„Když jsem slyšel poprvé, že nenávistné projevy a dezinformace budou postaveny mimo zákon, myslel jsem si, že jde o vtip. Copak někdo může poctivě považovat za uskutečnitelné rozeznat, co je dezinformace a co je projev nenávisti a co ještě ne?“ napsal ve svém textu Střet zájmů v postpravdivém světě publicista Vlastimil Podracký. PL.cz se ho zeptaly, kdo je tedy dezinformátor? „O tom byl dokonce pořad Fokus na ČT1. Podle vybraných osob, do diskuse připuštěných, je dezinformátor ten, kdo se liší ve svém názoru od České televize. Kdo hlásá stejné názory jako ČT, dezinformátorem není, protože ČT mluví jen pravdu. Připouštěli sice další podmínku, že dezinformátor uveřejňuje informace z neověřených zdrojů,“ vysvětluje.

„To ČT sice nedělá, ale zve do pořadů lidi, kteří to dělají. Vyrovnanost diskusí je jistě obtížná, ale i ČT se stává dezinformačním médiem proto, že vybírá vhodné lidi do rozhovorů, takové, které šíří určité názory a jiné do pořadů nepustí. Také výběr témat je důležitý. Třeba z bombardování Jugoslávie uveřejnila ČT jen několik šotů, aby se neřeklo, ale vzhledem k významu této události jen odváděla pozornost. To se samozřejmě opakuje stále,“ konstatuje.

„Dezinformátorem může být nazvána osoba v širokém záběru mediální činnosti. Už ten, který vynechá ve své zprávě některé prvky, ten, kdo si domýšlí na základě jednostranné kauzality, potom v horším případě ten, kdo fabuluje, kdo přehání a dává věcem odlišný význam. Obvykle je dezinformací i neúmyslné pochybení, nesprávně pojmenované skutečnosti. Pravda se hledá pouze otevřenou diskusí ve svobodném prostředí. Dezinformaci musí být příležitost vyvrátit. Ale musí být právo ji uvést a dezinformací se stává až je vyvrácena, pokud ne, stává se součástí obecné pravdy,“ je přesvědčen Podracký.