„I přestože konkurz trval dvanáct let, podařilo se uspokojit věřitele FC Bohemians Praha ve výši 100 %, i když spousta věřitelů byla k tomu skeptická. Dnes mohu prohlásit, že došlo k naplnění toho, o co jsem po dobu konkurzního řízení usiloval a to, že všichni věřitelé v konkurzním řízení jsou stoprocentně uspokojeni podle zákona o konkurzu a vyrovnání,“ oznámil ParlamentnímListům.cz bývalý majitel FC Bohemians Praha Michal Vejsada.
Vejsadův syn Tomáš Vejsada se na ParlamentníchListech.cz před časem pozastavil, jak je možné, že policie Dienstbiera nestíhá jako další představitele klubu. Politikovy aktivity v rámci konkurzu byly totiž navýsost podivné. Zpracoval totiž právní analýzu, která umožnila prodej dvou hráčů do jiných klubů, přestože patřili do konkurzní podstaty zkrachovalého klubu. „Pan Jiří Dienstbier je asi hrdý na to, že na základě jeho právního rozboru ve věci majetku zapsaného v konkurzní podstatě FC Bohemians Praha a.s. je pravomocně odsouzen Petr Svoboda, a kdyby žil Lukáš Přibyl, byl by asi taktéž odsouzen. Možná špatný právní rozbor Jiřího Dienstbiera, na jehož základě byl i Lukáš Přibyl odsouzen soudem prvního stupně, se mohl podepsat na chatrném zdraví Lukáše Přibyla z důvodu, že byl v neustálém stresu, který bohužel nevydrželo jeho nemocné srdce, a Lukáš Přibyl skonal. Je zarážející, že se Jiří Dienstbier proti podání trestního oznámení nebrání a na oznamovatele nepodal trestní oznámení ve smyslu křivého obvinění! Asi ví proč!“ počastoval Vejsada junior Dienstbiera.
Přestože pražská policie loni v únoru vyšetřování ministra pro lidská práva v případu tunelování zkrachovalého fotbalového klubu Bohemians Praha definitivně odložila, pochybnosti nadále zůstávaly. ParlamentníListy.cz proto prozkoumaly hned několik rozhodnutí pražských detektivů v předmětné kauze a vyplývá z toho, že policisté zjevně neměřili všem aktérům stejným metrem.
Zatímco funkcionář nástupního klubu Bohemians 1905 Petr Svoboda byl za prodej hráčů z klubu v tíživé finanční situaci, ke kterému jej navedl svojí právní analýzou Dienstbier, odsouzen, politikovu roli policie už poněkolikáté smetla ze stolu. Vždy přitom tvrdila, že Dienstbier nemůže být stíhán, neboť nebyli odsouzeni funkcionáři za přestup hráčů zahrnutých do konkurzní podstaty klubu. „Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy Petr Svoboda byl odvolacím soudem v plném rozsahu zproštěn obžaloby, nemůže být jednání Jiřího Dienstbiera posuzováno ani jako trestný čin účastenství na trestném činu, neboť o účastenství jde tehdy, pokud pachatel, k jehož trestnému činu účastenství směřovalo, se o takový trestný čin pokusil nebo jej dokonal,“ odůvodnila po ještě nepravomocném rozsudku nad Svobodou uložení vyšetřování Dienstbierovy role.
Jenže od června roku 2013 se situace radikálně změnila. Svoboda byl předloni v srpnu odsouzen k ročnímu trestu s jednoletým odkladem a vysoké pokutě. Pokud se tedy situace diametrálně změnila a hlavní skutek trestný je, nepochybně odpadl i důvod, pro který policie nezahájila úkony trestního řízení ve věci možné trestné činnosti Dienstbiera. Za situace, kdy politik svým nepravdivým posudkem inicioval trestnou činnost hlavního pachatele – manažera Svobody, tyto úkony bezodkladně zahájit měla.
