„Cítíte se být vinen?“ „Ne.“ To jsou první slova celého rozhovoru. „Z mých zkušeností vyplývá, že tady je spousta lidí odsouzeno naprosto, nejenom bez důkazů, ale v podstatě nevínných lidí,“ říká Rath. Podle jeho informací v podstatě šlo o spiknutí vůči jeho osobě. „A proč by to tak dělali?“ „Protože se jim to hodilo,“ odpovídá Rath. Na jeho kauze dle něj všichni zúčastnění vydělali, především kariérně.
„Konečně i Marie Benešová mě tehdy osobně varovala, že se chystá, případně probíhá, nějaká provokační akce, jak kriminalizovat někoho z hejtmanů,“ říká přesvědčeně Rath. Z jeho informací vyplývá, že měl vlastně smůlu, jelikož zastával funkci. Za dva hlavní „hybatele“ celého svého procesu pak považuje bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila a bývalého ministra vnitra Jana Kubiceho. Společně s nimi na tom vydělala i tehdejší poradkyně pana Pospíšila a dnešní vrchní státní zástupkyně, Lenka Bradáčová.
Cílem Rathova procesu nebyl Rath sám, jen potřeba vytvořit určitý precedens a zkusit jestli to půjde. Zároveň na tom i něco získat. „Probíhá tady regulérní boj o moc, kdy vlastně slabí volení politici de facto předali významnou část moci nikým nevoleným strukturám z represivních složek,“ tvrdí Rath a vysvětluje, že jeho soudní proces vlastně napomohl „puči“, kterým bylo svržení vlády Petra Nečase.
V jeho procesu vlastně nešlo přímo o něj. „Tady se nehraje o nějakého Davida Ratha a jeho osm let tam nebo onde, já si myslím, že tady se hraje o víc, tady se skutečně hraje o to, zda budeme demokratickou zemí, nebo takovou zvláštní formou, on to řekl i tehdy Petr Nečas s jistou nadsázkou, ‚prokurátorská republika‘, ale ono ve skutečnosti jde o to, jestli tady budou vládnout zvolení politici nebo nikým nevolené represivní složky. Já jsem přesvědčen, že zažíváme novou normalizaci.“
Se svým pobytem ve vězení je však smířený, bojuje totiž proti přesile. „Nic jiného mi nezbývá,“ říká Rath a dodává, že i přesto je v něm určitá bojovnost, protože přece nebude „ovce“.
Vysvětluje také, že opravdu nevěděl, že v té krabici od vína, byly peníze. V tom jej podporují i policejní pokusy. Mluví i o financování politických kampaní, kdy se lidem doma povalují miliony peněz v hotovosti, které se „vůbec do účetnictví nedostanou“. „Já neříkám, jestli je to dobrá nebo špatná zpráva, ale co já vím, tak takhle to v té politice fungovalo od začátku.“ A transparentní účty sice každá strana má, ale nic to neznamená. „Prostě jste požádán, jestli byste mohl sehnat nějaké prostředky, a nikdo už neřeší detaily,“ říká Rath; a na Veselovského připomínku, že to detaily nejsou, odpovídá, že pro politiky ano.
Možná to bylo protizákonné, na druhou stranu to ale bylo „běžné, takže se nad tím nikdo nepozastavoval.“
Svůj proces Rath neprotahoval úmyslně. „Chřipka je chřipka, úraz je úraz,“ tvrdí Rath, průtahy s obhájci však nepřišly z jeho strany. Soudce Pacovský mu údajně „házel klacky pod nohy.“ „V neposlední řadě se objevil jeho strýc, který mi nabídl svoje služby,“ tvrdí Rath a dodává, že nabídku však vzápětí stáhl. „Ten strýc způsobil to, že já jsem přišel o své dosavadní advokáty, takže jsem nakonec měl advokáta ex offo, tedy určeného soudem; a advokát určený soudem dostal na obhajobu málo času, což řekl ten určený advokát,“ vysvětluje Rath, že i v tomto je nevinně a prý na to má svědky i důkazy.
Rozhodně však neplánuje utéct. Ani po rozsudku. A do vězení nastoupí. „Kam bych utíkal? A proč bych utíkal? Víte co, tohle je moje země, stejně jako země pánů Jirátů, paní Bradáčových a dalších, proč jim nechávat tu zemi úplně v plen. Já jsem vlastenec a nemyslím si, že by bylo dobře z boje utíkat.“ Bude se však soudit dokud to bude možné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
