Svátek matek v poslanecké kanceláři

Do své poslanecké kanceláře v Olomouci jsem tentokrát vzala prvně, a určitě ne naposledy, maminku. Byl totiž svátek matek. A jestli něco moje maminka ocení, tak návrat z Prahy domů. Pojaly jsme to nostalgicky: jely jsme navštívit babičku, prošly jsme se procházkou do Nemilan, kam jsme obě chodily na základní školu, a abych mamince trochu ten svátek matek zpříjemnila, vzala jsem ji do kina na ryze dámský film (Ďábel nosí Pradu, přiznávám vám bez mučení, že moje „guilty pleasure” jsou právě filmy a seriály o módě) a pak jsme šly nakupovat. Já si koupila společenské šaty, mamině jsem koupila letní šaty, stavily jsme se na zmrzlinu a užily si to jaksepatří.

No a pak jsme se jaly, aby té radosti nebylo příliš, uklízet poslaneckou kancelář, protože už tam jezdím natolik často a natolik dlouho, aby si to zasloužilo vylepšit květinkami, zútulnit svíčkami apod. A jestli tohle někdo umí, tak moje máti. Doma u nás bylo vždycky hezky, příjemně a útulno. Ta se do toho vrhla samozřejmě s větší vervou, než bych potřebovala, a úklidem jsme tam strávily zbytečně příliš víkendu. Mám však před sebou již brzy vidinu zasloužené dovolené, ač jen na čtyři dny, a to mě naplňuje optimismem a jsem tak ochotna obětovat poslanectví taktéž pár víkendů. (Tedy ne, že by zastupitelskému mandátu někdy končila pracovní doba, noci ve sněmovně tomu napovídají, ale právě proto myslím, že si občasný víkend zasloužíme i my, pracovníci lidu.)

Poslankyně vysvětluje, jak to ve sněmovně chodí

To je přesně věc, která málokoho napadá. Vzhledem k dotazům, které mi zde na Parlamentních listech často kladete, považuji za důležité začít prostřednictvím deníku občasně vysvětlovat fungování poslance, třeba i výplat, odměn, benefitů…

Nedávno jste se mě například ptali na platy asistentů, které jsme nedávno navýšili na 60 000 Kč. Někteří to neviděli rádi. A upřímně? Já se jim nedivím. V dnešní době, kdy téměř každý žije „z ruky do huby”, není schopný našetřit ani korunu, a vidina bohaté budoucnosti je nulová, v době, kdy musíme vyhazovat mnohem víc za Zelenou dohodu, za obranu, investovat do jádra, v době, kdy jsou ceny benzínu kvůli blízkovýchodnímu konfliktu tak vysoké, že si jen málokdo může dovolit jezdit autem jako dřív… V takovéto době se nedivím, že každá koruna navýšená pro zastupitele nebo jeho kancelář se může stát trnem v oku pro libovolného voliče, možná i pro masy lidí. Ale právě proto bych zde ráda pár věcí vysvětlila a uvedla na pravou míru.

Kolik stojí poslanecká kancelář a jak ji efektivně využít

Ano, je pravdou, že na každou poslaneckou kancelář přispívá Sněmovna měsíčním nájmem (ten se liší dle regionu). Přispívá dle mého logicky. Je zodpovědností každého poslance nezapomenout na kraj, za který byl zvolen. Vy, kdož můj zdejší deník čtete, víte, že já osobně absolvuji mnoho schůzek v olomoucké kanceláři, a to, co tam řeším s tamními, pak přenáším do Poslanecké sněmovny a snažím se co nejrychleji a nejefektivněji řešit.

Považuji tuto krajskou „pobočku“ každého poslance za velmi důležitou. Jestli mi něco vadí, pak je to pragocentrismus. A jako děvče, které žilo jak na Olomoucku, tak v Praze, dokáži snadno rozeznat, jak umí být regiony často zanedbané. Vládou, jednotlivými resorty, dotacemi… Ale řekněme si upřímně: jak moc každý poslanec svou krajskou poslaneckou kancelář využívá? Jak často v ní je? Jak často v ní má schůzky? Přenáší věci ze schůzek pak do Sněmovny a řeší je? To, ať si každý sáhne do svého svědomí sám. A možná, že mě někteří kolegové nebudou mít rádi, když vás zde vyzvu: buďte toho součástí a pojďte do toho jejich svědomí sáhnout s vervou taky.

Jakožto volička, jakožto občanka dědiny u Olomouce, jsem vůbec neměla to tušení, že mám možnost objednat se k nějakému poslanci do regionální kanceláře a popovídat si s ním (nebo jeho zástupci) o jeho problémech. Udělejte to. Buďte aktivní. Ptejte se těch ve vašem kraji, co pro vás mohou udělat. Víte, jak je to s politiky… Když vidí, že by mohli získat na něčem politické body, to znamená “příslib volby v dalším období”, mohou se rozkrájet. Konejte tak, aby se pro vás rozkrájeli. Všichni moc dobře vědí, že když nebudou makat pro kraj, je jim práce ve sněmovně “prd platná”. A tak pomůžete efektivně využít tu už tak sněmovnou placenou kancelář.

