Volební kampaně, které dnes vídáme na billboardech, jsou plné hesel jako „Je čas stát na správné straně“ nebo „Teď jde o Česko“. Na první pohled působí jako pozitivní výzvy. Ale když se nad nimi zamyslím, vidím v nich něco jiného: rámování reality, které rozděluje společnost na „správné“ a „nesprávné“. Kdo určuje, co je správné? Všechny politické strany jsou přece registrovány Ministerstvem vnitra a zastupují své voliče. Pokud se některé z nich kriticky vyjadřují k EU, NATO nebo k domácí legislativě, neznamená to automaticky, že chtějí zničit demokracii.
Máte se koncem léta roku 2025 lépe než koncem léta roku 2021?Anketa
Pojem „změna režimu“, který se v kampani SPOLU používá jako varování, je sám o sobě zavádějící. Když se některé strany – například SPD, STAČILO! nebo Motoristé – účastní debat o systémových změnách, mluví o nich jako o demokratickém procesu. Chtějí větší suverenitu, méně direktivních norem z Bruselu, rozumnější obrannou politiku a návrat ke skutečné svobodě slova. To není revoluce. To je legitimní politická debata.
Například požadavek na pět procent HDP na obranu je pro Českou republiku nesmyslný. Jsme malý stát a nákup F-35, které vyžadují drahé úpravy letišť a jejichž strategická hodnota na našem území je diskutabilní, je spíš gesto než reálná obrana. Navíc se nacházíme v prostoru, kde by tyto letouny byly v případě konfliktu okamžitě ohroženy. Kritika takového rozhodnutí není extremistická – je racionální.
Stejně tak otázka svobody slova. Pokud se strana jako SPD dostane do zprávy o extremismu jen kvůli svým politickým postojům – například kritice EU – a soud následně uzná (prozatím nepravomocně, viz https://www.facebook.com/reel/605224202398280), že to bylo neoprávněné, pak je třeba se ptát: kdo vlastně určuje, co je „správné“? Proč média bez výhrad přebírají zprávy předkládané vládou, místo aby celou věc pragmaticky přehodnotila a skutečně chránila demokracii? Proč se tato média podílejí na vytváření reputačního tlaku na jiná média, kde zaznívají i „jiné“ názory, místo aby chránila pluralitu slova jako základ demokracie?
Zajímavé je, že hodnocení současných předvolebních kampaní pomocí umělé inteligence přináší v prvním kroku aktuální přehled mediálního prostředí. AI na tyto kampaně nemá svůj vlastní názor, přebírá ho z mediálního prostoru. Pokud ale začneme tyto kampaně s AI rozebírat jen s pomocí čisté logiky – bez jakéhokoliv zasahování pomocí promptů, bez paměti, tedy bez jakéhokoliv ovlivnění AI – dojdeme k úplně jinému pohledu, než jaký nám předkládá mainstream. A právě to je důkaz, že rámování, manipulace a nálepkování nejsou jen stylistické prostředky. Jsou to nástroje, které ve svém důsledku silně polarizují společnost.
Média se často ohánějí etikou, objektivitou a službou veřejnosti. Ale v praxi vidím, že se realita rámuje tak, aby odpovídala určitému ideovému směru. Kritika EU je extremismus. Pochybnosti o NATO jsou proruské. Výzva ke svobodě slova je populismus. Tím se vytváří prostředí, kde se lidé bojí mluvit – ne kvůli zákonům, ale kvůli reputaci.
A to je podle mě skutečné ohrožení demokracie. Ne názory, které se liší od mainstreamu. Ale tlak, jenž z nich dělá falešnou hrozbu. Demokracie, která se bojí názorů, přestává být demokracií. A právě proto je důležité se ptát, pochybovat a myslet – i když to není pohodlné. Probuďme se. Přestaňme mít strach z jiného názoru.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Souhlasíte s Karlem Výborným?
autor: Karel Výborný
