Volební kampaně, které dnes vídáme na billboardech, jsou plné hesel jako „Je čas stát na správné straně“ nebo „Teď jde o Česko“. Na první pohled působí jako pozitivní výzvy. Ale když se nad nimi zamyslím, vidím v nich něco jiného: rámování reality, které rozděluje společnost na „správné“ a „nesprávné“. Kdo určuje, co je správné? Všechny politické strany jsou přece registrovány Ministerstvem vnitra a zastupují své voliče. Pokud se některé z nich kriticky vyjadřují k EU, NATO nebo k domácí legislativě, neznamená to automaticky, že chtějí zničit demokracii. 

Pojem „změna režimu“, který se v kampani SPOLU používá jako varování, je sám o sobě zavádějící. Když se některé strany – například SPD, STAČILO! nebo Motoristé – účastní debat o systémových změnách, mluví o nich jako o demokratickém procesu. Chtějí větší suverenitu, méně direktivních norem z Bruselu, rozumnější obrannou politiku a návrat ke skutečné svobodě slova. To není revoluce. To je legitimní politická debata.

Například požadavek na pět procent HDP na obranu je pro Českou republiku nesmyslný. Jsme malý stát a nákup F-35, které vyžadují drahé úpravy letišť a jejichž strategická hodnota na našem území je diskutabilní, je spíš gesto než reálná obrana. Navíc se nacházíme v prostoru, kde by tyto letouny byly v případě konfliktu okamžitě ohroženy. Kritika takového rozhodnutí není extremistická – je racionální.