Fotogalerie: - Jednání vlády

Určitě si teď říkáte, jaké to máme skvělé podmínky. Můžeme využívat kanceláře v našem kraji, sněmovna nám to proplatí. No jo, nestěžuju si, jsem za to opravdu vděčná a jsem ráda, že je zrovna krajská činnost nutnou součástí. Ale co vše sněmovna proplatí? Každý ví, jak jsou nájmy v centrech větších měst dnes drahé. Obzvlášť u kancelářských objektů. Nemluvě o energiích, za které tam platíte mnohem víc než doma. Každý poslanec by měl mít kancelář v jednom z hlavních měst svého regionu, ideálně na dobře dostupném místě pro všechny, což znamená u tramvaje nebo jiné MHD, tedy poblíž centra. Tam jsou nájmy někdy tak vysoké, že se prostě ani do sněmovního rozpočtu nedá vejít (mluvím z vlastní zkušenosti). Kancelář tak musí doplácet pak sám poslanec nebo jeho poslanecký klub. Sněmovna vám sice proplatí nábytek, ale postupně. Musíte si ho tedy buď pronajmout a každý měsíc platit za pronájem, anebo koupit, a pak sněmovně fakturovat pronájem ala splátky. Takže musíme v prvopočátku zainvestovat ze svého a doufat, že nikdo neshodí vládu, a za ty čtyři roky se nám to vrátí. Pokud nejste úplně bohatý, jako například já, musíte si půjčit od kamaráda, který alespoň základní nábytek, jako stoly a židle, nakoupí, a pak mu to splácíte. Do kanceláře tak kupuji věci postupně, až na ně jsou peníze, a proto jsem se první měsíce omlouvala hostům, že jim sice nabídnu kávu, ale instantní, v době, kdy jsem koupila kávovar, tak že bude bez mléka, protože na ledničku už nevyzbylo.

A to nemluvím o provozu kanceláře. Pravidelný úklid (jak už jste pochopili, já ho provádím s maminkou), pravidelný odvoz odpadů, energie, vybavení typu kávovar nebo drobné pohoštění, protože hosty, co tam chodí, prostě musíte alespoň napojit, a tak dále, a tak dále. Zdá se to jako sen, jsou to ale starosti, které stojí nejenom čas a peníze, ale taky spoustu zařizování na dálku, které vám většinou obstarává právě váš sněmovní asistent.

Navýšené platy pro asistenty poslanců

A tím se dostáváme k těm asistentským smlouvám. Každý poslanec má budget na asistenty 60 000 Kč (nyní nově, do nedávna to bylo 55 500 Kč). Je to ovšem „hrubého” a je to na IČ. Většina poslanců má dva asistenty. Jednoho totiž potřebujete do Sněmovny, druhého právě do kraje. A teď si to představte. Částku rozdělte dvěma. Jste asistent poslance, a řekněme si na rovinu, že té práce není málo. Berete 30 000 Kč hrubého na IČ, musíte si tedy platit sociální a zdravotní pojištění, platit daně. Minimální částka, pokud fungujete paušálně, kterou odevzdáte státu, je 10 000 Kč, tedy Vám zbyde 20 tisíc. Ale teď pozor! Jako asistent poslance nemáte ve Sněmovně žádný benefit! (Pokud tedy nepovažujete za benefit možnost poslouchat Hřiba a Richterovou u pultíku naživo od rána do večera.) Nemáte auto, nemáte parkování, nemáte proplacený benzín, ani MHD. Nemáte žádné stravenky, ani multisportku, ani levnější jídlo, ani nic… Prostě si všechno musíte platit sami, pokud vám to nezaplatí poslanec. Je nepsaným pravidlem, že to samozřejmě poslanec zaplatí. Nakoupí kancelářské potřeby, elektroniku, pravidelně nakupuje vše potřebné, včetně papíru do tiskárny (ano, ani ten neproplatí Sněmovna). Ale to bychom se plynule mohli dostat k výplatě poslanců, ale to si nechme na jindy, protože si nemyslím, že tento deník by neměl být pouze o vysvětlování platů a nákladů, přesto i takové informace považuji za zajímavé a zásadní.

MUDr. Zdeněk Hřib

• Piráti
• poslanec

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Částečně tak odpovídám na vaše dotazy a hlavně chci ukázat, že kolikrát jsou ty představy trochu jiné než jak je to ve skutečnosti. Jestli existují lidé, kteří si šli do politiky vydělat (a že bohužel určitě existují), pak to museli dělat jiným způsobem než klasickou výplatou za jejich práci.

