V období takzvané televizní krize na přelomu let 2000 a 2001 jste byla členkou Rady České televize, nyní ji sledujete i z pohledu místopředsedkyně Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů. Změnilo se za tu dobu zpravodajství České televize k lepšímu, nebo k horšímu?
Domnívám se, že zpravodajství a publicistika v České televizi je stejně zoufalá, jako tomu bylo před léty. Povrchní, aktivistické, s nulovou informační hodnotou. A jak říká Petr Žantovský: „Prostě tak blbé, že se to ani nedá komentovat.“ Člověk by málem uvěřil tvrzení, že v rozlehlých chodbách České televize dodnes „bloudí plukovník Diviš a Českou televizi řídí“. Pro připomenutí plukovník Diviš byl v dobách hluboké totality šéfem zpravodajství a měl ideový dohled nad vysíláním. A jen tak mimochodem, byl tchánem zpěváka Michala Prokopa. Pravda je však mnohem méně spiritistická. Plukovník Diviš zanechal v České televizi svá kukaččí vejce. Dětičky reformních komunistů, rozeřvaní odborářští rowdies a názorově spřízněný fanklub, to je dnešní zaměstnanecká skladba České televize. Pluralita je pro ně sprosté slovo, takže se nemůžeme divit výstupům, které Česká televize přináší občanům za jejich peníze.
Kritici vyčítají veřejnoprávní televizi nastavení určitého pohledu na události, tedy ten tak často zmiňovaný pravdoláskařský pohled a názorovou blízkost s TOP 09. Vnímáte to podobně, nebo to považujete stejně jako vedení České televize za účelové útoky?
Za účelový útok bude Česká televize – a všechny na ČT finančně závislé skupiny od interních a externích spolupracovníků až po uklízečku – považovat každou kritiku. Nezapomeňte, že Česká televize distribuuje naprosto neprůhledným způsobem 7 miliard koncesionářských poplatků mezi soukromé subjekty. Dodnes jsem přesvědčena, že ČT Invest, který založil ředitel Ivo Mathé, sloužil svého času k financování vzniku Unie svobody. Veškeré dokumenty se ale jako zázrakem ztratily při televizní krizi. Po zrušené firmě zůstal jen nedoplatek 80 milionů na dani. Ten jednostranný pravdoláskařský pohled byl i jeho dílem. Nejprve to byla ODA, Unie svobody a Luxovi lidovci, v době televizní krize byla jejich miláčkem čtyřkoalice.
Psali jsme:
V době Paroubkovy vlády nebyli tak šílení, protože nenáviděný Klaus se stal samostatně ostřelovanou jednotkou a Mirek Topolánek se pomalu začal bratřit i s některými tzv. pravdoláskaři, protože věděl, že pokud je nepustí tzv. „k lizu“, tak si o volebním vítězství může nechat zdát. Je téměř příznačné, že mu celou dobu vlády a hlavně v závěru jeho kariéry řádně mydlili schody s pomocí České televize. Když Kalousek s knížetem založili TOP 09, skončil pro Topolánka generální pardon v médiích a bylo jen otázko času, kdy pravice za hlasitého ryku půjde do kytek.
Tím, koho Česká televize určitě nemusí, je nynější prezident Miloš Zeman. Ten si to u ní definitivně pokazil prohlášením, že neplní svoji veřejnoprávní funkci a stává se nejenom komerční televizí, ale dokonce špatnou komerční televizí. Dá se to ze strany hlavy státu považovat za bezprecedentní útok na nezávislost veřejnoprávní televize, který za dobu její existence v demokratické společnosti nemá obdoby, jak v oficiálním vyjádření ČT zareagovala?
Prezident si prohlášením o České televizi neměl co pokazit, on byl prostě Českou televizi dehonestován vždy. Už tím, jak ho pejorativně nazývali důchodcem z Vysočiny. A po tom, kdy se prezidentem nestal „jejich kníže“, a to ani přes veškerou viditelnou snahu České televize, se Miloš Zeman stal v ČT personou non grata. Domnívám se, že on to unese. Jen my, kteří si Českou televizi platíme, bychom to neměli s takovým klidem snášet.
Ing. Miloš Zeman
S Českou televizí neměl dobré vztahy ani předchozí prezident Václav Klaus. Není to až – troufnu si říci – nehorázné, jak od roku 2003 přistupuje veřejnoprávní televize k nástupcům jí zbožštělého Václava Havla, ať už je názor na ně jakýkoli?
Domnívám se, že vaše otázka odpověď obsahuje. Mýlíte se pouze v tom, že tato nehoráznost České televize se projevuje až od roku 2003. V prvních letech po vzniku ČT byl Václav Klaus adorován a až nebezpečně zbožštěn. Pamatujete na Chaunův film Léčba Klausem, Hvížďalovou knihu První zprava a další počiny našich pseudointelektuálů? Kdo z nich nevyjádřil svůj obdiv ke Klausovi na obrazovce České televize, jako by ani neexistoval. Někdy v průběhu roku 1997 se ten pohled začal měnit a s tím nastoupila tzv. klausofóbie a adorace Havla. Asi proto, že Klaus tu mediálně kulturní frontu nikdy neuznával za hodnou obdivu, kdežto Havel se jim doslova každým pohledem omlouval, že je vytrhl z toho jejich totalitního zápecnictví a antichartovství.
