Tak například monitoring z 29. září, kdy na stránkách www.novarepublika.cz vyšel článek s titulkem Stav médií a kultury v současné české republice. Čtenář monitoringu se hned dozví, že zmíněný text pochází z „dezinformačního webu“, tudíž je jeho relevance nulová. Připomínám, že zmíněný server provozuje europoslanec Ivan David. Za pár posledních dnů Monitora do svého seznamu dezinformátorů (čti štvavých vysílaček) zařadila třeba servery czechfreepress.cz, infokuryr.cz, vlasteneckenoviny.cz, eurozpravy.cz, ceskoaktualne.cz, expres.cz, bezpolitickekorektnosti.cz či svobodny-svet.cz.
Nepochybuji o tom, že tento text se borcům z Monitory dostane do rukou (když už dělají ten monitoring), a tak bych se jich takto na dálku chtěl zeptat, podle jaké metodiky určují, který web je, či není cajk. Jen těžko mohou vycházet z údajných seznamů dezinformačních webů, které mělo či má vést Ministerstvo vnitra. To na začátku letošního roku potvrdilo, že „neposuzuje konkrétní weby, ale konkrétní informace“. „Žádné seznamy tedy ministerstvo nevytváří,“ uvedl Jiří Korbel z odboru tisku a PR resortu. Šéf Monitory Tomáš Berger říká, že jeho firma chce umožnit média nejen monitorovat, ale i měřit a analyzovat. Proto by asi nejen mě kritéria „měření a analyzování“ velmi zajímala. Monitoring se totiž dostává do rukou nejen členům Rady Českého rozhlasu, ale samozřejmě i jeho vedení a dalším zaměstnancům na rozhodovacích postech. Paradoxně tak Monitora ve své hujerské snaze „jít s dobou“ sama dezinformuje.
Když jsem se vedení rozhlasu ptal, zda si u Monitory označování závadnosti informačních nosičů objednal, dostalo se mi záporné odpovědi. Český rozhlas je ale údajně s firmou nespokojen a do konce roku by se mělo odehrát nové výběrové řízení. Dodávám, že společnost Monitora podporuje například Transparency International či pořad Reportéři ČT.
Anketa
Kdo je nejlepší moderátor?
34%
56%
hlasovalo: 14040 lidí
V druhém tématu se musím vrátit k dokonalé (takto má vypadat veřejnoprávní žurnalistika) práci spolupracovníka Českého rozhlasu Luboše Xavera Veselého. Jeho reportáž o jakémsi Ústavu nezávislé žurnalistiky, sídlícím kdesi za Prahou mezi kompostem a kedlubnami, byla skvělou reakcí na dnes již slavný kavčí nálet pořadu Newsroom ČT24. Nicméně chtěl bych tuto kauzu rozvést z trochu jiného úhlu pohledu, v podstatě podobného, jako bylo první téma. Z úst manažerů, šéfredaktorů či vedoucích vydání České televize dnes a denně slýcháme, že je to instituce objektivní, vyvážená, nestranná, transparentní a také sebevědomá. No, a právě to sebevědomí naší milé sedmimiliardové ČT rovněž chybí. V podstatě v jakékoli souvislosti se redaktoři opírají o pečlivě vybrané a prověřené „zdroje“, které legitimizují jejich názor na věc. Znáte to: „Ale Člověk v tísni tvrdí, že..., Transparency International se domnívá..., Ústav nezávislé žurnalistiky říká, že jste pochybil..., Server manipulátoři.cz dokázal, že je to lež...,“ a tak dále. Stávají se jakousi ideologickou berličkou a také ideologickým beranidlem.
