Bývalý ministr kultury Daniel Herman v úvodu popsal, že pochází z rodiny, kterou zasáhl jak nacismus, tak komunismus. „Když mi bylo osmnáct, byl na mě zaveden policejní svazek a absolvoval jsem různé výslechy, které se týkaly mých tzv. sionistických, revanšistických kontaktů, což většinou všechno byli mí příbuzní. Vyrovnávání se s minulostí je tématem, ve kterém jsem vyrůstal a které jsem tak nějak nasával s mateřským mlékem. Co jsem pochopil a jak jsem se snažil a snažím předávat do působení, ve kterém se pohybuji, je, že není možné nálepkovat člověka podle toho, jestli se narodí do takové nebo onaké rodiny, jestli je Čech, Žid, Rom, Vietnamec, Němec, Američan, Číňan, že teprve strom vydává to ovoce, tedy ten život člověka.“ Upozornil, že k tomu, abychom se mohli s minulostí vyrovnávat, musíme ji znát. Jeho přednáška a následná beseda probíhala v ostravském Knihcentru při příležitosti VIII. ročníku festivalu židovsko-křesťanské kultury a dialogu s názvem Templfest.
„Protože jsme tady na půdě židovsko-křesťanské, to samo ukazuje, že naše kořeny jsou velmi hluboké. Jsou to kořeny naší civilizace, které sahají do dávnověku,“ poznamenal Herman s tím, že křesťanství by bez židovství vůbec nevzniklo a bylo by nepochopitelným. Zmínil, že se hovoří o Izraeli jako o zemi velmi rozvinuté, ale také jako o zemi, kde probíhají různé nepokoje. Připomenul rakety, které dopadly do blízkosti Tel-Avivu. A vracel se do historie. Popsal pak, že Izrael byl součástí Římské říše, že Židé odmítali kult pohanských bohů či zbožštění císařů. Připomínal války, povstání a snahu Římanů vymazat Izrael z mapy světa. Víra ale dokázala obstát a v 19. století se objevuje myšlenka návratu do Svaté země. Zmínil pád Osmanské říše a návrat Židů. Popisoval nacismus a upozornil na 14. květen 1948, kdy vznikl nový stát Izrael. Československo bylo první zemí, která tomu státu poskytla vojenskou pomoc.
„Můžeme k tomu mít různé postoje, můžeme si říkat, že to byla kulturní síla, náhoda, politická obratnost. Každopádně, když se podíváme do starých knih, knih prorockých... a myslím, že na této půdě si to mohu dovolit říct… tak také si můžeme říci, že Hospodin věčně pamatuje na svoji smlouvu.“ Připomněl zároveň oběti, ale i ohromnou sílu. „Můžeme se ptát, co je tou silou? ... A z tohoto velkého duchovního poselství židovství se před dvěma tisíci léty narodilo další duchovní poselství, které se rovněž dokázalo po celém světě obdivuhodným způsobem rozšířit, a to je právě křesťanství.“ Připomenul, jak Římská říše pronásledovala křesťany atd. Pak se věnoval „srůstání Evropy“ a období Svaté říše římské. Hovořil pak o vlivu křesťanství na vývoj a tvář Evropy.
Pokud Evropa nebude spolupracovat, alternativou jsou jen války
Postupně se dostal až k období po druhé světové válce. „Právě po tomto rozvratu se objevují politici, kteří si uvědomují, že Evropa musí spolupracovat,“ poznamenal s odkazem na myšlenku Unie uhlí a oceli, ze které pak vzniká EHS a EU. „Opět je tu po druhé světové válce návrat k prapůvodní myšlence evropské sounáležitosti, která se váže přes Svatou říši římskou až ke kořenům evropské identity, v rámci Říše západořímské a říše Římské. Evropa patří k sobě. Pokud nebude k sobě hledat cestu a nebude schopná spolupracovat, je tu alternativa jedině ta, kterou bohužel Evropa prošla – konfliktů, válek a nenávisti. To je cesta, která vede do pekel.“
Zmínil, že se hodně diskutuje o tom, zda jsme součástí Východu, nebo Západu. „Na to je velmi jednoduchá odpověď. Když se podíváme všude kolem, jakým písmem píšeme? Píšeme latinkou. Hranice mezi Východem a Západem je tam, kde se píše latinkou, a kde se píše azbukou. To je hranice latinské a byzantské evangelizace před dávnými staletími. To jsou věci, které vytvářejí kulturní a duchovní identitu naší země.“
Po druhé světové válce z politiky států tváří v tvář Hitlerovi mnoho lidí upřímně věřilo, že alternativa, kterou nabízejí komunisté je zajímavá, a že svět bude spravedlivější. Pak se ale ukázalo, že to byl omyl. Zmínil pracovní tábory. A přidal počty lidí, kteří trpěli v pracovních táborech, počty zabitých nebo těch, kteří museli odejít do exilu.
