Další ukázku toho, jak přičinliví jedinci dokázali jednoduše připravit stát o miliardové majetky, najdeme v trestním oznámení, které podalo v minulém roce Ministerstvo financí kvůli prodeji úvěrů se státní garancí za neadekvátní cenu. „Toto trestní oznámení Vrchní státní zastupitelství v Praze postoupilo protikorupční policii. Věc se šetří. Více nemohu říct,“ uvedla k tomuto případu pro Českou pozici vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová.
Podstatou trestního oznámení na neznámého pachatele je podezření, že Konsolidační banka a její nástupnická organizace Česká konsolidační agentura (ČKA) prodávala soukromým subjektům úvěry se stoprocentní garancí státu za zlomek této hodnoty, přičemž lidé ve vedení těchto institucí údajně museli o platnosti ručení státu vědět. Stát tím může přijít až o desítky miliard korun, pokud se nedohodne se žalujícími stranami na narovnání za řádově nižší cenu.
Někdo cíleně skupoval pohledávky se státní garancí
Česká pozice se pozastavuje nad tím, jak je možné, že nikdo ještě donedávna nevěděl o tom, že státní garance na zmíněné úvěry stále platí. Diví se tomu, že velké nadnárodní finanční skupiny jako Goldman Sachs, GE Capital, PPF či EC Group, které vymáhají pohledávky prakticky po celém světě, nepřišly na to, že v České republice existuje jistý problém se státními garancemi, na kterém by se dalo skvěle vydělat. Naopak tyto finanční skupiny předprivatizační úvěry jako nevymahatelné pohledávky prodávaly dál zahraničním spekulantům, a to opět za zlomek nominální hodnoty.
Psali jsme:
Někdo však o existenci zlatých vajec vědět musel, když je v minulých letech cíleně skupoval na trhu, aby pak mohl na stát zaútočit žalobami. Úředníci Ministerstva financí mezitím přišli i na to, že stát do roku 2012 za garance vyplatil už zhruba 1,1 miliardy korun. V resortním dokumentu s názvem Návrh státního závěrečného účtu za rok 2012 se na straně 11 v tabulce číslo 10 nachází nenápadná položka „Úhrada dle § 15 zákona č. 92/1991 Sb.“ a u ní částka 1,085 miliardy korun. Z množství a rozsahu žalob na český stát pak lze odhadnout celkovou částku v desítkách miliard.
V dozorčí radě seděli poslanci ODS i ČSSD
Vyšetřovatelé se nepochybně obrátí se žádostí o podání vysvětlení i na členy představenstva a dozorčí rady České konsolidační agentury, která vznikla 1. září 2001 podle zákona č. 239/2001 Sb. a zanikla ke dni 31. prosince 2007. Najdou mezi nimi bankéře a politiky, třeba i dva členy nynější bankovní rady ČNB Pavla Řežábka a Mojmíra Hampla, přičemž první uvedený byl dokonce tři roky předsedou představenstva ČKA.
Za více než šest let existence České konsolidační agentury se v její dozorčí radě objevilo také několik politiků. Dokonce jejím předsedou byl Vlastimil Tlustý, ministr financí v první vládě Mirka Topolánka. Členem tohoto kontrolního orgánu byl i dlouholetý poslanec ODS, dne už člen hnutí Jihočeši 2012, Michal Doktor. Za ČSSD v dozorčí radě seděli někdejší poslanec Josef Hojdar, nynější předseda sněmovního hospodářského výboru Milan Urban a rovněž nový prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala.
ČKA měla skrýt před veřejností obrovské ztráty z neuhrazených pohledávek
V roce 2006 vypukl kolem ČKA skandál, když policie zatkla a obvinila členku představenstva ČKA Radku Kafkovou, zaměstnance ČKA Josefa Tykvu a podnikatele Pavla Hrácha. Tehdy se psalo o tom, že policie zabavila na účtech tří obviněných až 420 milionů korun a navíc zajistila cenné papíry v nominální hodnotě 250 milionů korun. Přitom tehdy se už činnost ČKA chýlila ke konci a to nejlepší již bylo dávno rozprodáno. Rozmach neuvěřitelných rozměrů totiž zažila ČKA v prvních třech, čtyřech leech.
Česká konsolidační agentura byla speciálně určena k řešení krizových finančních situací podniků, bank, pojišťoven a dalších institucí v procesu ekonomické transformace. Přebírala problémové pohledávky od komerčních bank s cílem ozdravení portfolia příslušných organizací, na jejichž dobrém fungování měl stát zájem. Ale zároveň měla za cíl skrýt před veřejností obrovské ztráty, plynoucí z neuhrazení pohledávek za majetek státu prodaný při privatizaci.
Dlužník dostal šanci odkoupit si dluh za desetinu
„Jako asi každá primární závada, i tato měla své sekundární zlé sestry. Pohledávky bank, respektive špatně poskytnuté úvěry, převedené na Konsolidační banku, se pak prodávaly zhruba za 30 až 10 procent původní ceny. Sekundární zlou sestrou té primární pak bylo, že dlužník banky, která usoudila, že jeho dluh je nedobytný, a proto dluh převedla na Konsolidační banku, dostal příležitost koupit si svůj vlastní dluh za desetinu dlužné částky,“ uvedl k tomu už dříve ekonom a vysokoškolský pedagog Tomáš Ježek.
„Stát za něj tedy větší část dluhu velkoryse zaplatil sám. Který dlužník měl takovéto štěstí a jak velké to štěstí bylo, to samozřejmě záleželo na známostech ve vedení Konsolidační banky, blahovůli poslanců, kteří byli v dozorčí radě nebo představenstvu a ochotě dlužníka odvádět desátky,“ popsal Tomáš Ježek, jak si ti „šikovní“ odpomohli od dluhů.
Čeští občané financovali bermudský trojúhelník ČKA
Tehdy stát tratil prostřednictvím České konsolidační agentury v průměru polovinu z každého chybně poskytnutého úvěru (odkoupil za 60 až 80 procent jejich nominální hodnoty a následně rozprodával za 10 až 30 procent nominální hodnoty). Výsledkem činnosti ČKA je přímá ztráta přibližně 242 miliard korun, ohromný počet spokojených dlužníků, ještě bohatší finančníci a daňová zátěž českých občanů, kteří celý tento bermudský trojúhelník financovali.
A teď stát čeká další vlna drancování, pokud by měl dostát stoprocentní garanci. V současné době proto Ministerstvo financí připravuje pro vládu návrh řešení, které je podepřeno nejen forenzními audity renomovaných společností, ale i právními analýzami několika špičkových advokátních kanceláří.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
