně na svém úřadě přijal dalajlámu. 

Spolupráce Berlína s Pekingem proto může být pro skupiny, které se na odporu proti Čínské komunistické straně profilují, pořádným oříškem.

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: fib

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Fridrichová „šlápla“ do mrtvých migrantů. „Já to nevěděla!“

20:29 Fridrichová „šlápla“ do mrtvých migrantů. „Já to nevěděla!“

Reportáž pořadu 168 hodin, během níž byl poslanec za hnutí ANO Martin Kolovratník konfrontován novin…