Bývalý ministr kultury Daniel Herman v Ostravě. Foto: Daniela Černá
V souvislosti s rokem 1989 připomenul Anežku Přemyslovnu, která se rozhodla, že svůj život zasvětí Bohu, a středověkou legendu o tom, že až bude Anežka Přemyslovna svatořečena, vrátí se do české země dobré časy. „V dějinách první slovanský, polský papež 12. listopadu 1989 zapsal českou princeznu Anežku Přemyslovnu do seznamu svatých. Pět dní na to 17. listopadu 1989 padá komunistický režim v Československu. Můžeme se opět ptát, je to náhoda, nebo ne? Každý si k tomu může najít postoj, jaký chce. Podobně jako k tomu, že po dvou tisících létech vymazání z mapy je tu stát Izrael,“ uvedl Herman.
Herman: Zapomněli jsme na morální a duchovní obnovu
Zmínil, že jsme součástí nejbohatšího klubu světa – Evropské unie, můžeme volně cestovat, máme zboží, které tu nikdy nebylo. „Bohužel zapomněli jsme na morální a duchovní obnovu. K moci se dostali mnozí lidé, pro které morálka nic neznamená, kteří nemají problém kradením na úkor druhých se dostávat k vlivu a snažit se obohacovat pro sebe a své blízké na úkor dobra celku.“ Zmínil, že vše je ale v našich rukou. „Tak, jak zpívá Marta Kubišová, že ‚vláda věcí tvých k tobě se, lide, navrátí‘. Je jen v našich rukou, komu dáme důvěru a komu svěříme budoucnost naší země,“ podotkl. Připomenul biblické desatero a apeloval na to, abychom svěřili vládu těm, kdo tyto principy dodržují.
Psali jsme:
V souvislosti s výkladem dějin, zazněl pak dotaz z publika při diskusi: „Kdy se konečně v našich školách začnou učit dějiny z pohledu evropského, jak jste to teď předvedl? Je to po dlouhé době, kdy jsem slyšel člověka, který naši zemi dal do kontextu Evropy a světového dění.“ Herman zmínil, že je to velmi důležitá věc. „Brzká změna nebude. Nikdy jsem na Ministerstvu školství nepůsobil, osnovy znám zprostředkovaně,“ uvedl. „Byl bych nerad, aby to bylo chápáno jako stranicko-politická agitka. Tak to nemyslím, ale čtyři roky jsem vedl Ministerstvo kultury. Mám s tím zkušenosti. Kdo je v čele resortu, má možnost ovlivňovat. Pokud tam bude člověk, kterému je to jasné, srozumitelné, je velká pravděpodobnost, že se osnovy nějakým způsobem zreformují, že se nebude věnovat tolik času pravěku, starověku, ale že se budou věci dávat do kontextu, aby to mladí žáci pochopili a nejen memorovali letopočty. Souhlasím s vámi. A to je závislé na volbách,“ uvedl Herman. Zmínil, že osnovy nejsou dobře poskládané a často se ani nevykládá druhá polovina 20. století. „Slyšel jsem opakovaně, že si s tím učitelé nevědí rady,“ upozornil.
Daniel Herman na besedě v Knihcentru. Foto: Daniela Černá
Herman jde do evropských voleb
V reakci na dotaz z publika, hovořil Herman i o své kandidatuře do Evropského parlamentu. „Je třeba, abychom byli u jednacího stolu, kde se jedná o zásadních věcech i naší země, silně zastoupeni. Abychom se uměli dohovořit, abychom dokázali formulovat jasně své priority. Jedna priorita je bezpečnost, o tom není sporu, to je základní věc. Tu v současném propojeném světě nemůže dělat jeden stát bez těch druhých. Je třeba zabezpečit vnější hranice EU proto, aby uvnitř mohl zůstat volný pohyb osob, zboží,“ uvedl. A pokračoval s tím, že není možné, aby někdo z centra určoval zemím všechny jednotlivosti. „Je potřeba, aby se respektovala jednota v mnohosti, tak, jak to nakonec v evropské minulosti vždycky bylo,“ dodal a zmínil, že má velké zkušenosti s kulturní diplomacií. Sám je schopen vést jednání v pěti jazycích a není odkázán na tlumočníky.
