Celosvětové pozornosti se těší pozoruhodný příběh, kdy americká armáda udělala laskavost americké policii, respektive americkému soudu, když z Venezuely vyzvedla podezřelého obžalovaného, kterým je venezuelský prezident, aby se tento i s manželkou mohl osobně zpovídat americké spravedlnosti. Motivy této akce, stejně jako její provedení, ovšem provázejí rozpaky.

Jestliže důvodem únosu prezidenta Madura je obvinění z drogového a teroristického spolčení za účelem pašování kokainu do USA, je divné, že si americký prezident ve svých komentářích plete v každé druhé větě kokain s ropou. Vyvolává to podezření, že ho kokain až tak netíží a ve skutečnosti ho štve venezuelský vývoz americké ropy, nacházející se nějakým nedopatřením ve Venezuele.

Brát Donalda Trumpa za slovo nemá cenu. Samotnému Donaldovi na vlastních slovech nezáleží. Je mu jedno, co tvrdil včera, neposlouchá se, co právě fabuluje a zjevně neřeší, co řekne zítra a co pozítří zpochybní či vymlčí. Není větší marnosti než chytat amerického prezidenta za slovo. Je to jako chytat vzduch. Důležité je analyzovat skutečnost, nikoli kecy: Slova se říkají, chléb se jí.