Muslimové totiž nepovažují Islámský stát za stát, natož za islámský. Sám IS se ale odkazuje na Korán a další klasické zdroje islámské morálky, etiky a práva. Ničení drahocenných kulturních památek je tak ospravedlňováno jako boj s modloslužebnictvím. K němu lze skutečně dohledat reference nejen v islámských zdrojích, ale i v judaismu a křesťanství.

Čekání na soudný den

Zdánlivé puritánství IS je prý hlavním pilířem tohoto hnutí. „Žádné kompromisy, žádné složitosti. Svět je černobílý a blíží se ke konci,“ tak prý uvažují fanatikové. IS prý prostupuje v očekávání apokalypsy. Všechny jeho aktivity i rétorika odkazují a připravují na soudný den.

Tvrdé jádro islamistů je totiž údajně přesvědčeno, že započalo novou epochu, že pokládá základy konečného střetu dobra se zlem a že první bitva s armádou nevěřících se podle Starého proroctví odehraje u města Dábik v severní Sýrii.