Abdullah přiznává, že útoky vždy plánoval se svými lidmi tak, aby při nich zemřelo co nejvíce lidí. V ideálním případě policisté, vojáci a šíité. Dodnes svých obětí nelituje. „Oni byli nevěřící. Šíité jsou nevěřící. Jsou sice také muslimové, ale o to měli mít větší důvod dát se na pokání a stát se sunnity,“ říká Abdullah. Přesný počet bombových útoků, na jejichž plánování se přímo podílel, si podle svých slov nepamatuje. Odhaduje, že jich za posledního čtvrt roku před zatčením mohlo být asi patnáct. Později však klidným hlasem dodá, že jich nejspíš bylo devatenáct.
Muže pro sebevražedné atentáty Abdullah osobně nevybíral, ale byli mu přiděleni vyššími šaržemi. „Já byl zodpovědný jen za poslední část operace. To znamená, že jsem je připravil ve své dílně a dopravil na příslušné místo. Předem jsem dostal jejich míry, abych mohl pás s bombami připravit víceméně na míru. Ale vždy jsem stejně měl připravené pásy různých velikostí,“ vysvětluje Abdullah. Většina sebevražedných atentátníků prý pocházela ze Saúdské Arábie, Tuniska, Alžírska, z Iráku jen dva. Podle jeho svědectví mezi nimi však byli i jeden Němec a Australan.
Oním německým sebevražedným atentátníkem byl jednadvacetiletý Ahmet C. s tureckými kořeny. Studoval střední školu, ale během několika měsíců se z něj stal radikál. Do Sýrie cestoval přes Turecko a poté se přidal k bojovníkům Islámského státu v Iráku. Odpálil se vloni 19. července při operaci, kdy bylo zasaženo kontrolní stanoviště policie a armády. „Byl v Bagdádu poprvé v životě a po 45 minutách se odpálil. Šlo o mé asi nejkratší setkání s atentátníkem. Přesto jsem k němu pociťoval jistou blízkost. Bylo vzrušující setkat se s křesťanem, který konvertoval k islámu,“ svěřuje se Abdullah.
Žádný z budoucích atentátníků prý neměl o své misi pochybnosti. „Jinak by nebyli schopni se odpálit. Na svůj úkol proto byli připravováni po delší dobu. Když jsem se s nimi setkal, byli naprosto klidní a někteří dokonce projevovali známky radosti. Ve chvíli, kdy jsem jim zkoušel pás s bombami, mi třeba říkali, že jim dobře padne. Mladý Syřan Abu Mohsen Qasimi např. žertoval ještě dvě minuty před odpálením bomby,“ vypráví Abdullah a dodává, že nejmladšímu sebevražednému atentátníkovi bylo 21 let a nejstaršímu okolo třiceti.
Abdullah se posléze stal hlavním plánovačem teroristických útoků v Bagdádu. „Vybrali si mě vojenští plánovači Islámského státu a já jim rychle dokázal, že na to mám. Nebyl jsem jen jejich stoupencem, ale plánovačem,“ chlubí se Abdullah, který se v hlavním městě Iráku také narodil. Na své dětství v Bagdádu vzpomíná rád. „Chodili jsme s rodiči do zoo a otec mi často kupoval zmrzlinu. Bylo to příjemné,“ svěřuje se Abdullah. Tvrdí, že není krvežíznivý a nepovažuje se za žádného řezníka. „To je prostě džihád. V určitém okamžiku jsem pochopil, že by měli šíité konvertovat nebo opustit město,“ říká Abdullah, který sám konvertoval ve svých šestnácti letech.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