Odmítl jste politický kšeft! Děkujeme
Pak zaznělo i poděkování za jednání Hermana před dvěma lety. „Chci vám poděkovat, za váš postoj asi před dvěma lety v souvislosti s vašim strýcem, kdy jste odmítl politický kšeft.“ A následoval potlesk. „Děkuji, vážím si toho. Stručně to okomentuji. To souvisí s tou knížkou,“ a ukázal knihu Hanin kufřík. „Ten Jiří Brady... To byl bratr této Haničky, který přežil Osvětim,“ uvedl a vysvětlil, jak kniha vznikla. Popisoval i osobnost Jiřího Bradyho a to, jak šířil myšlenky porozumění. „Řada zemí mu udělila státní vyznamenání. Starosta jeho rodného města, Nového Města na Moravě se obrátil na Poslaneckou sněmovnu s návrhem, že by Poslanecká sněmovna měla Jiřího Bradyho navrhnout prezidentu republiky v jeho staré vlasti, aby dostal státní vyznamenání také. A to se stalo, Poslanecká sněmovna ho navrhla a bylo to v době, kdy měl přicestovat do České republiky tibetský dalajlama,“ popisoval Herman.
Situaci pak podrobně připomenul: „Protože do kompetence ministra kultury České republiky spadají také kontakty s církvemi a náboženskými společnostmi, tak se organizátoři jeho návštěvy kolem konference Forum 2000 na mě obrátili, abych dalajlámu přijal, čehož jsem si velmi vážil. Je to nositel Nobelovy ceny míru, člověk, který šíří myšlenky tolerance, pokoje mezi lidmi, je to opravdová osobnost, ovšem je nenáviděný současným čínským komunistickým režimem, který ho pronásleduje, žije v exilu v Indii. Pro čínský režim je to člověk naprosto nepřijatelný. Víme, že s tímto režimem a s jeho představiteli se docela přátelí pan prezident. No tak pan prezident na mě začal naléhat, abych se s dalajlamou nesetkal.“ A přidal konkrétní popis situace: „Řekl mi dokonce před svědky, bylo to na slovenském velvyslanectví, protože věděl o tom příbuzenském vztahu... Ale to nebyla moje záležitost, ale jak říkám starosty Nového Města na Moravě a Poslanecké sněmovny... k Jiřímu Bradymu, tak mi řekl: Já jsem to vyznamenání pro vašeho strýce schválil, ale jestli se setkáte s dalajlámou, tak to zruším. Tak to bylo. I když to oni popírají, nemluví pravdu. Tak to bylo. Neodvážil bych se říkat něco, co pravda nebyla. Samozřejmě, když mi to pan prezident řekl, strýci jsem telefonoval, a on říkal: musíš se setkat s dalajlámou, kdybych byl v Praze, setkám se velmi rád po tvém boku,“ dodal. „Takové kupčení je nepřijatelné.“ A opět sklidil Herman potlesk.
Padla i otázka, na případnou koalici s hnutím ANO. Herman připomenul minulou vládu. „Myslím si, že koaliční vláda, která skončila v prosinci 2017, byla úspěšná, vydržela jako třetí vláda v dějinách České republiky celé volební období,“ uvedl s tím, že spolupráce nebyla špatná, ale byla jiná situace. „Pro nás, jako křesťanskou demokracii, není akceptovatelné opírat se o hlasy komunistické strany. To prostě není možné. Komunistická strana nese zodpovědnost za to, co se po válce stalo, za tisíce umučených popravených lidí, vyhnaných a nespravedlivě souzených… Jestliže tito lidé mluví do naší zahraniční politiky, zpochybňují naše zahraniční vazby, chtějí nás vyvázat z bezpečnostních a ekonomických struktur, žádají znovu opakování nespravedlivých právních a ekonomických věcí, zdanění nespravedlivě odebraného církevního majetku, tak není možné v takové vládě být. Ano, já jsem takovou nabídku dostal, poděkoval jsem, že si vážím tohoto pozvání, ale že je to pro mě morálně nepřijatelné,“ uzavřel Herman.
Beseda v ostravském Knihcentru. Foto: Daniela Černá
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
