Abdullah přiznává, že útoky vždy plánoval se svými lidmi tak, aby při nich zemřelo co nejvíce lidí. V ideálním případě policisté, vojáci a šíité. Dodnes svých obětí nelituje. „Oni byli nevěřící. Šíité jsou nevěřící. Jsou sice také muslimové, ale o to měli mít větší důvod dát se na pokání a stát se sunnity,“ říká Abdullah. Přesný počet bombových útoků, na jejichž plánování se přímo podílel, si podle svých slov nepamatuje. Odhaduje, že jich za posledního čtvrt roku před zatčením mohlo být asi patnáct. Později však klidným hlasem dodá, že jich nejspíš bylo devatenáct.

Muže pro sebevražedné atentáty Abdullah osobně nevybíral, ale byli mu přiděleni vyššími šaržemi. „Já byl zodpovědný jen za poslední část operace. To znamená, že jsem je připravil ve své dílně a dopravil na příslušné místo. Předem jsem dostal jejich míry, abych mohl pás s bombami připravit víceméně na míru. Ale vždy jsem stejně měl připravené pásy různých velikostí,“ vysvětluje Abdullah. Většina sebevražedných atentátníků prý pocházela ze Saúdské Arábie, Tuniska, Alžírska, z Iráku jen dva. Podle jeho svědectví mezi nimi však byli i jeden Němec a Australan.