Pokusím se názory Viktora Orbána dát do kompaktní struktury, a použiji k tomu jeho projev, který pronesl na podzim roku 2023 (prosím, to datum si zapamatujte…) u příležitosti výročí založení konzervativního švýcarského týdeníku Weltwoche. Dlužno ještě podotknout, že celý neupravený přeložený projev vyšel v nakladatelství Lukáše Lhoťana, kterému za toto patří dík.

• Evropa ztratila schopnost sama sobě vládnout, Nedokáže definovat, jaké jsou její cíle a nedokáže rozpoznat prostředky, které musí použít k jejímu dosažení, Není schopna samostatného a suverénního jednání.
• Před druhou světovou válkou byla Evropa schopna řídit svůj osud, bohužel toho nedokázala využít. Evropské národy využívaly své síly ke vzájemnému boji, výsledkem čehož bylo, že se vlastně vytvářely občanské války uvnitř evropské, respektive křesťanské civilizace. V důsledku toho prohrály všechny evropské národy, bez ohledu na to, kdo na bojištích zvítězil a kdo prohrál. Výsledkem tohoto vnitroevropského boje bylo posílení mimoevropských mocností, a to USA a Sovětského svazu. (Vida, zde Orbán hovoří o Sovětském svazu jako o mimoevropské mocnosti. Zajímavé!)
• Po druhé světové válce se Evropa rozdělila pod sféru vlivu USA a pod sféru vlivu Sovětského svazu. Evropští intelektuálové (kteří opět selhali, dodávám…) stáli před výzvou vymezit Evropě nové místo, v němž byly obě poloviny Evropy obsazeny z obou stran. Jak uskutečnit, aby Evropa zůstala sama sebou? Západní Evropa dlouho těžila z americké nadvlády a západní evropští politici přišli na to, jak získat a zachovat demokracii a kapitalismu specificky evropskou tvář a kvalitu. Odpovědí na amerikanizaci byla křesťanská demokracie. Ta vnesla do čistě konkurenční demokracie a kapitalismu, které jsou postaveny na anglosaském smluvním principu, obecný koncept „společného dobra“. V době od 50. do 90. let si západoevropští politici velmi dobře uvědomovali rozdíl mezi Evropou a Američany a s vědomím tohoto rozdílu byli schopni formulovat a zastupovat evropské zájmy i v systému americké hegemonie.
• Sovětská hegemonie ve střední a východní Evropě zmizela. Dostáváme se však k otázce, co se posledních cca 30 let stalo s americkou hegemonií v západní Evropě. Naposledy křesťanská západní Evropa a křesťanské západní USA spolu spolupracovali v době Ronalda Reagana. Následně byly křesťanské politické síly v USA nahrazeny rozhodující autoritou a mocí progresivních liberálních sil. Americké pozice v Evropě jsou dnes v podstatě progresivní a liberální a převzaly směřování našeho kontinentu. (Dnešní evropská situace je výsledkem této americké dračí setby, takže Trumpovo „já nic – já muzikant, vyřeš si to, Evropo, sama“ jeví se mi býti značně pokrytecké. Budoucnost ukáže, zda je Trump opravdu frajer a státník s velkým „S“ a bude ochoten to přiznat. Jestli ano, tak je také dobré připomenout obecně známé lékařské úsloví, že „správná diagnóza je polovina úspěšné léčby“.)            
• Nejvýznačnějším projevem nynějšího vítězství liberálně-progresivistických demokraticko-amerických sil je, že Evropa přišla o své impozantní politiky, kteří by nám připomínali dřívější velikány. Po roce 1990 nastoupila dominantní progresivně-liberální americká hegemonie a Evropa přestala používat schopnosti potřebné k tomu, aby měla skvělé evropské vůdce. Osud Evropy se stal zcela připoutaným k osudům Ameriky.
• Silnou stránkou Američanů je schopnost prezentovat to, co je ve skutečnosti americkým zájmem jako univerzální hodnotu. To má závažné důsledky, protože pokud zahraniční politiku založíte na hodnotách a za ně schováte své zájmy, pak jste vymazali možnost smysluplného dialogu. Nemůžete se bránit proti tomu, o čem víte, že za tím ve skutečnosti stojí nevyřčené americké zájmy, protože pak byste argumentovali proti hodnotám, které v zásadě sdílíte. Tento model jednání ovládají i Evropané: když se mluví o evropských hodnotách obvykle za tím stojí zájmy některé z velkých evropských zemí. (Řekla bych, že naprostého mistrovství v tom dosáhli Němci, Francouzi dotahujou a Britové sami sebe zdržují steskem po Britském impériu. Bohužel nezdržují sami sebe dostatečně, takže triumvirát je nasnadě.)
• V obou případech, kdy jde „o hodnoty“ je důsledek stejný: nemůžeme vést smysluplnou diskusi o zásadních zahraničně-politických otázkách, protože nikdo není ochoten se zavázat k zastupování svých vlastních zájmů. Zájmy lze sladit, hodnoty nikoliv. Podstata sporů o hodnoty je zcela odlišná od sporů o zájmy.
• Této situaci v Bruselu naprosto nerozumějí, natož aby na vznesené otázky, které z výše uvedeného popisu situace plynou, měli odpovědi. Klasickým příkladem tohoto neporozumění je rusko-ukrajinská válka. (Říká Orbán na podzim roku  2023 – připomínám…)  Budeme muset však najít řešení tohoto téměř nemožného (neřešitelného) problému a budeme muset nést veškerou finanční zátěž spojenou s tímto urovnáním. Je potřeba ukázat důsledky toho, že se Evropa připoutala ke Spojeným státům, místo toho, aby zastupovala své vlastní zájmy.