Příběh začal v roce 2004, kdy se vršovičtí „Klokani“ dostali do konkurzu. Právníkem nástupce – fanoušky obnoveného klubu Bohemians 1905 – byl právě Dienstbier. Jelikož byli Bohemians po vyhlášení konkurzu ve finanční tísni a potřebovali nutně prostředky na svůj provoz, prodali do německého Schalke 04 hráče Jana Morávka za 2 250 00 eur a Marka Hovorku za 540 tisíc korun do fotbalového klubu FK Baumit Jablonec. Všichni hráči byli po krachu původního klubu Bohemians Praha zahrnuti do konkurzní podstaty položené společnosti. Dienstbier byl jak právníkem klubu, respektive jeho nástupce Bohemians 1905, tak členem věřitelského výboru. Dienstbier jako právní zástupce Bohemians 1905 napadl v roce 2008 zahrnutí hráčů do konkurzní podstaty u soudu. V březnu 2009 pak funkcionáři klubu právníkovi Jiřímu Dienstbierovi zadali právní posouzení rizik prodeje hráčů. Přestože ale soud do té doby nerozhodl, 5. dubna 2009 Dienstbier ve svém právním rozboru doporučil hráče, stále spadající do konkurzní podstaty, prodat. Koncem dubna byl pak Dienstbier kvůli svým krokům věřitelským výborem odvolán. Musel si být přitom vědom toho, že musí ze zákona hájit zájmy všech věřitelů. Vyloučení hráčů z konkurzní podstaty by totiž možnosti uspokojení ostatních věřitelů výrazně omezilo. Dienstbier se od počátku cítí nevinen. „Jsem hrdý na to, že jsem Bohemce mohl pomoci, a neučinil jsem nic, za co bych se musel stydět,“ sdělil před časem Dienstbier ParlamentnímListům.cz.
Když se ParlamentníListy.cz začaly před časem pídit po tom, proč Dienstbier stíhán nebude, narazily na neochotu poskytovat informace i na řadu policejních nesrovnalostí. „Vyšetřovatelé Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy na přelomu roku prověřování možné trestné činnosti definitivně ukončili. V průběhu prověřování se nepotvrdilo podezření ze spáchání skutkové podstaty trestného činu podvodu,“ uvedla loni v únoru mluvčí pražské policejní správy Andrea Zoulová.
Jenže poté, co spolupracovník ParlamentníchListů.cz policii podle zákona o poskytování informací požádal o kopii rozhodnutí vyšetřovatele, byl striktně odmítnut. Navíc z informací zástupce ředitele pro vnější službu Obvodního ředitelství policie Praha IV Tomáše Kouby vyplývá, že se po rozsudku nad Svobodou policie Dienstbierovou rolí v případu už vůbec nezabývala, přestože tvrdila pravý opak. „Na základě vaší žádosti sděluji, že vámi požadovaný spisový materiál v souvislosti s Jiřím Dienstbierem je na Obvodním ředitelství police Praha IV evidován, ale policejním orgánem nebylo v této věci vydáno žádné meritorní rozhodnutí,“ konstatoval Kouba. A odmítl vydat kopii posledního verdiktu ve věci. Odůvodnil to tím, že na podobné informace má nárok pouze účastník řízení, čímž podle něj novinář nebo občanský aktivista není. „Nahlížení do spisu jako speciální forma seznámení se s informací ve spise, tedy i pořizování kopií spisu a jejich částí, je zásadně vyhrazeno toliko účastníkům řízení, respektive osobám, které osvědčí právní zájem, a je upraveno jednotlivými procesními řády,“ dodal Kouba.
Nezabrala ani stížnost na odmítnutí žádosti podle zákona o poskytování informací. „Posíláme vám požadovanou informaci, a to jiného dokumentu, z něhož bude patrné, jakými skutečnostmi se policejní orgán při svém konečném rozhodnutí řídil (Návrh na uložení spisového materiálu – viz příloha), neboť meritorní rozhodnutí ve věci nebylo policejním orgánem vydáno,“ zareagovala na stížnost ředitelka Obvodního ředitelství policie Praha IV Renáta Havlíková.
Rozhodování pražské policie nese řadu nestandardních rysů. Protože se situace diametrálně změnila a Svoboda byl odsouzen, správně by měli detektivové zahájit úkony v trestním řízení týkající se Dienstbiera pro účastenství na trestné činnosti. A do případu by vstoupil státní zástupce, který by nad vyšetřováním vykonával dozor a rozhodl by buďto o podání obžaloby, nebo o odložení věci. Jenže policie svým rozhodnutím vzkázala: „To, že se změnila situace, nás nezajímá. Naše stanovisko zůstává neměnné.“ Příslušného žalobce tudíž ze hry bez jeho vědomí elegantně odstavila. Kroky policie proto silně budí dojem, že politik je pro regulérní vyšetřování poněkud jiná kasta než obyčejný člověk.
Případem by se logicky podle zákona měly začít zabývat státní zastupitelství a Generální inspekce bezpečnostních sborů. Jedině tak by bylo možné rozptýlit všechny pochybnosti a dojít k závěru, zda je Dienstbier vinný či nevinný, a definitivně odpovědět na řadu nezodpovězených otázek. Jenže v systému se zjevně někde stala chyba.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Šťastný