„A cos čekal. Vždyť je to všechno stejná banda intelektuálních biorobotů, mají stejné přátele i nepřátele, jdou si na ruku i peníze jim tečou z podobných kapes,“ povídá mi trochu expresivně jeden z mých přátel. Je to jednoduché. Pan Xaver Veselý si pozval premiéra Babiše do studia, neptal se ho na politiku, nechtěl ho, minimálně mediálně, odstřelit. Jenže server hlidacipes.org (jeho majitelem je právě „Ústav nezávislé žurnalistiky“) Babiše odstřelit chce, a tak o údajném selhání Xavera napíše zprávu. Česká televize si toho náhodou všimne, a protože chce premiéra rovněž odstřelit, přijede za Xaverem. Redaktorka argumentuje názorem „Ústavu nezávislé žurnalistiky“ a dál už to znáte. O celé záležitosti informují další spřátelená média a roztáčí se kola dokonalé kruhové argumentace. Možná bych o tomto tématu ani nepsal, kdyby slečna či paní z Newsroomu ČT24 za Xaverem přijela a položila mu otázku, jestli si myslí, že nebyl porušen Kodex Českého rozhlasu či proč nebyl na Babiše tvrdší. Byly by to její, možná i sebevědomé otázky, nevycházely by z nějaké obskurní instituce. Mimochodem zmínila i Nadační fond nezávislé žurnalistiky, jehož názor je rovněž ideologicky konformní. Existuje i Asociace nezávislých médií, a tak si vezměte hypotetický příklad, že zkritizuje moderátora Václava Moravce za jeho servilitu třeba k Petrovi Fialovi. Už vidím, jak se ochránci „nezávislé žurnalistiky“ k Václavovi rozjedou a začnou ho grilovat. Těžko. Asociace nezávislých médií, kterou vede bývalý policejní prezident Stanislav Novotný, je totiž smrdutá instituce, organizuje též smrdutou Krameriovu cenu a udělování novinářských ocenění si přece rozhodně rozvracet nedáme.
Nízká míra sebevědomí se bohužel týká i Českého rozhlasu. Proč? Před nedávnem jsem se ředitele zpravodajství Jana Pokorného v reakci na jednu ze stížností písemně ptal, podle jakého klíče jsou do pořadu Přehled tisku vybírány příspěvky z jiných médií. Kromě samozřejmě správného kritéria společenského dopadu informace, její aktuálnosti a kvalitního novinářského zpracování, mě zaujala hlediska „důvěryhodnost a věrohodnost autora, média i vydavatele“ a také „možné vedlejší zájmy vydavatele, autora etc.“. Pak mi přijde vcelku překvapivé, že se v Přehledu tisku objevují informace z titulů vydavatelství Economia, patřícího známému to filantropovi Zdeňku Bakalovi, toho času na útěku. Jeho „důvěryhodnost a věrohodnost“ se bezpochyby dotýká nebes a vedlejší zájmy určitě také nemá, když už financuje ty politické strany. V odpovědi se také dovídám, a to souvisí se zmíněným sebevědomím, že do Přehledu tisku jsou zařazovány i zprávy ze zavedených zpravodajských serverů, které mají transparentní vlastnickou strukturu a dodržují alespoň základní novinářská pravidla. Cituji: „Jde víceméně o weby, které získaly vysoké hodnocení v ratingu Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.“ Takže Český rozhlas také nemá vlastní rozum, musí se opírat o „rating“ nějakého nadačního fondu. Mimochodem, když si ho najdete, tak ta nejlepší žurnalistika se překvapivě dělá v aktualne.cz, Deníku N nebo Deníku Referendum. No a ta nejhorší – opět překvapivě – třeba v Parlamentních listech. Pokud Parlamentní listy přinesou novou, zajímavou informaci v Přehledu tisku Českého rozhlasu se s pravděpodobností hraničící s jistotou neobjeví. Zavelel tak Nadační fond nezávislé žurnalistiky.
A na závěr i v této souvislosti trocha povzdechu. „V nedělní diskuzi u kulatého stolu stanice Český rozhlas Plus s moderátorem Ondřejem Konrádem diskutovali Jan Gruber z Deníku Referendum, Petr Honzejk z Hospodářských novin a redaktorka týdeníku Respekt Andrea Procházková. Hlavní téma: Babiš.“ Sakra, brutální názorová řežba!
Autorem textu je Tomáš Kňourek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: B. Richterová a T. A. Nový