• Základní problém Evropy, respektive Evropské unie, nyní spočívá v tom, že stále více rozhodnutí přijímají bruselské instituce místo Rady Evropy a vedoucích představitelů členských států. Instituce jsou vždy byrokratické, jsou zde od toho, aby zaváděly rozhodnutí politiků, ne od toho, aby rozhodovaly za politiky. O Evropské komisi přemýšlíme jako kdyby to byl vůdce Evropy, zatímco ve skutečnosti to je náš placený zaměstnanec, jehož úkolem je vykonávat to, o čem jsme my, politici, rozhodli. Byrokraté dokáží věci řídit jen za standardních, předem daných situací. V momentě, kdy nastanou potíže, je zapotřebí politického vůdce. Nejcharakterističtější vlastností politika je schopnost věci změnit.
• Důvodem, proč nemáme silné evropské vůdce, je, že byrokraté nejsou neutrální, jak by měli být, ale jsou oddanými stoupenci progresivního liberalismu, který vznikl za oceánem a ovládl celou Evropu. V Bruselu má samotný pojem „silný vůdce“ negativní konotaci. (Jeden z politických vtipů je, že kdyby volby mohly něco změnit, tak by byly už dávno zakázané. Nevšimli jsme si ani, že volby se v podstatě dostaly na úroveň zakázaného aktu. Cožpak bruselské byrokraty někdo volil? Nikoliv – a přesto mají politickou moc).
• Nyní se dostáváme k otázce, kudy z toho ven a jako příklad se dává Maďarsko. To rozbilo liberální hegemonii v roce 2010. Rozbití jednoho modelu však není dostatečné, protože není samo o sobě konstruktivní. Je potřeba mít konstruktivní program a ten se v Maďarsku přetvořil z liberálně-progresivistického modelu do maďarsko-evropského modelu. Je to jiný sociální, politický a ekonomický model než ten, na kterém je založen Brusel.
• První je, že Maďarsko nepřijímá koncept sociálního státu. V západní Evropě je sociální stát něčím, co znamená, že stát musí svým občanům zaručit určitou úroveň blahobytu. S tím Maďarsko nesouhlasí. V Maďarsku existuje stát pracovních příležitostí. (workfare state). V Maďarsku je daleko tvrdší sociální systém, protože prosperita (a to jak na státní, tak osobní úrovni) se dostaví pouze tehdy, pokud člověk pracuje. To je také důvod, proč v Maďarsku nejsou migranti. Mohli by totiž dostat pouze stejné dávky, jako Maďaři, tedy pouze za podmínky, že by pracovali. Celá maďarská ekonomika a sociální systém jsou založeny na práci.
• Druhým pilířem maďarského modelu je, že demografické problémy řeší pro-rodinnou politikou místo migrace. Tím Maďarsko zatím dosáhlo obratu v rodinné politice, avšak dosud nikoliv v demografickém obratu. Podporujeme také rodinné hodnoty, nikoliv gender. Je možné říci, že Maďarsko je „paleokonzervativní“, což kupříkladu znamená, že v Ústavě jsou zakotveny takové „banality“, jako že manželství je svazkem jednoho muže a jedné ženy a že muž je otec a žena je matka.
• Třetím pilířem maďarského modelu je daňová a všeobecně ekonomická politika. Platí rovná daň z příjmu – 15 %. Neexistuje dědická daň, daň z příjmu právnických osob je nejnižší v celé Evropě, nedosahuje ani 10 %. Důsledkem toho je nával přímých zahraničních investic. (Dodávám: neexistuje daň z nemovitostí, daň z převodu nemovitosti je 4%, stejně jako tomu bylo dříve i u nás.) Maďarsko také odmítá tvořit ekonomickou zeď mezi východem a západem. Má ekonomickou strategii spočívající v propojování technologií východu a západu.
• V politice Maďarsko reprezentuje suverenistickou pozici.
• Otázkou zůstává, co čeká Evropu a co bychom měli dělat my jako Evropané. Musíme být připraveni na to, že Spojené státy Evropu opustí, částečně nebo úplně. (připomínám – říká Orbán na podzim 2023, tedy před zvolením Trumpa prezidentem, za plného šílenství Bidenovy vlády.) Je proto potřeba rehabilitovat schopnosti politického vedení a zapomenout na postmoderní bláboly o vedení. Je nutno se vrátit ke klasické evropské politické a vůdcovské kultuře. (Sorryjako, Dugin by to neřekl jinak). Musíme vychovat novou generaci politiků, s jejichž pomocí Evropa znovu získá kontrolu nad svými hranicemi. Je potřeba podporovat křesťanskou kulturu a bylo by dobré, kdyby ji doprovázela evangelizace (!!!) Pokud znovu nezískáme víru v to, že následování cesty navržené Kristem je cestou ke svobodnějšímu, lidštějšímu a životaschopnějšímu světu a že právě zde nalezneme konečnou otázku lidského života a odpovědi na ni. Pokud tuto víru znovu nezískáme, bude velmi obtížné učinit Evropu znovu nezávislou a úspěšnou.

Zpracovala Klára A. Samková dle publikace „Jak vyvést Evropu z krize“ – proslov Viktora Orbána z podzimu 2023, který pronesl na oslavě výročí časopisu Weltwoche. Vydalo Nakladatelství Lukáš Lhoťan

Podtržený text podtrhla zpracovatelka, výroky psané kurzívou a v závorce jsou rovněž dodatky zpracovatelky. 

Psali jsme:

Šmírování občanů jako armádní cvičení? Veterán zpravodajec rozbil verzi od Řehky

Advokát od Pirátů zatnul sekyru do vzdělání Evy Decroix

Z vysokých míst. Diplomy Evy Decroix rozkryty

„Bylo to domluvené.“ Vážný otřes v bitcoinové kauze