Dnes jsme na straně viníků. Cítíme stud? Chartistka a spisovatelka Lenka Procházková a její poněkud jiný pohled na srpen 1968

21.08.2015 10:20 | Zprávy
autor: pas

Když ParlamentníListy.cz požádaly spisovatelku, signatářku Charty 77 a aktivistku Lenku Procházkovou o rozhovor k příležitosti výročí srpna 1968, zastihly ji zrovna uprostřed práce na autorském komentáři, kterým se autorka chtěla vypořádat se 47. výročím invaze okupačních armád. Dcera spisovatele Jana Procházky, jednoho z aktérů tzv. Pražského jara, poskytla redakci tento komentář, ve kterém nachází zásadní přesahy bolavého místa české historie k dnešku

Dnes jsme na straně viníků. Cítíme stud? Chartistka a spisovatelka Lenka Procházková a její poněkud jiný pohled na srpen 1968
Foto: Hans Štembera
Popisek: Lenka Procházková

Lenka Procházková:

Rukavice Františka Kriegla

21. srpen 1968 je jedním z černých dnů naší historie. Většina lidí, kteří tehdy v ulicích svých měst a obcí vyjadřovali protest proti vpádu vojsk pěti spřátelených armád, prožívala nejen šok a hněv. Sdíleli i pocit urážky. Zdůvodnění invaze tím, že v Československu probíhá kontrarevoluce, bylo palčivou urážkou pro miliony občanů, kteří vnímali obrodný proces jako narovnání páteře a hledání vlastních cest, jak zdevastovaný ideál socialismu zachránit.

Varovné hlasy ze sousedních zemí, opakující staré heslo o jediné správné cestě a direktivní požadavky na návrat „zbloudilého“ bratříčka k ní, sice v průběhu pražského jara vyvolávaly obavy československých reformních politiků, ale téměř jednotný hlas „lidu“ jim couvnout nedovolil. Občané zavázali politiky stručnou úmluvou: jsme s vámi, buďte s námi! A ze své strany slib dodrželi nejen v průběhu invaze. Teprve v době čistek, kdy špinavou práci za okupanta vykonávali naši vlastní lidé, se společnost rozdělila. Poslední baštu odporu tvořili studenti. Jeden z nich se jmenoval Jan Palach.

Velikou zásluhu na tom, že se přizpůsobování novým násilně vnuceným poměrům nedělo překotně a že se nestalo všeobecným jevem, má zcela jistě statečný František Kriegel, který svým odmítnutím podpisu ponižujících moskevských protokolů vytvořil nejen příklad mravnosti a odpovědnosti pro současníky, ale současně hodil vyzývací rukavici napříč časem i našim potomkům.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Oto​ Klempíř byl položen dotaz

Nechcete to zabalit?

Co jste jako ministr dokázal mimo to, ze jste naštval dost lidi? Jak dlouho připravujete ten mediální zákon? Dlouho a pak vám ho sama vláda shodí ze stolu, takže zákon k ničemu a opět se ptám, co jste teda dokázal?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Ani ruku podat, natož summit.“ Pavel čelí tvrdé palbě kvůli koruně

18:45 „Ani ruku podat, natož summit.“ Pavel čelí tvrdé palbě kvůli koruně

„Je třeba opustit jakýkoliv zbytek sentimentu nikoliv s korunou, ale s tímto prezidentem. Přijetí eu…