„Představte si, že k vám domů vtrhne stádo obrovských prasat a vysere se vám přímo do obýváku. Dlouho je slušně prosíte, aby laskavě opustila váš dům a ještě je i ujistíte, že ten ohavný bordel po nich sám zase uklidíte. Ale oni vám drze chrochtají do obličeje. Načež vy pak vezmete jen nepatrný kousíček toho hnoje a vrátíte ho na jejich hradní zdi. A prasata mají z toho oheň na střeše,“ začal vyprávět Landa.

„To je útok na náš Hrad! Fungování našeho celého hradního dvora! Je v ohrožení!“ křičí Landa a vypráví dál: „Děsí se prasata a všude roznáší zprávu o tom, že jste škůdce a hajzl, který jednal nemorálně a neeticky. A část lidí přikyvuje a říká: To je ale prase, útočí na nás na všechny. A vy se jen koukáte do svého zničeného obýváku a říkáte si... Asi jim budu muset taky nasrat do obýváku, aby konečně pochopili, že dávno překročili veškeré lidské morální a etické meze,“ rozčílil se Landa. 

„Krátce povzdechnete a rychle posbíráte do kapes to nejdůležitější. Hořící srdce, lásku k vašim blízkým, pravdu a odvahu. A prostě se vydáte na cestu. A najednou slyšíte za sebou dupot. Vy se otočíte a lehce se usmějete. Nejste sám,“ zakončil Landa.

Ten 8. listopadu vyzval své příznivce, sdružené ve skupině Zlatý špendlík, aby bombardovali hygienické stanice otázkami na průběh kontrol. S jednoduchou logikou: Úředník, který píše o tom, koho kontroloval a kdy, nemůže zároveň kontrolovat.