„Komunikace“ se za Fialovy vlády stala tak trochu magickým slovem. Příznivci vlády jí vysvětlovali její nepopularitu, že prý kabinet dělá správné a důležité věcí, ale nedokáže je komunikovat. Odpůrci vlády se zase pozastavovali nad výpisy z registru smluv, kolik tato „komunikace“ stát stojí.

Fialova vláda od svého počátku přicházela s nejrůznějšími „komunikačními strategiemi“, které měly občanům představit její plány.

Vše začal v prvním roce úřadování „deštník proti drahotě“, na jehož propagaci vynaložila vláda jen za nákup mediálního prostoru 25 milionů korun. Ve 177 miliardách, které vláda do plánu podpory v energetické krizi nalila, se tato částka nezdá tak vysokou. Kampaň k „deštníku“ ale v mnoha směrech nastolila standardy.

Reklamu vláda nechala vylepit na billboardy i do hromadné dopravy, blikala na čtenáře z internetových serverů i televizních obrazovek, hesla jako „Ochraňte svůj domov příspěvkem na bydlení“ zněla i z rádií.