Úterní ráno přineslo nekonfliktní čas v Podvýboru pro válečné veterány, kde jsem byla zvolena místopředsedkyní. Jakožto dlouhodobou podporovatelku válečných veteránů, ale také například odbojářů, jimiž jsem si už před dvanácti lety vyzdobila bar, který jsem tehdy otevřela, mě taková role velmi potěšila. Jestli existuje několik výborů/podvýborů, kde bychom měli fungovat nekonfliktně napříč koalicí a opozicí, pak právě tento podvýbor bude, věřím a doufám, jedním z nich.
Odpolední výbor, kterému taktéž místopředsedám, už přinesl malý konflikt, ač jsme si předem tak nějak s kolegy předslíbili, že se tam zkusíme do konfliktů nepouštět, protože lidskoprávní výbor by neměl být úplně o politickém boji. Jak už to tak ale bývá, právě „kulturní války“ často takový boj přinášejí. Zdali zbytečně, posuďte sami…
Na Petičním výboru, který bude již brzy přejmenován po dohodě napříč poslanci zpět na výbor lidskoprávní, probíráme všechny došlé petice do sněmovny.
(Ostatně: já sama jsem se prvně v životě před přibližně čtyřmi lety do sněmovny dostala právě kvůli „naší petici“ s Vlastimilem Veselým, Danielem Vávrou a Marianem Kechlibarem, která se zabývala „cenzurou na sociálních sítích“ – tehdy jsme probojovali i veřejné slyšení a několik odborných kulatých stolů.)
V jednom z minulých výborů se k nám dostala petice s názvem: Aby s narozením dítěte neklesala životní úroveň rodin. Petice měla zatím ze všech došlých petic, které jsme za celou dobu současného mandátu obdrželi, nejvíce podpisů. U každé došlé petice se hledá mezi poslanci tzv. „referent“, tedy člověk, který má pak za úkol se s petenty spojit a zkusit s nimi petici vyřešit k oboustranné spokojenosti. Zde jsem nakonec díky hlasům poslanců petici „dostala na starost“ já.
Kontaktovala jsem tedy Hnutí pro život a sama za sebe jsem petici také projednávala též se sociology a demografy, s nimiž jsem si chtěla potvrdit určitá fakta. Z mnoha jednání mi vyšlo, že:
1. Většina potratů, které se v České republice udějí, nejsou zdaleka potraty „mladých nerozvážných lidí“, jak by se leckdo mohl mylně domnívat, ale jsou to „třetí děti“ v rodinách. Důvodem potratu, který pak žena uvádí, je z velké většiny obava třetí dítě zajistit. Tedy důvody jsou převážně ekonomické, sociální…
2. Na tom, jak je nízká porodnost alarmující, se shodujeme napříč koalicí a opozicí a všem je jasné, že se ten problém musí nějak řešit.
Z toho důvodu jsem se rozhodla na příští jednání výboru pozvat zástupce petentů a krátce ho vyslechnout. To mi kolegové bez problémů přiklepli. Tehdy jsem v argumentech akcentovala demografii, před kterou nelze zavírat oči. Na poslední petiční výbor byl tedy pozván jak Radim Ucháč – zástupce petentů, tak zástupkyně Ministerstva práce a sociálních věcí, paní Zuzana Zárasová – aktuálně vedoucí rodinné politiky na MPSV. Oba jsme si vyslechli.
Po reakci mých kolegů, kteří, a to i z řad opozice, považovali za důležité demografii dlouhodobě řešit, mě napadlo navrhnout uspořádání odborného semináře. Protože na petičním výboru, kde se můžeme onou tematikou zabývat jen krátce, toho příliš nevyřešíme.
Kolegyně Julie Smejkalová ze STANu vyjádřila hlasitý nezájem o tématu vůbec jednat, a to z důvodu odporu k Hnutí pro život, které petici předkládalo. Je mi jasné, že jsem ideologicky – zvlášť v rodinné politice – zcela na opačné straně, než kolegyně Smejkalová, ale právě proto si myslím, že je důležité se o tématu bavit u odborného stolu, kde si Julie může přivést svoje odborníky s jejich argumenty a já zase ty svoje. A můžeme se obě strany pokusit najít nějaký kompromisní výstup. Nebo se shodnout, že se opravdu neshodneme a rozhodnout tak demokraticky hlasováním.
Dovedu si představit, že výstupem by například mohlo být:
• Postoupení petice k jednání Rozpočtovému výboru ve věci „zvýšení daňové slevy za každé nezaopatřené dítě“.
• Dále Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a Výboru pro sociální politiku ve věci „investičních opatření na podporu vlastního bydlení“.
• Nebo například Výboru pro životní prostředí ve věci podpory ekologicky udržitelné mobility rodin.
• Doporučení vládě ČR, aby zvážila uspořádání celospolečenské konzultace, v jejímž rámci by se stát systematicky dotázal žen na překážky bránící narození dětí, a to v souvislosti s dlouhodobým poklesem porodnosti v České republice.
Ale právě proto, že bych se toho nerada takto obecně zbavila hned v prvním kroku a zaúkolovala kolegy v jiných výborech, můžeme přizvat na odbornou debatu opravdu nejzkušenější odborníky z obou stran a můžeme tak vytvořit pro výbory a vládu, než to na ně „posunemm“, argumentář a jasné analytické podklady.