Šárka na Pražském jaru

A možná bych zde využila pár řádků jako poděkování mojí asistentce Šárce. Je to moje pravá ruka, bez které si sněmovní práci ani nedovedu představit. Mám asistentku sice jednu, ale musí vydat za dvě. Musí obstarávat jak sněmovnu, tak krajskou kancelář. Přejíždí sem a tam a zvládá to velmi dobře a s úsměvem na rtech. Pokud ji můžu občasně benefitem vyvést alespoň někam do společnosti, udělám to velmi ráda, protože nejen, že si to zaslouží, ale taky vím, že mám vedle sebe oporu, na kterou se můžu spolehnout.

Ve středu jsme společně vyšly na zahajovací koncert Pražského jara. Bylo to krásné. Má vlast. Cyklus symfonických básní od Bedřicha Smetany oslavující národní historii, přírodu, bohatství je pro každého patriota vrcholný zážitek. Pro mě částečně určitě symbol národní identity. A třeba není náhodou, že moje asistentka se jmenuje Šárka, stejně, jako třetí symfonická báseň z cyklu.

Je současný prezident vlastenec?

A když jsme u toho vlastenectví, docela by mě zajímalo, co říkáte vy, čtenáři Parlamentních listů, na „vlastenectví” našeho současného pana prezidenta. Ten, kdo chce za každou cenu co nejrychleji zavést euro a nebál se to prodat v novoročním projevu, ten, který se nebojí říkat, že jediným řešením pro suverénní stát je federace s dalšími evropskými státy, které jsou pomalu, ale jistě libanonizovány a ztrácejí vlastní identitu. Ten, který podepsal záštitu festivalu Meeting Brno, který hostí setkání sudetských Němců v Brně… dáte mi vědět do komentářů, prosím?

(Mimochodem, k těm sudeťákům mě tak každý den napadá: představte si, kdyby to landsmanšaft chtěl zkusit v Polsku. Ti by je nejspíš vynesli v zubech. Nebere si zrovna náš pan prezident Polsko do pusy často jako zemi, ze které bychom si měli brát příklad?)

Výborový a poslanecký týden zároveň

Minulý týden jsem měla zase tolik výborů, a do toho sněmovnu, že jsem musela přebíhat kolikrát mezi třemi akcemi zároveň. Za zmínku z toho snad stojí minimálně:

• Mediální výbor, na kterém jsme zrušili všechna nesmyslná usnesení z výboru minulého, o kterých jsem vám psala právě v minulém díle deníku.
• Veřejné slyšení kandidátů do Rady ČRo, v němž postoupili dál tři kandidáti, a to: Petr Žantovský, Tomáš Kňourek a Miroslav Dittrich. Budu upřímná, když řeknu, že i čtvrtá kandidátka, která byla k dispozici, konkrétně bývalá poslankyně Nina Nováková, byla skvělou adeptkou, a je mi líto, že nebude bojovat o post dál. Ráda bych ji v budoucnu viděla v nějaké významnější funkci. Nyní se uvidí, který ze třech postoupivších projde přes sněmovnu.
• S petičním výborem jsme byli na výjezdním zasedání v Úřadu ochrany osobních údajů. Rozhodně to je úřad, s nímž hodlám spolupracovat úžeji, protože mě poněkud děsí snahy poslední doby všechny průšvihy jednotlivců řešit větší kontrolou všech občanů. Zbytečně Orwella, málo rozumu.
• V bezpečnostním výboru jsme projednávali spoustu věcí, některé nemohu rozebírat, avšak konečně uzavíráme práci komise ke střelbě na Filozofické fakultě UK. Nebyla jsem u počátků, proto vás spíše odkážu v této věci na kolegu - poslance Jiřího Maška, který byl jedním z hlavních hlasů této práce a informuje o výsledcích na svých sítích.

Každý den si slibuji, jak budu i já aktivnější na sítích v politické rovině. Ale nakonec je té práce tolik, že vždycky moc pracuju a málo o tom informuju. A pokaždé si říkám: není to vlastně dobře? „Jenže ty tady pořád lítáš jak hadr na holi a nikdo o tom pořádně neví,” říká mi Šárka pravidelně. No a víte co jí odpovídám? „Díky Bohu za Parlamentní listy a můj deník.” Díky, že ho čtete.

Psali jsme:

Poslankyně zúčtovala s lidovcem, který se jí smál za slovo „nevím“

Hříchy Nory Fridrichové a pravda o penězích ČT. Poslankyně sčítá

Jak se vyrábí komedie pro voliče STAN: Rakušan, telefon a prázdná židle

„Teď se hraje podle našich pravidel. Ať se to líbí nebo ne.“ Poslankyně k protestům