„Rozvrat zemědělství a na to navázaných oborů postihl celou republiku, i když Vysočiny se jako zemědělského kraje dotkl silněji. Od roku 2000 se na Vysočině dramaticky snížil počet pracovníků v zemědělství. Zatímco v roce 2000 to bylo 28 200 pracovníků, v roce 2011 počet klesl na 13 200, tedy na méně než polovinu. I třeba soukromně hospodařících zemědělců bylo v roce 2000 přes 7 000 a nyní je kolem 3 500,“ uvedla pro ParlamentníListy.cz docentka Ilona Švihlíková, která na Vysočině vede kandidátku zemanovců.
Tragický úpadek živočišné výroby
Podle ní je Vysočina, podobně jako další zemědělské oblasti, postižena tragickým úpadkem zejména živočišné výroby. „Především u chovu prasat pozorujeme pokles intenzity chovu, u skotu zůstává zhruba (od roku 2010) na stejné úrovni. Katastrofální je situace u drůbeže – představte si vývoj jako prudký pád. Z 1, 4 milionů kusů na necelých 400 000, a to během pouhých 12 let,“ upozornila Švihlíková.
Bendl resortu sice nerozuměl, ale...
Poté se vyjádřila k někdejšímu ministru zemědělství za ODS Petru Bendlovi. „Je potřeba ocenit, že bývalý ministr zemědělství Bendl sice oboru vůbec nerozuměl, ale přeci jen si nechal poradit a pokusil se dokonce o vypracování vůbec první (!) koncepce rozvoje zemědělství. Na Agrárním fóru, na kterém jsem také vystupovala, to sice bylo oceněno, ale nic podstatného se nestalo. Ministra Bendla vystřídal po dlouhých letech katastrofální personální politiky na tomto ministerstvu konečně odborník na slovo vzatý: pan ministr Toman,“ konstatuje renomovaná ekonomka.
Fotogalerie: - Švihlíková měla slovo
Celý text Ilony Švihlíkové pro ParlamentníListy.cz k dispozici ZDE.
Při svých cestách po Vysočině se prý opakovaně setkává i s kritikou produktů Kosteleckých uzenin. „Byla jsem explicitně varována před tím určité masné výrobky vůbec nekupovat, neb maso viděly pouze z velké dálky,“ poznamenala Švihlíková k výrobkům podniku, který patří Agrofertu Andreje Babiše.
Najednou všichni vědí, kam patří solární panely
Zmínila se také o fotovoltaice. „Najednou přeci všichni vědí, že patří na střechy domů a továren, nikoliv na úrodnou půdu. Když jsem si od odborářky ze Znojma vyslechla, jak u nich na té nejúrodnější půdě vytvořili fotovoltaické pole, pomyslela jsem si, že asi jen málokterý národ se chová ke své půdě tak hloupě. Půda se stává strategicky důležitou, proto ji také řada asijských zemí nakupuje ve velkém,“ vysvětlila.
Pálit zemědělské plodiny je rouhání
Lidem vadí také dotační politika na bioplynové stanice, které vyrábějí bioplyn z kukuřice. „Dokonce jsem si vyslechla i vyprávění o takzvaném podnikateli, který určitou obec postavil před výběr: `Buď si tu postavím ubytovnu pro nepřizpůsobivé, nebo bioplynku.` Zkrátka dva způsoby, jak přijít `ke zdrojům` – stát to ovšem svou stupidní politikou umožnil,“ sdělila dále ParlamentnímListům.cz s tím, že zemědělci, s nimiž se setkala, si stěžovali nejen na systém dotací, ale také špatně nesli snižování kvality půdy pěstováním „monokultury“ kukuřice. „Často, neboť Vysočina je kraj více věřící, se přímo ozývalo, že pálit zemědělské plodiny na bioplyn je rouhání. Jiný případ ovšem je, když bioplynka `jede` na živočišný odpad a udržuje si tak živočišnou výrobu, jako je tomu např. v Budišově,“ dodala Švihlíková.
Jak to řešit? Čuba má oživující koncepci
A nabízí řešení: „Především je skutečně potřeba vypracovat celkovou koncepci rozvoje našeho zemědělství a navazujících zpracovatelských oborů. Nemůžeme být dále v situaci, kdy vyvážíme mléko, ale dovážíme jogurty, tedy kdy přidaná hodnota odchází jinam. Národní řetězec, jak o něm hovořil pan prezident Miloš Zeman na Zemi živitelce, je důležitou součástí pokusu o obnovu zemědělství, kde zemědělství bude základním výrobcem potravin živočišného i rostlinného charakteru v naší zemi,“ připomněla.
Se zemědělstvím jde ruku v ruce i posílení družstevního hnutí, které má u nás podle Švihlíkové hluboké tradice sahající do druhé poloviny 19. století a nelze je spojovat jen s minulým režimem. „Je přeci velký rozdíl, jestli zde budeme mít firmy spojené v koncernu ovládaného jedním člověkem, nebo jestli by zde byla taková struktura na bází družstevní – a tedy demokratické podnikatelské samosprávy. Právě spojování na družstevní bázi, ať již v nákupu či odbytu, dává zemědělcům vyjednávací a ekonomickou sílu, kterou by jako jednotlivci nikdy nemohli mít,“ pokračuje Švihlíková.
Využívání odpadů ze zemědělské výroby, ale tak aby nebyla poškozena půda a naopak se jí vracely živiny, které jí patří, je podle Švihlíkové moderním, rozvíjejícím se odvětvím, ve kterém se uplatní nejen moderní technologie, ale především drží pracovní místa. „A tato pracovní místa neutečou do nějaké levnější asijské země. Důraz na lokalizaci výroby potravin a energie je trend, který bychom měli zachytit také v ČR. Pokud je na družstevní bázi, má i sociální a demokratický aspekt,“ upozorňuje.
„Podrobnou oživující koncepci pro naše zemědělství má zpracovanou docent Čuba – je jen třeba se postarat o to, aby se dočkala realizace. Na prvním místě této koncepce ale není snaha nahrabat si na dotacích, ale hledat a vytvářet přidanou hodnotu a udržet ji v domácí ekonomice,“ uzavřela Švihlíková.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