Hned druhý den po petičním výboru se na mě obrátilo několik novinářů s tím, jestli opravdu chci řešit u odborného stolu něco, co předkládá právě Hnutí pro život, pro leckoho radikální hnutí. Však víte, jak je to s tou rodinou – kdo je pro rodinu, je proruský radikál, a neměl by se vůbec vyjadřovat… :)
Nevím, kde berou určití morální majáci sebevědomí selektovat, kdo se smí zapojit do veřejné diskuse a jehož názor už není relevantní. Tak uvidíme, jestli se mi seminář podaří vůbec uspořádat, aniž bych od počátku bojovala s protesty proti jinému názoru, než mají protestující.
Veřejné slyšení kandidátů na dětského ombudsmana
Už v minulých dílech jsem vám zde přibližovala blížící se volbu dětského ombudsmana. Tentokrát jsme absolvovali finální veřejné slyšení. Z kandidátů jsme měli možnost vyslechnout si tři kandidáty – všichni na můj vkus až příliš progresivního rázu. Nejlépe připravena byla rozhodně kandidátka Eva Petrová a byla jsem si od počátku jistá, že komise – složená z poradních orgánů vlády – nám ji navrhne jako nejlepší volbu. Tak se i stalo. Paní Petrová měla jako jediná připravenou perfektní řeč a celou ji četla. Zatímco další dva kandidáti mluvili spatra, z hlavy, tak, jak jim zobák narost. Sic bez důkladné přípravy, o to pro mě věrohodněji.
Paradoxně nejméně aktivistický mi připadal pan Šalamoun, kdysi ministr pro legislativu, navržen Piráty. Buď tedy pochopil, kudy běží zajíc, a odpovídal tak, jak by chtěli provládní politici slyšet (tedy že určitá rozhodnutí mají být politického, nikoliv úřednického a aktivistického rázu), anebo byl opravdu onoho názoru, pro mě překvapivě.
Shrňme si, co novela o veřejném ochránci práv dětí přináší:
– Vytváří novou funkci dětského ombudsmana, který má – sic líbivě – chránit práva dětí, ve skutečnosti to ovšem znamená rozšíření pravomocí současného ombudsmana a umožňuje oběma ombudsmanům zasahovat do soudních řízení a kontrolovat úřady i soukromá zařízení.
– Dotkne se to všech orgánů veřejné moci. Soudů, protože ombudsmani mohou i vstupovat do soudních řízení, škol a školských zařízení, zdravotnických a sociálních zařízení, dětí a jejich zákonných zástupců.
– Oslabíme rodičovskou autoritu, protože umožníme dětem obracet se na ochránce „bez vědomí svých zákonných zástupců“ a dáme dítěti právo „hovořit s ochráncem práv dětí bez přítomnosti svých zákonných zástupců“. Ochránce nemá povinnost vyrozumět rodiče. Toto vytváří paralelní autoritu k rodičům, která může zasahovat do rodinné výchovy bez vědomí a souhlasu rodičů.
– Umožňujeme expanzi státní moci do soukromé sféry. Působnost se rozšiřuje na „právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy“, včetně soukromých zaměstnavatelů, škol a dalších zařízení. Ochránci získávají rozsáhlá kontrolní oprávnění včetně „pořizování kopií a obrazových záznamů“ a práva mluvit s osobami „bez přítomnosti jiných osob“.
– Ochránci získávají právo vstupovat do soudních řízení, podávat návrhy na zrušení právních předpisů, vstupovat do rodinně-právních řízení včetně osvojení a odvolávat se proti soudním rozhodnutím. To narušuje nezávislost soudnictví a vytváří quasi-soudní instituci bez demokratické kontroly s funkčním obdobím 6 let.
Atd…
A právě proto je opravdu nejen důležité, ale NUTNÉ, aby byl vybrán někdo, kdo není typickým aktivistou a nemá potřebu vlastním neodvolatelným úřednickým postem převyšovat zákonodárnou moc, kterou vykonává dvoukomorový a občany volený Parlament České republiky. Jinak se nám ta demokracie může zase zvrhávat pouze na jednu stranu… Tu oblíbenou médii a neziskovkami. Jak jinak.
Hanácké kroj
10. března nás čeká ve sněmovně tzv. Den krojů. Jestli mě něco v tomto týdnu rozradostnilo, tak právě toto. Jakožto velká milovnice tradice a folkloru tam samozřejmě nebudu chybět pořádně okrojovaná, a těším se, jak se s těmi pentlemi a zdobenými sukněmi budu míjet s kolegy na chodbě. Tedy doufám, že nakonec nebudu jediná!
V dnešním díle jsme výjimečně nezačali Hanou, tak jí skončíme. Po tom vážném tématu veřejného ochránce je potřeba trochu si poodskočit… Protože právě hanácký kroj si jdu tento týden vyzkoušet, a snad i vypůjčit, pokud mi bude, do mých rodných Kožušan-Tážal do obecní skříně. Cestou do Olomouce jsem přemýšlela, v jakém asi kroji přijdou bratři Okamurovi. :)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Díváte se na věci podobně jako Gabriela Sedláčková?
