Jste pro zbudování základny NATO na českém území?Anketa
„Důkaz naprostého amatérismu české politiky jak domácí, tak zahraniční,“ shrnuje debaty o případném umístnění americké základny na Moravě bývalý místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček. „Rozumné by bylo v době války na Ukrajině si sednout, bezpečnostně analyzovat situaci v rámci EU a NATO a pak rozhodnout otázku, zda my jako středoevropská země, která nesousedí ani s Ruskem ani se zónou konfliktu, základnu potřebujeme. Pokud ano, tak jakou. Jestli s přítomností vojsk a vojenského materiálu nebo jen logistické sklady. Američané mají roky a desetiletí vybudovanou celou strukturu v Německu včetně vojenských základen, nyní se budují základny v Pobaltí, Německu a celém východním pásu až po Černé moře. Má smysl něco takového dělat ve středoevropské zemi, která nesousedí s regionem konfliktu? Tohle je zásadní otázka, na kterou bychom si měli odpovědět a pak jednat. Ne něco vystřelit od boku,“ dodává.
A Rouček kritizuje dál směr současné diskuse. „Rozjedeme chaotickou, destruktivní diskusi doma a vypadáme naprosto neumětelsky a neprofesionálně vůči našim spojencům,“ varuje.
„Neumětelství a amatérismus české politiky,“ přisadil si.
Když pomineme aktuální prohlášení politiků o umístnění strategické letecké základny USA, připomenout lze i dlouhodobý názor europoslance Alexandra Vondry, který s touto myšlenkou pracoval už před dvěma lety. Jenže, neměl by někdo vysvětlit záměry i přímo v dotčených regionech? „Probíhat by to mělo tak, že vojenští stratégové, experti předloží řešení, vyjednají shodu mezi vládními stranami a s demokratickými stranami opozice. U nás se ke všemu přistupuje chaoticky, neprofesionálně, vede to k našemu ztrapnění v zahraničí,“ trvá na svém Rouček. „Jen vše zmobilizuje odpůrce jakéhokoli našeho začlenění jak v EU, tak v NATO. Osobně nejsem proti zahraničním základnám, pokud to naše bezpečnost bude vyžadovat. Nechci, aby byla naše bezpečnost ohrožena. Už jsem si zažil jednu okupaci. Jen je potřeba vidět vše rozumně,“ dodává.
Proto jsme v NATO, abychom si zajistili bezpečnost
Právě teď tváří v tvář hrozbě se lidé také obávají, že Putin se na Ukrajině nezastaví. „Nejsme v poloze Litvy nebo Polska. Jsme středoevropská země, sousedy máme s výjimkou Rakouska v Severoatlantické alianci. Proto jsme do ní v roce 1999 vstoupili, abychom po zkušenostech ze sovětské okupace zajistili vlastní bezpečnost,“ připomíná Rouček.
Psali jsme:
_635330510686121051.JPG&id=21651)
„Považuji za zbytečné mít teď základnu u nás. Bouři ve sklenici vody vyvoláváme sami,“ dodává. I když je válka a Rusko Ukrajinu napadlo, musíme podle Roučka myslet i na to, že obrana nespočívá jen v dostatečných vojenských prostředcích. „Musíme být silní, stabilizovaní ekonomicky i sociálně. Máme nejvyšší inflaci v Evropě,“ říká s tím, že snižování životní úrovně je demoralizující. „Republika není jen Praha. Spousta lidí má zkreslené představy. Stačí vyjet pár kilometrů dál na venkov,“ doporučuje.
Rakousko k vyjednání míru sice sílu nemá, ale...
Bývalý místopředseda Evropského parlamentu pro ParlamentníListy okomentoval i jednání rakouského kancléře Karla Nehammera v Moskvě. „Rakousko samozřejmě jako malá země nemá kapacitu, aby dojednalo mír. Na to nemá sílu. Jak vidíme, na to nestačí silnější státy,“ předesílá. „Vidíme, jak se Rusko na Ukrajině chová, Buču, masakry, znásilňování, rabování. Přál bych si, aby co nejdříve válka skončila. Jednoho dne ale znesvářené strany Rusko a Ukrajina budou muset jednat. Budou potřebovat nějaký mezinárodní rámec pro podporu a pro to, co dojednají. Nebýt užitečným idiotem Putinova Ruska, říct jasně jaké máme představy a principy, ale proč nevyjednávat? Proč ne? Za snahu ukončit konflikt nic nedáme. Rakouský kancléř jako užitečný idiot v Moskvě určitě nepůsobil,“ dodává.
Čteme s Roučkem a ptáme se dál. Kapitola 20
Celý svůj život a kariéru popsal Libor Rouček v knize Můj a náš příběh. Kapitola 20 seznámí čtenáře s jeho prací v Hlasu Ameriky. Ten měl v 80. letech celkem 42 jazykových sekcí, které geograficky pokrývaly téměř celý svět. I když nejdřív měl Rouček v plánu zamířit do BBC.
„Žena byla Australanka a v Londýně pracovala. Tak jsem se nejdřív i z důvodů rodinné situace hlásil do BBC. Udělal jsem všechny potřebné zkoušky, přijímací, jazykové testy a záleželo na vedoucím československého oddělení, jestli mě přijme. Byl to konzervativní člověk a já jsem se netajil sociálně demokratickými názory. Nepřijali mě,“ popisuje. Každopádně jeho zájem i dříve vyvolával Hlas Ameriky. „Přihlásil jsem se do této rozhlasové stanice, kde jsem chtěl pracovat. Udělal jsem zkoušky a československé vedení, tenkrát Pavel Pecháček mě přijal. Nevadilo mu, jestli mám názory více nalevo nebo ve středu. Hlavní pro něj bylo bojovat proti komunismu a porazit ho, což se podařilo. Sen můj i dalších lidí se naplnil a svojí kapkou jsme k tomu přispěli,“ podotýká.
A koho chtějí porazit současní novináři? „Už emigrace to ukazovala… I dnešní novináři…“ směje se Rouček a odpověď dává z širší perspektivy: „Kdysi byl politický exil dost konzervativní a pravicový a na tom se moc nezměnilo. Jsem člověk, který nevyrostl se stříbrnou lžičkou u pusy, pocházel jsem z dělnického prostředí z Kladna, pracoval jsem ve válcovnách. Viděl jsem podmínky v sociálně-demokratické Evropě a zemích, kde ukotvena ČSSD nebyla. Jsem celoživotní sociální demokrat. Spousta lidí napravo má jiné zkušenosti. I po třiceti letech tak nějak zápasí k komunismem,“ uzavírá dnešní vydání „Evropana“ Rouček, který v těchto dnech cestuje po řeckých ostrovech.
Listujeme v knize Můj a náš příběh Libora Roučka. Foto: Daniela Černá
Listujeme v knize Můj a náš příběh. Foto: Daniela Černá
Věnování v knize Můj a náš příběh. Foto: Daniela Černá
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Daniela Černá