Můžeme tedy s klidem konstatovat, že Česká televize službu veřejnosti neplnila nikdy. Nebyla nikdy příliš důvěryhodná a po televizní krizi důvěru ztratila definitivně. Bezprecedentní tedy není konstatování Miloše Zemana, že Česká televize neplní svou funkci, ale skutečnost, že koncesionář musí zábavu tohoto fanklubu platit.
Jak hodnotíte úroveň hlavních zpravodajských pořadů České televize, tedy Událostí a Událostí, komentářů, včetně tolik diskutovaného výběru hostů?
Jednosměrnost, deficit plurality, manipulace. Co se týká výběru hostů, jsem schopna podle avizovaných témat předem uhádnut s devětadevadesátiprocentní pravděpodobností, kdo bude ve studiu sedět. To o něčem vypovídá.
Ještě na jeden pořad se nemůžu nezeptat, a to na Otázky Václava Moravce. Od mediálních odborníků slýcháme, že by jeho hosty měli být spíše lidé z vnějšku politiky, kteří by o ní hovořili, nikoli sami politici. Také někdy zaznívá, že moderátor z pořadu dělá vlastní exhibici. Co si o OVM myslíte vy?
Otázky Václava Moravce jsem ještě před dvěma lety kriticky komentovala, dnes se nedívám. Pokládám to za ztrátu času. Umím ho trávit užitečněji než koukáním na jednoho exhibicionistu a nekonečnou řadu jím přizvaných pitomců.
Začátkem roku byla Česká televize pod palbou kritiky za informování o dění na Ukrajině. Když to v únoru projednávala Rada ČT, vystoupil radní Michal Jankovec s tím, že Česká televize má určený úhel pohledu na základě doporučení Evropské komise, která povoluje veřejnoprávním médiím fungovat z poplatků jen za předpokladu, že se na všechno budou dívat z úhlu pohledu tradic evropského humanismu a kritického myšlení. Plní toto zadání ČT při informování o zahraničních událostech?
Nechápu potom, proč Česká televize považuje vyjádření Miloše Zemana za bezprecedentní útok na svou nezávislost, když radní Jankovec nám závislost ČT veřejně deklaroval. A navíc, divák není osel. Vidí, že Česká televize toto zadání do písmene plní.
V úvodu jsem zmínil vaše angažmá v Občanském sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů. Co si z této pozice myslíte o úvahách i některých politiků, že by se koncesionářské poplatky měly buď zrušit, nebo za určitých podmínek neplatit? A jsou koncesionářské poplatky v našich podmínkách nejvhodnějším způsobem financování veřejnoprávní televize?
Proč zatěžovat postkomunistické soudce novou agendou, která půjde na vrub našich peněženek? Je mnohem méně složité nechat pouze zpravodajství ČT pod kuratelou Parlamentu a ostatní kanály privatizovat.
Jste dlouholetou členkou ODS, šéfredaktorkou pravicově zaměřeného názorového serveru Virtually.cz, a tak by mě zajímalo, zda a případně v čem vidíte budoucnost pravicové politiky u nás v situaci, kdy standardní politické strany vyklízejí pozice?
Domnívám se, že tento jev je přechodný a návratu klasických politických stran se ještě dočkám. Nebude to ale v nejbližších parlamentních volbách. Natolik se ještě noví protagonisté – i díky „objektivnímu a profesionálnímu“ zpravodajství ČT – neznemožnili.
Co se týká pravice, tam je otázka mnohem složitější. Historicky tady žádná pravice nikdy nebyla. Snad za první republiky Švehlova Agrární strana, ale potom dlouho nic. Až v novodobé historii vznikla na občanské bázi Klausova ODS. Ale i tam se shromáždili lidé spíše důsledkem euforie a vlastních nereálných očekávání, než že by šlo o skutečně názorově ukotvené a vyzrálé pravičáky. Spíše se přikláněli k vyslovovaným názorům respektovaného vůdce, než by sami byli srdcem napravo. Proto tak často za její éry docházelo k relativizaci postojů s následně ke štěpení a vzniku nových subjektů. Nečas se svou milenkou, která „dřela jako kůň“, tu degradaci strany dovršil.
Dnes vidíme ve Sněmovně partičku, která u toho všeho zmaru byla a která si pochvaluje, že jsou dělný tým a že se mezi sebou nehádají. Poněkud zapomínají, že vlastně není o co. Dobře placené funkce jim nikdo nenabízí. Jsou pouze pozůstatkem velké strany. A protože jsou existenčně závislí na svých postech ve veřejné správě získaných v lepších časech, nemají prozatím vyšší cíle, než si je ještě chvíli udržet.
Takže pravice to bude mít těžké. Levicové cítění většiny našich občanů a mediální manipulace ve prospěch levicových politických subjektů, jí to rozhodně neusnadní.
Jana Dědečková Členka Rady České televize v časech „televizní krize“ na přelomu let 2000–2001. Podporovala ředitele Jiřího Hodače, kterému zaměstnanci vypověděli poslušnost, a společně se šéfkou zpravodajství Janou Bobošíkovou patřila k nejvíce nenáviděným osobám mezi televizními vzbouřenci. O dění za „televizní krize“ vydala svědectví v řadě svých článků. Později byla šéfkou webu Virtually.cz.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
