Cestovatel se rozepsal, že již mnohokrát měl slyšet zvolání: „Jestli se bojíte, tak si noste roušku!“ „Vždy když takové prohlášení slyším, pousměji se a vzpomenu si na zhoupnutí a zvuk praskajícího dřeva pod trabantem na rozviklaném mostě uprostřed amazonského pralesa. Na zoufalé tahání za ruční brzdu jako poslední naději v nekonečných sjezdech v Andách a Himálaji. Na pick-up místní domobrany plný ozbrojených chlápků podivného vzezření, když nám přišli v noční Tanzánii vysvětlit, že tohle pole se k našemu přenocování nehodí,“ popsal.

A pokračoval ve vzpomínání ze svých cest: „Vzpomenu si na to, co všechno jsme jedli a co všechno jsme pili. Mizerně připravené, lisované, naložené, pečené i smažené pochutiny koupené z chýší a boudiček podél silnic, alkohol pálený v kusu bambusu i vodu ‚vyčištěnou‘ magickou bylinou. Jeden recept na zdravotní problémy vedle druhého.“ Prý se tak „musí smát“ představě, že v hrůze z covidu-19 nosí roušku.

„Už půl roku víme, že ta nemoc není pro zdravé lidi v produktivním věku nijak zásadně nebezpečná, že sice můžete mít smůlu a mít těžký průběh, ale většina případů je o dost snesitelnější než ležet na kapačkách v Indonésii či snášet malárii v Africe,“ píše s tím, že se prý zdravý člověk nemusí koronaviru bát, „a právě proto by se měl starat o ty, kteří se ho bát musejí“.